Oxford - Pokud budou vysušené hlavy lidí odvezeny z oxfordského muzea zpět do Jižní Ameriky, britský umělec Ted Dewan je připraven obětovat hlavu vlastní.
Toto prohlášení poslal Ted Dewan oxfordskému muzeu Pitt Rivers poté, co se rozhořela debata o tom, zda je etické vystavovat pozůstatky lidských těl, nebo je třeba je pohřbít v rodné zemi.
Opět se tak roztáčí kolotoč polemik, protestů a kritik, zda jsou lidská těla opravdu vhodná k veřejnému vystavování a existuje-li nějaká hranice, za kterou není povoleno vkročit.
Dewanovu hlavu nechceme
Muzeum však Dewanovu nabídku odmítlo. Kolekce deseti hlav amazonských domorodců tak určitě nahrazena nebude.
Ted Dewan byl dokonce ochoten muzeu nabídnout i potřebné finance na úkony spojené s uskladněním a vystavením ve viktoriánské skříňce. "Možná by se moje hlava mohla jmenovat Úprava mrtvého mecenáše," prohlásil Dewan v rozhovoru pro BBC.
Muzeum však ze svého rozhodnutí nehodlá ustoupit.
"Takový dar nemůže být vystaven nehledě na pohnutky, které k tomu (Dewana) vedou," stojí v oficiálním prohlášení. "Doufáme, že budeme pana Dewana i nadále vídat v našem muzeu, zdravého a živého."
Hlavy jsou úžasné
Podle Dewana by odevzdání vysušených hlav bylo velkou chybou, neboť jde "o nejúžasnější inspirující kolekci artefaktů".
Muzeum a univerzita zatím debatují o tom, zda výstava odporuje etickým normám a nerespektuje mrtvá těla. K výsledku se zatím nedobraly.
Antropologické muzeum v Oxfordu má ve svém inventáři více než dva tisíce lidských ostatků, z toho 300 lebek. Výstava ukazuje, jak amazonští domorodci zacházeli se svými nepřáteli. Usekli jim hlavy a následně je vystavili jako trofeje.
Londýnské Přírodovědecké muzeum před časem rozhodlo o navrácení ostatků domorodců z Tasmánie a Austrálie, které ležely v britském depozitáři více než sto let.
Toto muzeum se pyšní 20 tisíci lidských kostí, z nichž některé pochází z dob starověku a většina byla nalezena na území Velké Británie.
V Praze budí těla nevoli
Také v Praze je v těchto dnech k vidění výstava vypreparovaných lidských těl. Kritici všude ve světě jí vyčítají, že prezentuje zemřelé lidi neuctivě a že její hlavní motivací je senzace a zisk.
Když byla výstava v roce 1995 poprvé otevřena v Německu, psaly noviny o jejím autorovi Guntherovi von Hagens jako o Dr. Frankesteinovi nebo Doktoru Smrti.
V muzeích a galeriích ve Spojených státech však slavil Hagens úspěch. Výstavu přijal i americký tisk, podle kterého byla "informačním a estetickým triumfem" anatomie.
