Tradiční obytné čtvrti chu-tchung s jednopodlažními budovami, které dělily úzké uličky, začali Číňané stavět už ve 13. století. Domy přecházely z generace na generaci a chudší lidé si je stavěli jako alternativu k dražšímu bydlení. Ještě nedávno v nich žilo několik milionů lidí.
Od devadesátých let minulého století jsou však tyto čtvrtě demolovány - každý rok zmizí na 600 čtvrtí připomínajících tradiční způsob života a o střechu nad hlavou přijde půl milionu lidí, uvádí americký magazín The Atlantic. Úřady navíc oznamují demolici vždy jen pár dní předem.
Likvidace těchto čtvrtí se většinou týká Číňanů, kteří přijeli do hlavního města z vesnic a chudších oblastí za vidinou lepších pracovních příležitostí. "Hodně jsme trpěli. Po letech, co jsme tu pracovali, musíme všechno zahodit a vrátit se domů," řekla například rádiu NPR žena z provincie Che-nan. Buldozery zničily dům v Pekingu, ve kterém s manželem deset let žili.
Yet another ancient #hutong neighbourhood in #Beijing being torn down; by some estimates, nearly 90% of such areas have been demolished pic.twitter.com/FSvLj7zzQV
— Jeremy Koh (@JeremyKohCNA) June 11, 2017
Chu-tchungy kromě hlavního čínského města v posledních letech mizí také z Šanghaje nebo oblasti na jihu Číny.
Nařízené demolice jsou součástí většího plánu pro Peking, který místní vláda začala vymýšlet v roce 2017. Vystěhováním lidí migrujících za prací chtěla udržet populaci hlavního města pod 23 miliony.
Počátkem tohoto týdne ale pekingská samospráva oznámila, že chce ochránit zbylé historické památky. Tato nová fáze je naplánovaná až do roku 2035.
Centrum pro vládu a turistický ruch
Ochrana se dotkne hlavně centra Pekingu, kde sídlí centrální čínská vláda. Nový návrh zakazuje v této části demolice, hlídá výšku budov a zdůrazňuje ochranu kulturního dědictví, jako jsou zahrady, tradiční názvy míst, podzemní pohřebiště nebo právě chu-tchungy, píše hongkongský list South China Morning Post.
Ani tak ale nemají samotní obyvatelé zbývajících chu-tchungů vyhráno, protože je úřady vyzvaly k opuštění domovů a přestěhování do vládních bytů. Přesídlení z centra mají zvážit i nemocnice, školy a zařízení pro seniory, nově v centru nebude místo ani pro továrny a další podniky.
Přestože obyvatelé mají po uveřejnění návrhu 30 dní na připomínky, úřady už začaly jednat. Například restaurace, hospody a obchody u západní brány Zakázaného města, které leží v centru, nahradily šedé cihlové zdi. Zdemolovány byly i modernější budovy, ve kterých sídlily obchody, a z ulic zmizely billboardy a trhy, uvádí hongkongský deník.
Mizení obyvatel z centra potvrzuje i pracovník muzea v Zakázaném městě Wang Ťün, který navštívil nedaleké obchůdky. Podle jejich majitelů nahradili pravidelné zákazníky výhradně turisté.
Státní zpravodajská agentura Nová Čína zároveň dodává, že v centru vznikne deset tras, na kterých se turisté naučí víc o rozmanitosti Pekingu.
"Na rozdíl od jiných měst by měl být Peking coby metropole vizitkou Číny. Jsem z plánu nadšený, protože kombinuje tři funkce - lépe poslouží zemi, lidem a uchová historii," řekl také státem vedenému webu o Číně Jang Pao-ťün, vedoucí úřadu pro městské plánování.
Ztracené památky Pekingu
Snaha ochránit zbývající památky přichází po desetiletích, kdy byla historická místa považována za něco zastaralého, co brání Číně v rozvoji. Ničení všeho starého a tradičního začalo už v 60. letech za kulturní revoluce, kdy na příkaz komunistického vůdce Mao Ce-tunga mladí lidé pálili knihy a dalšími způsoby ničili staré zvyky.
Podle Chu Še-čunga z Pekingského centra na ochranu kulturního dědictví ale Čína přišla o většinu historických památek až po kulturní revoluci, kdy začalo docházet k demolicím a nahrazování tradičních míst moderními budovami. Těch podle analýz ubylo mezi lety 1982 a 2009 téměř 32 tisíc.
"Je to dokonce horší než za kulturní revoluce, kdy nejvíce škody bylo napácháno na movitých památkách, ne na starověkých hrobkách, budovách nebo starých městech," uvedl už před deseti lety pro britský deník The Guardian výzkumník.
