Před dvěma lety Rusko a Turecko společně garantovaly demilitarizovanou zónu v Idlíbu. Ankara podporuje povstalecké a džihádistické skupiny, Moskva zase Asada. Dohoda však letos zkrachovala a syrští vojáci s ruskou leteckou podporou začali v únoru postupovat směrem k turecké hranici.
Turecký prezident Recep Erdogan se proto sejde tento čtvrtek v Moskvě s ruským protějškem Vladimirem Putinem. Ačkoliv jsou Rusko a Turecko formálně spojenci, kteří spolupracují a obchodují (loni například Ankara nakoupila i přes protesty americké vlády ruský protiletadlový systém S-400), v Sýrii se ocitly blízko vzájemného konfliktu.
Turecko nechce dopustit, aby Asad provincii Idlíb dobyl. Podporuje tamní ozbrojené skupiny a obává se další uprchlické vlny ze Sýrie. Už nyní žijí v Turecku čtyři miliony Syřanů, kteří tam odešli kvůli válce.
Rusko zase Asada podporuje ve snaze dostat zpět pod kontrolu celou Sýrii, přičemž provincie Idlíb je jedním z posledních míst, kde režim naráží na odpor.
#Turkey Defense Ministry is sharing footage of military strikes against Assad regime tanks, military installations and other assets.
— The SETA Foundation at Washington DC (@SETADC) February 29, 2020
Vows to avenge Turkish martyrs. #Idlib #Syria @tcsavunma pic.twitter.com/ZoCCP9BOro
Erdogan i Putin tvrdí, že válku mezi Tureckem a Ruskem nechtějí. Moskva ale zároveň neustále opakuje, že Asad vede legitimní boj proti teroristům. A turecký prezident ve čtvrtek vyzval Rusko, aby při turecké odvetné ofenzivě vůči Asadovi "nestálo v cestě".
Agentura TASS pak citovala ruské ministerstvo obrany, které oznámilo, že Moskva "nemůže garantovat bezpečnost tureckých letadel v syrském vojenském prostoru".
O víkendu Turci zabili zřejmě desítky syrských vojáků a zničili mnoho jejich techniky. Přesto v pondělí Asadova armáda dobyla strategicky důležité město Sarakíb. Situace na bojištích je nepřehledná a těžko ověřitelná. Někde postupují turečtí vojáci a opoziční syrské ozbrojené skupiny, jinde Asadovi vojáci.
Turecko bez spojenců
Erdogan požádal Spojené státy o pomoc ve formě rozmístění protiletadlových baterií Patriot u hranice se Sýrií. Washington sice Ankaře vyjádřil podporu, stejně jako některé další členské země NATO, ale žádnou vojenskou techniku nedodal. Američané zkritizovali Asada a Rusko za ofenzivu v Idlíbu, ale potvrdili, že se vojensky nehodlají v konfliktu angažovat poté, co v minulosti stáhli své vojáky ze Sýrie.
Erdogan navíc loni v říjnu rozhněval své západní spojence ofenzivou proti syrským Kurdům, kteří předtím po čtyři roky vedli tvrdé pozemní boje s teroristickou organizací Islámský stát a výrazně přispěli k její porážce.
Analytik tureckého původu Soner Cagaptay z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku tvrdí, že Turecko si nemůže dovolit otevřený konflikt s Ruskem, ale i Putin podle něj velmi riskuje. "Putin má už dost nekonečné války v Sýrii, která mu doma v Rusku ubírá na popularitě, a tak se snaží Erdogana dotlačit k ústupkům vojenskou ofenzivou. Tato taktika však může být kontraproduktivní, protože Erdogan se může po období spolupráce a spojenectví s Ruskem zase vrátit zpět k Západu," míní Cagaptay.
Americký list New York Times zase cituje ruského politologa Ivana Konovalova. Ten se domnívá, že jde o rusko-turecký boj o vliv poté, co se ze Sýrie dobrovolně stáhly Spojené státy. Konovalov předpovídá, že ani Putin, ani Erdogan si ve skutečnosti válku nepřejí a dohodnou se na nějakém kompromisu.
"Rusko a Turecko se sice ocitly v kritickém bodu v Sýrii, ale musí dál spolupracovat, protože ani jeden z nich nemá alternativu," řekl analytik.
Ruská záchrana
Rusko způsobilo zásadní zvrat v září 2015 rozhodnutím poslat do Sýrie svá letadla a příslušníky pozemních sil. Asadův režim byl tehdy na pokraji zhroucení, ale díky ruské pomoci přežil a pak dobyl zpět velké části Sýrie, včetně města Aleppa.
Provincie Idlíb ale zůstala mimo Asadovu kontrolu, protože se na tom dohodli Putin a Erdogan.
