Praha - Největší solná pláň na světě Salar bělostně září. Na horizontu se rýsují hory.
Mladý Bolivijec Moises nešetří superlativy. "Je to celý můj život. Je to moje práce. Není žádné jiné místo jako Salar - a nikdy nebude. Je to nejkrásnější a nejklidnější místo na světě."
Moises žije společně se svou ženou a dvěma dětmi v malém městečku Colchani na okraji pláně. Jeho příběh vypráví dokument Salero, který se bude promítat v hlavní soutěži festivalu dokumentárních filmů Jeden svět.
Den co den se Bolivijec vypravuje pro sůl, kterou pak společně se svým bratrem zpracovává a balí do malých sáčků. Ty pak prodává ve městě Uyuni.
"Moje práce je jako dědictví, které můj praděda předal mému dědovi, ten zase mému otci a ten pak mně," vypráví.
Jeden svět 2016
Přehlídka dokumentů Jeden svět se z Prahy přesunula do dalších 32 měst v Česku a do Bruselu.
Představuje 123 filmů z 62 zemí.
Podrobný program v regionech NAJDETE ZDE.
Aktuálně.cz vytvořilo k festivalu speciál.
"Bolívie se loučí s minulostí"
Moises je se svým klidným životem bez větších změn smířený a jiný si ani nedovede představit. Není však sám, kdo tu žije.
Jeho protipólem je manažer Marcelo Castro. V dokumentu ho filmaři vykreslují jako člověka, který chce využít přírodní bohatství k rozvoji a modernizaci celé Bolívie.
Castro ví, že solná pláň obsahuje obrovské zásoby lithia. Neuvědomuje si - a možná si ani nechce připustit -, že těžba s sebou nese ekologickou hrozbu a mohla by podobu pláně navždy změnit.
"Bolívie má vůbec poprvé příležitost využít nerostné bohatství ke svému prospěchu. Je to historický, symbolický projekt. Není to ale jen o lithiu. Bolívie se loučí s minulostí," myslí si Castro.
Společně s těžaři vláda do blízkého města postavila novou silnici a otevřela nové mezinárodní letiště. To změní život na Salaru pro všechny.
Moisesovi nikdo nerozumí
Moises naráží na neprostupnou hráz nepochopení. Jeho mladá manželka sní o kariéře kadeřnice. V malém městečku, kde jsou jen prašné silnice, se nudí.
U televizních telenovel sní o lepším životě ve městě. Chtěla by se dál vzdělávat a možná se přestěhovat do blízké Cocabamby, nebo dokonce do Chile.
Její muž zatím tlaku odolává. "Tato země mi dala život a také mi ho vezme," říká.
Ze zapadlého Colchani se stěhovat nechce. Města a honbu za penězi nemá rád, raději utíká do nekonečně bílých solných plání.
Moisesův bratr, který dříve pracoval společně s ním, na rozdíl od něj změny vítá. Rozvoje městečka hodlá využít. Má spousta plánů – u silnice vybudoval obchod se suvenýry, kde prodává například lamy vytesané do kusu soli.
V budoucnu chce postavit i "solný hotel". Moises se na to dívá s nedůvěrou.
O rok později...
Na "místo činu" se vracíme o rok později. Na břehu obrovské solné pláně stojí lithiová továrna.
Do městečka díky nové silnici a otevření mezinárodního letiště míří více turistů. Moisesovu bratrovi se daří, v jeho obchodě si cizinci kupují věci na památku.
A Moises? Vzdal se svých dlouholetých ideálů a rozloučil se s prací, kterou zdědil po předcích? Podlehla jeho žena šalebnému kouzlu měst?
Salero. Mike Plunkett. Největší solné pole na světě dosud zářilo svou bělobou až na Měsíc. Rodin, které v tomto zapomenutém koutě Bolívie žily ze sběru soli, pomalu ubývá. Jejich domy bude protínat nová infrastruktura, která je spojí se zbytkem civilizace. Pláň se totiž mění na těžiště výnosnějšího lithia. Moises, který se zde narodil a na solných polích pracoval každý den se svým bratrem, sleduje tuto změnu s těžkým srdcem. V poetických obrazech se vydáváme na pouť posledního "salera" a jeho rodiny z domova jejich předků do džungle velkého města. Zpátky už žádná cesta nevede.
