Santiago - Když v říjnu loňského roku vítal u ústí záchranné šachtice na kraji pouště Atacamá třiatřicet horníků, kteří strávili v podzemí rekordních 68 dní, byla popularita chilského prezidenta Sebastiána Piňery na vrcholu.
Dnes je nejméně oblíbeným prezidentem země od časů diktátora Pinocheta. Chile sice zažívá ekonomický boom, z hospodářského růstu však může těžit jen malá skupina těch nejbohatších.
Průměrný Chilan živoří a je čím dál více frustrovanější.
Ti, kteří nemají co ztratit, proto vyšli na do ulic a protestují proti systému, jenž vnímají jako navýsost nespravedlivý.
Chilští studenti se již téměř tři měsíce utkávají v ulicích Santiaga a dalších velkých měst v zemi s pořádkovými silami. Tento týden demonstrovalo proti systému vzdělávání, zděděnému z Pinochetových časů, jen v chilské metropoli na 100 tisíc osob.
Studenty podpořili také úředníci a učitelé, na jiných místech země stávkovali horníci. Podle průzkumů veřejného mínění s jejich požadavky souhlasí osmdesát procent populace.
"Školné stojí v přepočtu 270 až 400 tisíc pesos (400 až 600 eur měsíčně)," řekl deníku Le Monde zaměstnanec ministerstva zahraničí, který si nepřál uvést své jméno. "Pokud máte tři či čtyři děti, jak jim můžete platit vzdělání, když vyděláváte 600 tisíc pesos (900 eur) za měsíc?"
Bojujeme za své rodiče
Po svržení socialistického prezidenta Allendeho provedl Pinochet dalekosáhlou reformu školství tak, aby se opíralo v prvé řadě o soukromé univerzity. Tento systém přetrval v zemi až do dnešních časů.
Úroveň soukromých univerzit je nepoměrně vyšší než v případě těch státních, jež trpí nedostatkem financí. Platy absolventů vysokých škol se pak odvíjejí striktně od toho, na které univerzitě studovali.
Chile vydává na vzdělání ekvivalent 4,4 procenta svého hrubého domácího produktu, ačkoliv Unesco doporučuje, aby to bylo sedm procent, zatímco průměr členských zemí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) činí 6,2 procenta HDP. Stejné procento jako Chile mimochodem dává do školství také Česko.
"Celý problém spočívá v tom, že peníze jsou koncentrovány v několika málo rukou," řekl agentuře Reuters sedmnáctiletý student gymnázia Oscar Escobar Bravo.
"Bojujeme za své rodiče, kteří nemohou s tak málo penězi vyjít," dodal o rok starší Manuel Rojas s tváří zakrytou šátkem proti slznému plynu, který policie proti demonstrujícím studentům použila.
Zapomenutí horníci
Když se Piňera, podnikatel, jehož majetek letos časopis Forbes odhadl na 2,4 miliardy dolarů, loni v březnu chopil moci, sliboval zemi prudký hospodářský růst a zlepšení životních podmínek pro všechny.
Ekonomika země také rostla v prvním čtvrtletí tohoto roku téměř o deset procent, ve svých peněženkách to ale Chilané vůbec nepocítili.
Řadoví občané nemohli rovněž těžit z nárůstu cen mědi, která je hlavním vývozním artiklem země.
Horníkům z dolu Escondida, největším v zemi, nepomohla ani čtrnáctidenní stávka, do které vstoupili. Jelikož během protestu nepobírali plat, museli se nakonec spokojit jen se směšným benefitem, který jim minulý pátek přislíbilo vyplácet navíc ke mzdě vedení dolu.
Escondida zajišťuje sedm procent celosvětové těžby mědi. Cena tohoto kovu přitom ve srovnání se srpnem loňského roku vzrostla na světových trzích o plnou třetinu. Od roku 2002 se jeho hodnota zvedla dokonce na trojnásobek.
Zneužiti k propagandistickým účelům se cítí být Piňerou také horníci ze zlatého dolu San José u Copiapa, které loni v říjnu prezident s takovou vervou objímal před zraky televizních kamer.
"Bude trvat dlouho, než se z toho dostaneme," řekl agentuře Reuters pětašedesátiletý předák a mluvčí "los 33" Mário Goméz, který mezitím již odešel do důchodu. "Trauma, které jsme zažili, jen tak nezmizí."
Většina z třiatřiceti mužů, kteří strávili v podzemí téměř deset týdnů, trpí dodnes nespavostí a má psychické problémy. A irituje je, že po velké televizní show, která loni posloužila především k tomu, aby média alespoň na čas zvýšila svou sledovanost a čtenost, upadli v zapomnění.
Minulý měsíc vzbudili ale přesto pozornost a také značnou kritiku, když zažalovali chilský stát o odškodné ve výši 540 tisíc dolarů pro každého, protože úřady nedokázaly podle jejich názoru přimět vedení dolu, v němž pracovali, aby více dbalo na bezpečnostní předpisy.
