Kyjev/Mariupol (od našeho zvláštního zpravodaje) - Ve stejné době do skupiny Ukrajinci v Česku napsal programátor Denis ze Lvova, který leží přes tisíc kilometrů od Donbasu, prosbu, jak se v případě války přestěhovat do Prahy nebo Brna. Zdálo by se, že čím blíže k nebezpečí, jsou mezi lidmi menší obavy. Jenže při bližším pohledu to není tak jednoznačné. Rusko dál u hranic s Ukrajinou hromadí vojáky a podle odhadů jich tu je až 190 tisíc.
"Kdybych si myslel, že Rusové zaútočí, tak bych se asi těžko vracel. Už není rok 2014, kdy Ukrajina prakticky neměla armádu. Teď by to byla katastrofa pro všechny," říkal Igor, spolucestující ve vlaku z Kyjeva do Mariupolu. Cesta z hlavního města sem trvá třináct hodin.
Hlavní mariupolská synagoga. pic.twitter.com/s2efhMsDNH
— Ondrej Soukup (@ondrasoukup) February 11, 2022
Nepříliš sdílný padesátník na sebe prozrazuje, že je inženýrem ve velkém strojírenském závodě Azovmaš. Přiznává, že v roce 2014 v improvizovaném referendu hlasoval pro vyhlášení Doněcké lidové republiky. "Já už jsem byl unavený z toho, že závod se postupně zmenšoval, propouštěl lidi, všechny peníze odplouvaly do Kyjeva majitelům. Tenkrát jsem si myslel, že to bude jako na Krymu, že přijdou ruští vojáci a staneme se součástí Ruska a budeme mít jejich platy a penze. Že jsme jenom pěšáci na šachovnici mezi Moskvou a Západem, mi došlo až později," popisuje trpce.
Dnes už Igor žádné separatistické tendence v téměř 500tisícovém Mariupolu nepodporuje. "Mám kolegy, kteří přišli z Doněcku. To bylo bohaté město, jezdili jsme tam na koncerty, do divadla, na fotbalovou Ligu mistrů. Podle toho, co vyprávějí, dnes je to tam úplně v háji. Peníze nejsou, perspektiva je nula. Jedině odjet do Ruska," říká odborník na těžké strojírenství. V případě ruského vpádu by sice nebyl ochotný bojovat za Ukrajinu, ale podle jeho slov by ruské jednotky rozhodně s květinami nevítal.
Žádná panika
"Taky jste přijel psát o tom, že se tady všichni bojíme ruského útoku?" vítá novinářské návštěvy ve své kanceláři mluvčí mariupolské radnice Petro Andrjuščenko. Jeho špatně skrývaná ironie je pochopitelná. Půlmilionové město na břehu Azovského moře je v posledních týdnech oblíbeným cílem zahraničních novinářů, kteří vyhlížejí začátek ozbrojeného konfliktu. "Měli jsme tu jen za poslední týden Italy, Francouze, Japonce, Němce, novináře z Financial Times, al-Džazíry nebo CNN. Mám pocit, že jsou trochu zklamaní, že tady žádná panika není," říká Andrjuščenko a popisuje, jak u něj byli před pár dny reportéři ze Švýcarska a ptali se ho, jak Ukrajinci připravují podzemní kryty.
"To už jsem byl nepříjemný. My víme, jaké to je, když město ostřelují. V lednu 2015 jsme to zažili a víme, že to tehdy trvalo 53 vteřin. Do krytu ve sklepě za takovou dobu nestihnete doběhnout ani z přízemí, natož z desátého patra," naráží Andrjuščenko na ostřelování panelákové čtvrti Vostočnyj před sedmi lety v lednu, když separatisty vypálené střely ze systému Grad zasáhly sídliště a zabily 31 lidí a dalších 117 lidí zranily. Včetně žen a dětí.
Útok náladu ve městě změnil. Nyní je v Mariupolu těžké najít člověka, který by otevřeně podporoval Rusko. I aktivisté strany Opoziční blok za život, kterou tvoří pohrobci svrženého prezidenta Viktora Janukovyče, dnes demonstrují výhradně pod ukrajinskými vlajkami.
"Já jsem před rokem 2014 vůbec nemluvil ukrajinsky a o politiku se nezajímal. Ale ten ruský pokus nás odtrhnout od Ukrajiny mě natolik naštval, že jsem se začal angažovat a dnes sice doma mluvíme pořád rusky, ale veřejně se snažím psát ukrajinsky. Vlastně se ze mě stal ukrajinský nacionalista," říká aktivista a bankovní manažer Kirilo Dolimbajev. Přitom jeho děda byl Uzbek, který přišel do Mariupolu krátce po druhé světové válce, aby pracoval v místních železárnách.
Odpor v případě útoku
Dolimbajev vysvětluje, že mu nevadí, že je v oblasti hodně zahraničních novinářů. "Naopak pro nás je to příležitost vám říct, že nakonec jste si všimli, že je tady válka. My už v ní žijeme osm let. My nemáme důvod k panice, protože jsme na to připraveni. Už od roku 2014," uvádí. Sám se také zaregistroval v jednotkách teritoriální obrany, které připomínají české aktivní zálohy.
"Každý z nás má připraven plán B, C i D. Vím, kam odvezu děti, co se starými rodiči. Já opravdu nepůjdu vykupovat obchody kvůli těstovinám, oleji a zápalkám. Já ty zásoby už mám víc než pět let. Na chatě kousek od města," říká Andrej, spolumajitel jedné z mariupolských pekáren. Podobné plány má většina lidí. "Loni v létě jsem vykopal sklep pod domem mé tchyně na vesnici. Jasně, zásah dělostřeleckým granátem to rozhodně nevydrží, ale lepší než nic. Každopádně se tam dá pár týdnů vydržet," dodává Andrejův kamarád Mark.
Je v tom kousek beznaděje, fatalismu, odhodlání i kousek vytěsnění informací. V čem se ale všichni shodují, že pokud by se Kreml skutečně rozhodl zaútočit, setkal by se s mnohem větším odporem než před osmi lety. A všichni doufají, že si to uvědomuje i ruský prezident Vladimir Putin a další lidé, kteří o tom budou v Kremlu rozhodovat.
