Brusel - Předčasné parlamentní volby v Belgii skončily triumfem vlámských separatistů, kteří prosazují postupné předávání autonomie regionům, na jehož konci by mělo být rozdělení země. Separatisté zvítězili ve Vlámsku, stanou se však i vůbec nejsilnější stranou v dolní komoře belgického parlamentu. Nejvíce hlasů ve frankofonním Valonsku získali socialisté.
Jde o historický výsledek, neboť separatistické uskupení dosud v Belgii nikdy takového triumfu nedosáhlo. "Vyhráli jsme. Stojíme před vámi jako strana, která získala 30 procent hlasů," uvedl podle agentury Reuters před slavícími příznivci šéf strany Nová vlámská aliance Bart De Wever.
Jeho strana by mohla obsadit 28 křesel ve 150členné dolní komoře, dosud přitom měla jen osm poslanců. Ve volbách zcela pohořeli liberálové a křesťanští demokraté, kteří tvořili dosavadní vládní koalici. Druhou nejsilnější formací by měli být valonští socialisté s 25 křesly.
Vlámští nacionalisté tvrdí, že jejich vzorem je Československo. Přesněji pokojný způsob, jakým se tento federální stát před sedmnácti lety rozdělil, dodávají jedním dechem.
Extrémně pravicový blok Vlaams Belang o rozdělení desetimilionové Belgie hovoří již dlouho. Teď se k němu přidala ještě Nová vlámská aliance (N-VA), která ve volbách zvítězila.
Dohromady by tyto dvě strany mohly získat přes čtyřicet procent hlasů. N-Va přitom v předešlých volbách málem ztroskotala na pětiprocentní hranici, nezbytné pro vstup do parlamentu.
"Nechceme žádnou revoluci," snaží se zaplašit obavy zastánců federálního uspořádání země předseda aliance Bart de Wever. "Věříme ale v další vývoj Vlámska ve směru k Evropě."
Má tím zjevně na mysli Evropu samostatných národů a nikoli Evropu smíšených regionů.
Spor o Brusel
Vlámové a Valoni volí do parlamentu separátně. První dávají svůj hlas vlámským a ti druzí zase valonským stranám. To ovšem neplatí pro Brusel, kde se mohou rozhodnout napříč etnickým hranicím stanoveným v roce 1963.Vlámové, kterých je šest milionů, jsou v legislativním sboru zastoupeni 88, Valoni 62 poslanci.
Právě Brusel, respektive jeho severní předměstí obývaná frankofonní menšinou, zapříčinily letos v dubnu rozpad pětičlenné vládní koalice premiéra Yvese Letermeho a vypsání předčasných voleb.
Od těch posledních řádných, uskutečněných v roce 2007, vláda padla v Belgii již šestkrát, obě komunity se ale vždy nakonec byly schopny dohodnout na původní koalici křesťanských demokratů, liberálů a socialistů.
"Oblast kolem Bruselu je velmi důležitým politickým symbolem," tvrdí profesor politologie z Univerzity v Gentu Carl Devos. "Jde tu o víc než o pouhou jazykovou hranici."
Strašák zadlužování tolik netáhne
Na nacionální notu se před volbami snažili hrát i Vlámští liberálové a demokraté (VLD), kteří si nejsou zcela jisti, zda u občanů zabere tak jako v jiných zemích strašák nekontrolovatelného zadlužování státní pokladny.
Belgie se již po léta potýká s dluhem na stabilní výši sto procent hrubého domácího produktu. Letos rozpočtový deficit činí pouhých 4,8 procenta HDP a leží tak pod průměrem Evropské unie.
Mnohem více vášní vzbuzuje fakt, že ve vlámsky mluvících oblastech jsou platy o čtvrtinu vyšší než v těch valonských. Vlámové také odevzdávají do rozpočtu větší díl než Valoni. Nejenom pro to, že jsou bohatší, je jich také víc.
Zatímco ve Vlámsku leží nezaměstnanost na sedmi procentech, ve Valonsku činí místy až trojnásobek.
Pracovití Flámové tak mají pocit, že subvencují "líné" Valony.
De Wever ovšem příštím premiérem být nechce, byť o účast ve vládě stojí. Mnohem více mu jde o to, získat v rámci koaličních strkanic další body tím, že se bude prezentovat jako důsledný zastánce vlámských zájmů.
A koaličních strkanic bude v příští vládě více než dost. V posledních třech letech trvalo vždy několik měsíců, než se staronový vládní kabinet ustavil.
Do čela toho příštího podle všeho neusedne ani předseda vlámských křesťanských demokratů Leterme. V posledních třech letech totiž podával demisi již třikrát.
V tomto ohledu se spíše hovoří o valonském sociálním demokratu Eliu di Rupovi.
Nového premiéra čeká v každém případě nelehký úkol. Již z toho důvodu, že 1. července přebírá etnickými půtkami zmítaná Belgie předsednictví v Evropské unii, snažící se nacionalistické vášně naopak krotit.
