St.Petersburg, Florida - Na saharský prach na kapotách aut v Česku jsme zvyklí. Vzdušné proudy jej zanášejí do střední Evropy několikrát za rok. Stovky milionů tun jemného písku ze Sahary ale každoročně putují až na druhý konec Atlantického oceánu.
Tlumí účinky hurikánů u severoamerického pobřeží, ovlivňují složení mořské flóry v Sargasovém moři, přispívají k nárůstu hmoty karibských ostrovů a starají se i o to, aby byla "zelenější" Amazonie.
Jak dokládají satelitní záběry pořízené Evropskou vesmírnou agenturou (ESA), v těchto dnech zanesly větry vanoucí od Afriky nad severní Atlantik oblak saharského prachu táhnoucí se v délce několika tisíc kilometrů.
Začíná nad Mauretánií a Senegalem a pokračuje přes Guineu-Bissau a Kapverdské ostrovy dále na severozápad.
ESA odhaduje, že každým rokem se mezi Afrikou a Amerikou podobným způsobem přemístí až dvě stě milionů tun saharského prachu.
Šest dní
K podobným závěrům došla i severoamerická NASA využívající pro účely sledování cest, jimiž se ubírá písek ze Sahary, satelity Aqua a Terra.
"V uplynulých letech musela být letiště v Karibiku několikrát uzavřena pro sníženou viditelnost," tvrdí Eugene Shinn z Americké geologické služby sídlící ve floridském St. Petersburgu. "Může za to písek ze Sahary."
Značnou část svrchních vrstev půdy na řadě karibských ostrovů tvoří právě on. Cesta jemného saharského prachu přes oceán přitom trvá za příhodných meteorologických podmínek někdy pouhých šest dní.
"Mnoho rostlin v Amazonii vděčí za podstatnou část živin, které mají k dispozici, africkému prachu," zdůrazňuje Shinn. "Jeho chemické složení je velmi pestré."
Velmi vydatná je v tomto ohledu bezodtoková kontlina Bodélé v Čadu. Před několika tisíci lety byla součástí rozsáhlé vodní plochy, která se dnes zcvrkla v Čadské jezero. Vyschlé jezerní dno je bohaté na minerály z rozpadlých křemitých schránek sinic a řas, které zvedá ze země vzdušné proudění tvořící se na rozhraní horkých a chladnějších vrstev vzduchu nad Saharou.
Globální fenomén
Společně s prachem putují na druhou stranu Atlantiku také mikroorganismy typické pro africkou oblast. Ve vzorcích půdy na Amerických panenských ostrovech našel Shinn se svým týmem mikroflóru, která se v Karibiku jinak nevyskytuje.
Sedmnáctinásobný nárůst počtu astmatiků zaznamenaný v uplynulých třiceti letech na ostrově Barbados má podle Shinna na svědomí právě saharský prach.
Ten podle všeho způsobuje i odumírání korálů před floridským pobřežím. Mohou za to baktérie, zanesené do Karibiku z Afriky, proti nimž nemají místní polypy žádnou přirozenou imunitu.
Pouštní prach putující v obrovských výškách na vzdálenost desítek tisíc kilometrů je ale globálním fenoménem. Následky písečných bouří v poušti Gobi jsou patrné stejně tak v Austrálii jako v coloradském Denveru.
