Jediné, co Erdogan nezvládl, byly volby starosty Istanbulu. V nich kandidát opozice porazil politika prezidentovy Strany spravedlnosti a rozvoje. Nedlouho poté - 9. října - začala invaze proti syrským Kurdům, která vyvolala kritiku v Evropě, ale nikoliv v samotném Turecku.
Země se také za poslední roky výrazně propadla v žebříčku svobody slova, který sestavuje organizace Reportéři bez hranic. Turecko se v něm ocitlo na mrazivém 157. místě, za Ruskem, Rwandou nebo Kambodžou (Česko je v tomto žebříčku na 40. místě, pozn. red.).
Organizace Freedom House, která každoročně hodnotí stav svobody ve světě, Turecku drasticky snížila hodnocení. Z maximálního počtu 100 bodů má jen 31. "Volební podmínky jsou pro opozici složité, je pro ni těžké vzdorovat Erdoganově kontrole a moci," uvádí ve svém letošním hodnocení.
Jusuf Kanli, komentátor tureckého deníku Hürriyet, v rozhovoru pro Aktuálně.cz varuje, že pro novináře, kteří nadále chtějí v zemi psát a natáčet, je situace kritická.
Hürriyet je jedním z nejčtenějších deníků v Turecku, název znamená v češtině Svoboda.
"Erdoganův politický styl je absolutistická vláda jednoho muže. Chtěl bych a většina novinářů by chtěla, abychom se vrátili k parlamentní demokracii. Aby moc nebyla v jedněch rukou. Tento způsob není dlouhodobě udržitelný, protože generuje chyby, které poškozují Turecko," říká žurnalista, jenž přijel do Prahy na Mezinárodní kongres evropských novinářů a v minulosti byl šéfredaktorem Hürriyetu.
Prostor pro nezávislou žurnalistku se podle něj v posledních třech letech drasticky zúžil. "Situace ohledně svobody slova je nyní strašná. Musím to zopakovat několikrát, aby to odpovídalo skutečnosti. Strašná, strašná, strašná. Na Hürriyet vyvíjí vláda tlak, aby propouštěl novináře, kteří napíší nepohodlný článek. Přes 140 novinářů je nyní v Turecku ve vězení," upozorňuje komentátor a zdůrazňuje, že Turci o svobodu slova přišli.
Jusuf Kanli od kritiky Erdogana a jeho režimu ale upouští ve chvíli, kdy začne hovořit o invazi do Sýrie a útocích na syrské Kurdy. Tvrdí, že v tomto případě nejde o bezpečnost samotného prezidenta, ale celého Turecka a jeho obyvatel.
Kanli sdílí oficiální verzi, že milice syrských Kurdů (Lidové obranné jednotky známé pod zkratkou YPG) spolupracují s kurdskými separatisty v Turecku, kteří si říkají Strana kurdských pracujících (PKK). Touto konstrukcí Erdogan ospravedlňuje invazi.
"Kritizovat to z pohodlného křesla v Praze, Berlíně nebo Bruselu je snadné. Turecko neohrožuje kurdská populace jako taková, ale teroristé z PKK. Lidové obranné jednotky v Sýrii jsou jejich prodlouženou rukou. Američané jim pomáhali penězi a výcvikem, přitom Stranu kurdských pracujících USA oficiálně označují za teroristickou," tvrdí komentátor.
Téměř měsíc po zahájení invaze uprchlo v Sýrii před tureckou armádou skoro 200 tisíc lidí, zemřelo přes 130 civilistů. V oblasti začali v pátek společně hlídkovat turečtí a ruští vojáci. Kanliho ovšem popuzuje evropská kritika, kterou označuje za pokryteckou.
"Máme v Turecku 3,6 milionu uprchlíků ze Sýrie. Je to prostě moc. A Evropa nedělá nic, než že nám občas pošle trochu peněz. Chová se tak, jakože tito uprchlíci mají sedět na zadku a užívat si dobré pití. Turecko se o ně postará, Turecko to zaplatí," říká novinář. Argument, že Evropská unie poslala Ankaře několik miliard eur v rámci dohody o zadržování uprchlíků z roku 2016, neuznává.
"Od začátku války v Sýrii jsme na ubytování a integraci uprchlíků utratili už padesát miliard dolarů. To pro nás není vtip. A Evropská unie neposílá peníze Turecku. Finance jsou rovnou směřovány na určité projekty pro uprchlíky," uvádí Kanli.
Novinář ale částečně sdílí kritiku Ankary ohledně politiky vůči Islámskému státu. Říká, že Turecko mělo dělat víc. "Je například těžké dostat z hlavy otázku, jak se mohlo stát, že vůdce Islámského státu abú Bakr Bagdádí zemřel při operaci v syrské provincii Idlíb jen několik kilometrů od turecké hranice. V oblasti, kde se podílíme na zajišťování bezpečnosti," připouští komentátor.
Bagdádí spáchal sebevraždu v sobotu 26. října poté, co jej američtí vojáci zahnali do tunelu ve vesnici Baríša nedaleko Aleppa. Turecká rozvědka ani armáda se podle amerických médií na operaci nijak nepodílely a klíčová informace o Bagdádího pobytu přišla z Iráku, nikoliv z Turecka.
