Homel /Od našeho zvláštního zpravodaje/ - Dva muži ve středních letech uklízejí sněhem zavátý památník obětem druhé světové války.
Ve městě Dobruš, velmi blízko trojmezí, kde se stýkají hranice tří států. Běloruska, Ruska a Ukrajiny.
26. dubna 1986, když vybuchla kousek odsud atomová elektrárna v Černobylu, tady ale žádné hranice nebyly. Existoval ještě Sovětský svaz a exploze si tady - čtyři desetiletí po skončení války - vyžádala nové oběti.
Města Dobruš, Větka a jejich okolí patřily k nejhůře zasaženým oblastem. Tady dostali lidé a půda těžký radioaktivní úder. Dodnes je tu zvýšená míra radioaktivity a země je kontaminovaná cesiem-137.
"Kdo měl kam, odešel odsud pryč," říká jeden z mužů zachumlaný v třináctistupňovém mrazu do beranice, šály a zeleného vojenského kabátu.
Silnice u sousedního městečka Větka najednou končí u závory a budky, ve které sedí hlídka. Cedule se znakem pro radioaktivitu hlásí, že za závorou je už trvalému životu nebezpečná zóna.
Je to území duchů.
Leží v něm už zlikvidované nebo vylidněné a pustnoucí vesnice, do kterých se místní kvůli příliš vysokému stupni zamoření nemohli vrátit.
Z Větky a okolí odešly také desetitisíce lidí. Vrátili se jen někteří. V centru městečka je památník s křížem a kamenem. Na něm jsou napsána jména vesnic, které černobylská katastrofa odsoudila k zániku. Seznam je to dost dlouhý.
Ačkoliv je Černobyl spojen hlavně s Ukrajinou, největší devastaci a postižení znamenal pro Bělorusko. Rusko bylo zasaženo málo, ani sama Ukrajina nedopadla tak strašně jako Bělorusko.
Radiace zasáhla téměř čtvrtinu jeho území a dva miliony z jeho deseti milionů obyvatel.
Nejvíce právě tento jihovýchodní kout. "No, co vám mám říci. Žijeme, no, co máme dělat," říká před kostelem ve Větce místní žena, která rok 1986 a odchod mnoha sousedů pamatuje.
Na léčbu postižených, monitorování radiace a celkovou revitalizaci regionu jde každoročně značná část běloruského státního rozpočtu, pomoc jde i ze zahraničí.
Desetitisíce dětí z jihovýchodu Běloruska tráví každý rok zdarma několik týdnů v Itálii, Německu, Španělsku a dalších zemích.
Místní tvrdí, že zatímco pro lidi znamenal Černobyl zmar a utrpení, dříve vzácná zvířata se ve zdejších rozsáhlých lesích a mokřinách nebývale rozšířila. Rozmnožily se vlci, rysi, v uzavřené zóně se daří zmijím.
Do některých opuštěných vesnic se vrátili dožít starší lidé, kteří tam trávili většinu života. Musí se ale živit tím, co si tam vypěstují. Vyvážet nic nesmějí, žádné potraviny z uzavřené zóny se nesmějí dostat ven.
Aby se nevracelo do původních a stále nebezpečných domovů více lidí, úřady nechaly z mnoha domů strhnout střechy a vysekat okna.
Černobylská tragédie sjednocuje Bělorusy napříč politickým spektrem. Příznivce i zaryté odpůrce Lukašenka. Černobyl je nad politikou a tak ani nepatří k tématům, které Bělorusko rozdělují před nedělními prezidentskými volbami.
Homelská oblast stejně tak jako celé východní Bělorusko patří k hlavním oporám Lukašenka, je zde znát jeho větší obliba než v metropoli Minsku, kde ho naopak chválí jen málokdo.
Proti Lukašenkovi, který vládne od roku 1994, stojí devět protikandidátů.
Na rozdíl od minulosti mohou vylepovat plakáty, pořádat mítinky a vystupovat s projevy v televizi, aniž by jim milice a tajná policie KGB bránily.
Je to hlavně výsledek tlaku Evropské unie, která si jako podmínku ke zlepšení vztahů s Minskem stanovila dodržování lidských práv, propuštění poltických vězňů a respektování opozice.
Pokud Lukašenko bude vyhlášen vítězem voleb, což je pravděpodobné, hodlá naplňovat plán, který počítá do roku 2020 s využitím části kontaminované půdy, po Černobylu nedotčené, pro zemědělské účely.
Plán hovoří o "speciálních agrotechnologiích", které by měly umožnit z kontaminované půdy získávat nezávadné produkty.
