Kirjat Šmona, Izrael (od našeho zvláštního zpravodaje) - Armáda, která je na stadionu teď, ale nemá modrobílé dresy, nýbrž olivově zelené uniformy. Před vchodem se tyčí betonové zátarasy a leží tu pytle s pískem, vedle pod stromy je vyrovnaná řada šesti tanků Merkava. Fotbalový stadion představuje základnu izraelské armády, která tady stojí proti hnutí Hizballáh, nacházejícímu se o několik kilometrů dál na libanonské hranici.
"Mám rád Česko, nabídnu vám něco k pití, ale nic neřeknu, protože nic nevím," vtipkuje jeden voják ze skupiny před stadionem, jejíž součástí jsou i dvě vojačky.
Zatímco z Pásma Gazy po invazi izraelské armády do tohoto palestinského území už mnoho raket na židovský stát nelétá, na severu u hranic s Libanonem se střílí pořád intenzivně. "Když nás vidí, pálí protitankové střely. Nedávno tři kolegy zranili, jednoho těžce," popisuje další voják.
Kirjat Šmona je opuštěné a tiché město, podobně jako Sderot na jihu u Pásma Gazy. Lidé se odsud evakuovali v obavách, že Hizballáh zasype jejich domy raketami jako ve válce v roce 2006. Tehdy izraelská armáda a libanonské militantní hnutí válčily 34 dní, na Kirjat Šmonu dopadlo přesně 1012 raket Kaťuša.
Při cestě na nejzazší sever lemují silnice obrovské betonové zátarasy, které mají v případě nejvyšší nouze zbrzdit útočníka a krýt lidi před palbou. Silnice končí v Metule, nejsevernějším osídleném místě Izraele. Zdejších zhruba patnáct stovek obyvatel ale také odešlo a armáda oblast uzavřela.
Faktická hranice s Íránem
Velitelem kontrolního stanoviště je šedovlasý Eitan, odhadem padesátník. V rozhovoru s ním vzpomínám na návštěvu Metuly v roce 2006, kdy se dalo dojít až k bezpečnostnímu pásu na samotné hranici a skoro si sáhnout do Libanonu, a jak byla vesnice plná izraelských tanků, které se vrátily z operace v sousední zemi.
"Teď tam nejde jít. Hizballáh střílí na všechna prostranství, museli jsme to uzavřít. Ona to vlastně není hranice s Libanonem, ten už tady neexistuje. Je tam Hizballáh, který financuje a vyzbrojuje Írán. Zní to divně, ale jsme tady fakticky na hranici s Íránem," říká Eitan.
Bestiální útok z počátku října, kdy přes 1500 členů teroristického hnutí Hamás napadlo izraelské území z Gazy a zabilo více než 1200 lidí, se podle něj tady nebude opakovat. "Jsme připravení podél celé hranice. Útočí na nás, ale i my na ně. A jedno vám řeknu: po tom, co se stalo 7. října, po té brutalitě a nelidskosti, už nebudeme tak milosrdní. Proti nim platí jen síla," zdůrazňuje velitel.
Plakáty s rukojmími nelze minout
Kirjat Šmona, stejně jako jiná města v Izraeli, je plné plakátů s tvářemi lidí, které Hamás unesl do zajetí v Gaze, a nápisů "přiveďte je zpět". Nacházejí se i v příletové hale letiště v Tel Avivu, nikdo je nemůže minout.
S faktem, že mezi unesenými je mnoho žen a malých dětí, se Izraelci srovnávají těžko. "Budou to (teroristé z Hamásu - pozn. red.) natahovat, hrát na emoce. Vědí, že nám záleží na tom, aby se naši lidé vrátili," míní Eitan.
V Kirjat Šmoně je skoro vše zavřené, živo je jen u jedné čerpací stanice, a to hlavně kvůli vojákům. Dávají si tu kávu a jídlo a posedávají tu se svými samopaly a vaky na ostatní věci. Za jedním stojím ve frontě na kávu. Říká, že je v civilu učitel.
"Víte, co bych si přál? Aby jednou Izrael byl normální zemí, která se neobjevuje ve zprávách. Nudnou zemí, kde se nic neděje," sní o budoucnosti nad mícháním cukru v kávě. Budoucnosti, která se nyní zdá být vzdálená a nedosažitelná.
Vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh před několika dny oznámil, že hnutí začalo používat sebevražedné drony a nové rakety s hlavicí o hmotnosti 500 kilogramů. Izraelský ministr obrany Joav Gallant v reakci řekl, že libanonské hlavní město Bejrút může dopadnout jako Gaza, pokud chce Hizballáh válku.
