Copiapó - Největší mediální show, jakou latinská Amerika zažila za dlouhou řadu let, se blíží. Na pozemku dolu San José u severochilského Copiapa budují stavební firmy speciální plošinu pro tisícovku novinářů, kteří budou krýt záchranu 33 horníků vězněných od 5. srpna v podzemí. Sjedou se sem z celého světa.
Jedna ze tří vrtných souprav, s jejichž pomocí budují expertní týmy k zasypaným mužům záchranné šachtice, se totiž dostala již do hloubky více než tři sta metrů. Hlavice další urazila v dioritu, magmatické hornině, v níž se tamní ložisko zlata a mědi nachází, během jediného dne padesát metrů.
Je proto možné, že horníci, nacházející se v hloubce 703 metrů, se dostanou na povrch mnohem dříve, než se očekávalo. Možná již v polovině října, i když záchranáři budou muset vrty nejdříve rozšířit na příslušný průměr.
"Na úrovni tří set metrů jsou vůbec nejhorší geologické podmínky z celého dolu, doufáme proto, že budeme schopni udržet nynější tempo vrtání," citovala stanice BBC vedoucího záchranných prací Andrewa Sougarreta. "Je jedno z nejlepších, jakého jsme kdy dosáhli."
Mediální hvězdy
Z horníků, které v podzemí uvěznila hornina, jež počátkem srpna zavalila únikovou šachtici, se okamžitě poté, co se ukázalo, že zůstali naživu, staly mediální hvězdy.
V souvislosti s vlastní záchrannou operací, při níž budou vytaženi na povrch v ocelovém zvonu o průměru 60 centimetrů, se proto očekává záplava novinářů z celého světa.
Aby nepřekáželi při vlastní operaci, při níž se na povrch nejdříve dostanou ti nejzručnější, pak ti, kdo na tom jsou zdravotně nejhůře, a nakonec ti nezdatnější ze zasypaných horníků, vykážou chilské úřady novináře do speciálně vymezeného prostoru.
I tak budou mít co dělat, aby uchránili horníky před zvláštními dopisovateli stovek deníků, chtivými získat rozhovor s některým ze zasypaných mužů.
Masivní přítomnost médií
Asi nejkřiklavějším případem nekontrolovatelného zájmu médií o dění ve světě byly první týdny války v Iráku. Kuvajt City zaplavily v březnu 2003 téměř tři tisíce novinářů, jejichž invazi tamější ministerstvo informací absolutně nebylo s to zvládnout.
Začalo proto organizovat mediální výlety, při nichž distribuci několika kamionů humanitární pomoci u irácké hranice asistovaly stovky novinářů, kterým se podařilo vedrat se do některého z přistavených autobusů.
Jeden ze zlomyslných kameramanů rozdávání humanitárních balíčků doprovodil prostříhem na střechu autobusu plně obsazenou televizními týmy.
Podobná situace panovala v okamžiku, kdy v kuvajtském přístavu přistála uprostřed noci jedna z raket odpálených Iráčany. Raketa nenapáchala žádné škody, hlavní událost irácké války v Kuvajt City však krylo ve dvě hodiny v noci přibližně sedm set žurnalistů.
Pokud by si útok vyžádal nějaké zraněné, měly by sanitky obrovské problémy projet od přístavního mola skrz dav novinářů k jednotlivým nemocnicím ve městě.
Něčemu podobnému teď chtějí chilské úřady zabránit.
Zejména z toho důvodu, že záchrana jednoho muže bude trvat přibližně půldruhé hodiny a na každého zachráněného horníka, který si po dlouhých týdnech strávených v podzemí bude na podmínky panující na povrchu teprve muset pomalu zvykat, budou číhat stovky dopisovatelů.
