Jakoukoli operaci s cílem Trumpa sesadit přitom komplikuje už ten prostý fakt, že se k převzetí hlavní role v tomto "kusu" nikdo nehlásí. "Dokud někdo nesebere odvahu, nemá to žádnou cenu," řekl New York Times lapidárně sjezdový delegát ze Severní Dakoty Curly Haugland. A to jde o muže, který razí velmi radikální stanovisko, že každý delegát by měl hlasovat podle svého svědomí, bez ohledu na to, jak v jeho státě dopadly primárky.
Scénář to není pravděpodobný už proto, že Trumpovi se po počátečním zaváhání podařilo obsadit klíčový výbor, který na sjezdu bude navrhovat případnou úpravu pravidel, svými lidmi. Podle odhadů tam jeho stoupenců sedí zhruba polovina.
Jak by případné zbavení Trumpa nominace mohlo vypadat? Nominační sjezd by měl jako obvykle formálně schvalovat pravidla pro zvolení kandidáta. Ti, kteří spřádají antitrumpovské plány, dávají najevo, že v tomto kroku by letos mohlo být odhlasováno, že k získání nominace nestačí jako obvykle většina, ale je pro to tentokrát třeba šedesát či i více procent hlasů. Zkrátka zvednout laťku tak vysoko, aby ji Trump v prvním kole nepřeskočil. A v dalších kolech se pokusit prosadit jiného kandidáta.
Šéf senátního zahraničního výboru Bob Corker, považovaný za člověka blízkého Trumpovi a také jeho možného viceprezidentského kandidáta, deníku New York Times řekl, že Trump má zhruba dva až tři týdny na to, aby upravil své vystupování, nebo skutečně ohrozí svou prezidentskou nominaci. Jde o diplomatické, ale poměrně ostře formulované prohlášení dokumentující, že zděšení republikánských politiků je velké.
Jenže jakkoli vám to možná může připadat paradoxní, označit Trumpa za rasistu a zasadit se o to, aby byl zbaven prezidentské nominace, jsou pro lidi z vedení Republikánské strany dvě různé věci.
Republikány vyděsil mnoho dní trvající tanec Trumpa kolem jeho výroku, že soudce v kauze podvodného jednání jeho univerzity je podjatý, protože jeho rodiče pocházejí z Mexika a on - rozuměj Trump - chce na hranicích s Mexikem postavit plot. Předseda Sněmovny reprezentantů Paul Ryan označil Trumpovy výroky otevřeně za rasistické a jako takové zcela nepřijatelné.
Velmi ostře to kontrastuje s momentální situací u republikánů. V jejich řadách už se třetí den řeší spekulace, že část straníků začala spřádat plány na to, jak by šlo Trumpa o republikánskou nominaci na prezidenta ještě připravit. Jsou to hodně divoké scénáře, které s vysokou mírou pravděpodobnosti nedojdou uskutečnění. Dobře ale ukazují, jak Trumpovo vystupování z posledních dvou týdnů stranické špičky děsí.
To vše se děje způsobem, který je až hyperkorektní k Bernie Sandersovi a umožňuje mu tak se zvednutou hlavou spojit s Clintonovou síly. Ani Obama, ani Biden, ani Warrenová se do jeho souboje s bývalou ministryní zahraničí nezapojili, dokud nebylo dohlasováno a současně nebylo zřejmé, že její většina na nominačním sjezdu je jistá.
Warrenová se také v posledních dnech a týdnech ukazuje jako zřejmě nejostřejší jazyk v Demokratické straně ochotný soustavně, vytrvale a přesvědčivě útočit na Donalda Trumpa. Pro Clintonovou, ať už dá, či nedá Warrenové nějakou formální roli, půjde o klíčovou pomocnici, na kterou se bude spoléhat.
If @realDonaldTrump actually believes every stupid lie he reads on the Internet, we’re in for a truckload of trouble if he’s President.
— Elizabeth Warren (@elizabethforma) May 25, 2016
Krátce po Obamovi se mezi ty, kteří podpořili Hillary Clintonovou, zařadil i viceprezident Joe Biden, který si ještě na podzim pohrával s myšlenkou na vlastní kandidaturu. Bleskurychle následoval i hlas, na který se v táboře Clintonové hodně čekalo: senátorky za Massachusetts a liberální ikony Elizabeth Warrenové. Ta byla původně považována za potenciálně nejnadějnější konkurentku Clintonové a svými politickými postoji má také poměrně velmi blízko Berniemu Sandersovi.
Ledva Sanders vytáhl paty z Bílého domu, na internetu se objevilo video, ve kterém Barack Obama oficiálně oznamuje svou podporu Hillary Clintonové. Byl to diplomatický úspěch poraženého vermontského senátora, protože při předchozím telefonickém hovoru s prezidentem si vymohl, aby se tato věc dostala ven až poté, co se s ním osobně setká. Díky tomu se lépe snáší i informace, že Obama video natočil už v úterý, tedy před tím, než se za vítězku primárek prohlásila sama Clintonová.
Do amerických prezidentských voleb zbývá 150 dní
Demokratická strana ukazuje rychle, jak se to v okamžiku, kdy někdo získá de facto prezidentskou nominaci, dělá. Bernie Sanders navštívil ve čtvrtek Bílý dům, a ačkoli zatím nezařadil zpátečku a dál oficiálně pokračuje ve své kampani, způsobně prohlásil, že jeho cíl, na němž hodlá pracovat, je porážka Donalda Trumpa v podzimních volbách.
Je to největší paradox historické prezidentské kandidatury Hillary Clintonové: čím víc se bude v kampani hlásit k Baracku Obamovi a čím víc, spolehlivě a věrohodně bude kreslit hrozbu spojenou s Donaldem Trumpem, tím blíž bude ke splnění svého snu, aby jako první žena převzala úřad amerického prezidenta.
Donald Trump je přitom druhým mužem, kterým se Clintonová bude potřebovat zaštítit. Velká část voličů chápe Trumpovu kandidaturu, o jeho potenciálním nástupu do prezidentského úřadu nemluvě, za ohrožení demokracie v USA, minimálně pak té její ústavní a otevřené podoby, na niž je země uvyklá. Trumpovy rasistické útoky na soudce působícícho v jeho kauze z posledního týdne jsou pro takové obavy spolehlivou živnou půdou.
Její a Obamův záměr je ale v tomto shodný. Prezident se hodlá po jejím boku do kampaně zapojit zcela vehementně. Logicky chápe, že případné zvolení Donalda Trumpa by takřka dokonale zničilo jeho politické dědictví.
Clintonová už dala jednoznačně a opakovaně najevo, že hodlá Obamovy pomoci při přesvědčování voličů využít na maximum. V televizních debatách v průběhu letošního roku se k prezidentovi hlásila tak usilovně, až to místy mohlo působit křečovitě.
S ohledem na vlastní klesající popularitu se Clintonová bude potřebovat v kampani silně zaštítit Barackem Obamou. Jeho působení v prezidentském úřadě podle posledního měření Gallupova úřadu schvaluje 51 procent Američanů. To je počet, který silně nahrává volebním šancím Clintonové. Spokojenost či nespokojenost s dosavadním prezidentem je zřejmě tím nejspolehlivějším faktorem předvídajícím volební výsledek.
Hillary Clintonová povede od této chvíle do začátku listopadu jako první nominovaná demokratka premiérovou kampaň. Úspěchem v primárkách změnila historii. Aby ji při samotném volebním hlasování na podzim změnila ještě jednou, bude si paradoxně muset pomoct zaštítěním se dvěma muži: Barackem Obamou (v pozitivním smyslu slova) a Donaldem Trumpem (v tom negativním).
Co o Hillary Clintonové jako kandidátce na prezidenta víme po čtrnácti měsících od okamžiku, kdy svůj druhý pokus o zteč Bílého domu oznámila?
1. Hillary Clintonová je disciplinovaný kandidát, v kampani neztrácí nervy, při veřejných vystoupeních se důsledně drží přípravy a neodchyluje se od ní.
2. Jak kampaň postupuje, popularita Clintonové klesá. Na konci března loňského roku, krátce před tím, než oznámila kandidaturu, vyjádřilo v průzkumu pro list Washington Post příznivý názor na ni 49 procent lidí, nepříznivý 46 procent. Letos v květnu klesl počet prvních o pět procent a počet druhých narostl o sedm procent. Třiapadesát procent Američanů tak má na demokratickou prezidentskou kandidátku negativní názor. To je míra neobliby naprosto srovnatelná s Donaldem Trumpem, k němuž tento postoj zaujímá jen o tři procenta lidí více.
3. Clintonová má v očích voličů největší problém s důvěryhodností. V tom hraje významnou roli případ používání jejího soukromého mailu a mailového serveru v čase, kdy působila jako ministryně zahraničí USA. Záležitost dál vyšetřuje FBI.
4. Clintonová musela v průběhu kampaně reagovat na rostoucí popularitu jejího konkurenta Bernieho Sanderse a přizpůsobovat své postoje jeho radikálnějším názorům. Výrazně například vyostřila svou rétoriku proti dohodám volného obchodu, na jejichž sjednání se v minulosti buď osobně podílela, nebo je podporovala.
5. Clintonová povede do podzimních voleb rozdělenou Demokratickou stranu. Voliči Bernieho Sanderse zhusta zastávají názor, že primárky byly jejich favoritovi zákulisními partajními manévry "ukradeny". To je věc, která je může od účasti u voleb odradit. Donald Trump navíc cílevědomě míří na Sandersovy voliče a chce nejradikálnější z nich přetáhnout na svou stranu.
Také demokratičtí voliči měli v nabídce kandidáta reprezentujícího politickou revoluci, a to v osobě Bernieho Sanderse, politika označujícího sebe sama za demokratického socialistu. S nevelkým, přesto zřejmým rozdílem dali přednost Hillary Clintonové, ženě, která politicky reprezentuje status quo.