Berlín - Stačilo pár minut na to, aby z obří vzducholodi zbyla pouze opálená kostra. Pýcha německého letectví se zhroutila k zemi 6. května 1937 v Lakehurstu v New Jersey.
Z hořcích trosek se plazili, vybíhali, vyskakovali lidé. Za půl minuty bylo po všem. Tragický zánik Hindenburgu před 70 lety ukončil slavnou éru vzducholodí.
První balóny naplněné lehkým plynem začaly brázdit oblohu již koncem 18. století.
Průkopník Zeppelin
Koncem století následujícího vymyslel Ferdinand von Zeppelin, jehož jméno se stalo pro vzducholodě synonymem, vyztužení balónů odlehčenou kovovou kostrou. Tím umožnil, aby se velikost plavidla a nosného plynu výrazně zvětšila.
Lodě tohoto typu postupně zvládly přepravit výrazně větší náklady a zejména dostatečné množství paliva nutné pro plavby na dlouhé vzdálenosti.
Zeppelin jako důstojník ve výslužbě myslel především na vojenské využití svých strojů - první světová válka však ukázala, že jako bitevní stroje jsou gondoly téměř bezcenné.
Křehké létající stroje
Budoucnost korábů lehčích než vzduch začali proto mnozí jejich konstruktéři vidět v komerční dálkové přepravě pasažérů.
Křehké stroje, které byly často vybaveny vražednou kombinací hořlavého plynu a spalovacího motoru, provázela ovšem od počátku řada tragických nehod.
Po haváriích francouzských, britských i amerických plavidel pokračovali ve vývoji vzducholodí už jen Němci. Přestože své lodě plnili potenciálně výbušným vodíkem, neštěstí se jim dlouho vyhýbala.
Hindenburg, vrchol snažení
V roce 1936 přišel vrchol německého konstruktérství - vzducholoď LZ 129 Hindenburg, pojmenovaná na památku zesnulého maršála a prezidenta.
Nejmohutnější létající stroj historie byl s 245 metry délky jen o málo kratší než slavný Titanik, výškou se mohl rovnat třináctipatrovému domu. Jeho útroby připomínaly obrovskou kovovou stavebnici, impregnovaný látkový povrch, potažený hliníkovým prachem, na slunci efektně zářil.
Loď, která díky své mohutnosti působila nesmírně bezpečným dojmem, poskytovala nevídanou úroveň cestování.
Na původně 25, později 35 kajutách pro maximálně 72 cestujících, nebylo nic zvláštního, osobitý šarm lodi dodávaly zejména rozlehlé společenské prostory - promenáda s křesílky a okny, ze kterých mohli cestující z výšky asi 200 metrů nad zemí při běžné
rychlosti 130 kilometrů za hodinu obdivovat ubíhající krajinu, klubovna s malým koncertním křídlem, kuřárna, palubní bar, čítárna a písárna.
V jídelně se podávaly vybrané pokrmy a vína, samozřejmostí byly bělostné ubrusy a čerstvé květiny, stříbro a prvotřídní porcelán.
Za přelet Atlantiku se prý na palubě spotřebovalo na 200 kg čerstvého masa a drůbeže, 800 vajec a 100 kg másla. Cestující si mohli na lodi nechat dokonce i vyčistit boty a použít sprchu - první na palubě vzducholodi.
Symbol nacistického úspěchu
Skvrnou na Hindenburgově kráse byl fakt, že na jeho stavbu poskytli finance němečtí nacisté a loď byla často vnímána jako symbol úspěchů Hitlerova režimu.
Pro Hugo Eckenera, legendárního konstruktéra lodi, bylo spojení s nacisty smlouvou s ďáblem. Bez nich by nedokázal svoje životní dílo dokončit, s nimi musel bezmocně přihlížet, jak se svastikami vyzdobený Hindenburg stává nástrojem agresivní propagandy.
Z gondoly vyhrávala hudba a pršely letáky na podporu politiky NSDAP, lesk dodávala v roce 1936 i zahajovacímu ceremoniálu berlínské olympiády.
Spojení Evropa - USA funguje
První sezona Hindenburgu roku 1936 byla nesmírně úspěšná.
Loď absolvovala bez problémů sedm zpátečních letů do Brazílie a cekem deset na vůbec první pravidelné vzdušné lince spojující Evropu a USA. Bez závažné nehody překonala 300 tisíc km a přepravila na 1600 pasažérů.
Na sezonu 1937 bylo naplánováno 18 letů přes Atlantik. Hned první z nich však skončil tragicky.
Příčina neštěstí nejasná
Příčina neštěstí je dodnes nejasná - loď vzplála zcela nenadále při běžném přistávacím manévru.
S oficiálním vysvětlením, že se jí osudným stal únik plynu zažehnutý výbojem statické elektřiny, se mnozí nespokojili a záhy se vyrojila řada spikleneckých teorií. Důkazy ale chybí.
Jisté je jen to, že v troskách lodi nalezlo smrt celkem 36 lidí - 13 cestujících, 22 členů posádky a jeden příslušník pozemního personálu. Celkem 62 lidem se podařilo z hořícího vraku uniknout.
Katastrofa Hindenburgu byla první, kterou detailně zachytili reportéři a její snímky záhy obletěly svět.
Pro německé vzducholodě byla symbolickou tečkou za jejich slávou, kterou zpečetila druhá světová válka. Poslední z nich, včetně LZ 130, sesterské lodi Hindenburgu, byly v roce 1940 rozebrány a materiál z nich použit na výrobu letadel.
