Washington - Nalézt vodu starou dvě miliardy let se nepodaří každý den. Mezinárodní tým vědců z několika amerických a evropských univerzit na ni přesto nedávno narazil.

Jedná se o spodní vodu z jihoafrického zlatého dolu obsahující řadu solí, objevenou v hloubce tří kilometrů v tzv. kaapvaalském kratonu, oblasti stabilizované zemské kůry, v jihoafrické provincii Limpopo.

Co je ale nejdůležitější - vědci v ní objevili mikroorganismy, které žily zcela odděleně od okolního světa, uzavřeny v hornině po velmi dlouhé časové období. Podle všeho právě ony dvě miliardy let.

Na to, že se jedná o vodu extrémního stáří, je upozornil izotop vzácného plynu neonu, který našli ve vzorcích z hlubinných vrtů ve Witwatersrandské pánvi na severovýchodě Jihoafrické republiky.

Vysoká koncentrace neonu

Výsledky svého bádání zveřejnil vědecký tým v časopise Chemical Biology.

"Dospěli jsme k závěru, že voda, kterou jsme objevili ve veliké hloubce, byla podrobena intenzivním chemickým procesům," říká profesorka Barbara Sherwoodová z univerzity v kanadském Torontu. "A hlavně, že tyto procesy musely probíhat po velmi dlouhou dobu. Odpovídala tomu i příslušná koncentrace neonu."

Jedná se tak zjevně o jeden z nejhlouběji uložených a nejstarších mikrobiálních systémů na Zemi.

"Pokud najdeme vodu, která má takovéto chemické složení, jedná se o geologickou senzaci," doplňuje svou kolegyni Johanna Lippmanová-Pipkeová z Helmholtzova centra pro aplikovaný výzkum v Drážďanech. "Je to se vší pravděpodobností voda, která se po velmi dlouhé časové období vůbec nedostala do styku s atmosférou."

Výživu poskytly okolní horniny

Výživu mikroorganismů, které vědci našli ve vzorcích vody, přitom poskytoval výhradně anorganický materiál, tedy okolní horniny. Se světlem a organickými živinami zřejmě nikdy nepřišly do styku.

Pokud byly v horninovém masivu skutečně uloženy dvě miliardy let, pak se jedná o jednu z nejstarších a nejpůvodnějších forem života na Zemi.

Přibližně stejně staré jsou i první mnohobuněčné formy života, které se dávají do souvislosti s nárůstem koncentrace kyslíku v atmosféře. Ten se v ní poprvé objevil před zhruba 2,1 miliardami let.

Po roce 2008 se fosilie těchto tzv. ediakarských organismů podařilo objevit v sedimentech nedaleko Franceville ve středoafrickém Gabunu.

Za dosud nejstarší mnohobuněčné organismy byly pokládány miniaturní medúzy z geologických formací v Ediakarské pahorkatině v jižní Austrálii, jejichž fosilie byly objeveny v roce 1947.