Kazaň (od našeho spolupracovníka) - Radikalizuje se další region Ruska? Po Severním Kavkazu začíná mít problémy s islamisty také povolžský Tatarstán.
Experti proto nevylučují, že Rusko čeká další konflikt. Poslední události ukazují, že se napětí může z okrajového Severního Kavkazu rozšířit na republiku v centrální části země.
O Tatarstánu coby novém ohnisku napětí se začalo mluvit po atentátu na nejvyšší představitele tamní muslimské komunity.
Začalo to atentáty
V polovině července byl nejdříve před svým domem zastřelen zástupce tatarstánského muftího a několik minut nato explodovala bomba pod vozem nejvyššího muslimského duchovního republiky Ilduse Fajzova.
Fajzov, známý svou tvrdou politikou vůči "netradičnímu islámu", trojnásobný výbuch přežil a ve středně těžkém stavu byl dopraven do nemocnice. Ihned po incidentu se však objevily spekulace, že za napadením mohou stát místní wahhábité.
"Myslím si, že atentát je spojen s jejich činností. Naše pozice musí být tvrdší... Tradiční islám nikdy neschvaloval takové věci, obzvlášť, když se jedná o ohrožení života lidí, kteří sami slouží islámu," prohlásil pár hodin poté prezident Tatarstánu Rustam Minnichanov.
Export islámské revoluce
Ani Galina Chizrijevová z Institutu orientalistiky Ruské akademie věd nepochybuje, že za útokem stojí islámští radikálové. Jak zároveň dodává, tatarstánští fundamentalisté mají těsné vazby na wahhábity ze Severního Kavkazu.
"Aktivisté různých radikálních nelegálních organizací, ale také těch, kteří provádějí své aktivity zcela otevřeně, způsobili, že došlo k 'exportu islámské revoluce' hlouběji do Ruska," vysvětlila Aktuálně.cz etnoložka a expertka na soudobý islám.
Situace se podle ní může zhoršovat. Nevylučuje ani to, že Tatarstán čeká "dagestánizace", tedy strmý nárůst střetů mezi radikály a vládními silami.
"Existuje tam zakázaná organizace Chiz-ut-Tachrir, vyzývající ke svržení konstitučního zřízení; ozbrojenci jsou těsně napojeni na část nezodpovědné republikové elity; existuje organizace, která se k atentátům přihlásila a zjevně neexistuje vzájemné pochopení mezi regionálními a federálními bezpečnostními strukturami."
Silové řešení nehrozí
Chizrijevová přesto neočekává, že by Moskva přistoupila k silovému řešení, jako tomu bylo v případě Čečenska v letech 1994 a 1999.
"Navyšovat vojenský kontingent rozmístěný v Tatarstánu není nutné. Republika má dostatek vlastních sil, aby mohla proces regulovat. Zbytečné řinčení zbraněmi ve vlastní zemi a vnější eskalace pouze zhorší už tak napjatý stav a nepřinese žádné důležité výsledky."
