Boris Tadić dnes vyzval srbský parlament, aby odsoudil masakr bosenských muslimů, který v roce 1995 spáchaly ozbrojené síly bosenských Srbů podporované Bělehradem.
"Pro nás všechny je velice těžká ta část verdiktu, kde se mluví o tom, že Srbsko neudělalo, co mohlo, aby genocidě zabránilo," prohlásil Tadić na dnešní tiskové konferenci v reakci na rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora (ICJ) v Haagu, podle něhož byla v Srebrenici spáchána genocida, ale Srbsko za ni nenese přímou zodpovědnost.
Jde o první případ, kdy tribunál rozhodoval o obvinění z genocidy, které vznesl jeden stát vůči jinému - Bosna v roce 1995 obvinila z etnických čistek bosenských muslimů někdejší Federální republiku Jugoslávie.
Bělehrad je očištěn
Soud konstatoval, že bělehradský režim, kterému tehdy šéfoval Slobodan Milošević, žádnou odpovědnost za zločin nenese. Vina tak padá na bosenské Srby.
Genocida v Bosně
- Srbsko je prvním státem, který čelí obvinění z genocidy (2006).
- Bosenskosrbský velitel Radislav Krstić byl jako první odsouzen haagským Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii za masakr v Srebrenici (2001).
- Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu odsoudil Jeana Paula Akayasu za genocidu (1998).
- Obviněni z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti čelil v Haagu i Slobodan Milošević.
- Podobný osud čeká nejvyšší představitele bosenských Srbů Radovana Karadžiče a velitele Ratka Mladiče.
"Soud nenalezl důkazy pro tvrzení, že se státní orgány Srbska (tehdy nazývaného Federální republika Jugoslávie - pozn. red.) podílely na této genocidě," uvedla soudkyně Mezinárodního soudního dvora Rosalyn Higginsová.
Vinen, či nevinen?
Mezinárodní soudní dvůr v Haagu začal projednávat třináct let starý případ válečných zločinů, při kterých zahynulo více než 100 tisíc osob, loni v únoru.
"Vojenské násilí, které zasáhlo naši zemi v roce 1992, zničilo ráz Bosny a Hercegoviny, stejně jako valnou část nesrbské populace v zemi," prohlásil právník Sakib Softić při prvním soudním přelíčení.
Srbský vicepremiér Miroljub Labus se ale obává, že rozsudek soudu zhorší vztahy na stále ještě nestabilním Balkáně.
"Tento soud není o pravdě, ale o sta miliardách válečných reparací," prohlásil Labus. "Považuji to za hru s ohněm. Bylo by mnohem lepší, kdyby bosenští představitelé přijali pozvání k diplomatickému jednání."
Rozpad federace provázela tragédie
Bosenští muslimové se rozhodli vystoupit z jugoslávské federace v dubnu 1992 poté, co jednotný stát opustilo Slovinsko a Chorvatsko.
Proti takovému kroku se však postavili bosenští Srbové. S pomocí jugoslávské (převážně srbské) armády se jim podařilo dvě třetiny Bosny obsadit, oblehnout Sarajevo a zahájit etnickou čistku. Během krátké doby byly desetitisíce osob zavražděny a statisíce nuceny opustit své domovy.
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, jehož sídlo se nachází jen pár kroků od Mezinárodního soudního dvora, již rozhodl, že srebrenický masakr osmi tisíc muslimů z roku 1995 genocidou byl.
|
Srebrenickou enklávu obývali až do vypuknutí války v Jugoslávii na jaře roku 1992 převážně muslimové.
Z celkového počtu 36 666 lidí žijících na území opštiny Srebrenica se podle sčítáni lidu z roku 1990 k muslimské národnosti hlásilo 75,2 procenta obyvatel. V samotné Srebrenici, kde žilo 6 tisíc lidí, byly národnostní poměry stejné. |
Po první tři roky války zůstal okres v rukou muslimů a stal se symbolem bosenského odporu. To se však 11. července 1995 změnilo. Bosenskosrbská televize odvysílala prohlášení Ratka Mladiče, velitele bosenskosrbské armády, který divákům oznámil, že přišel den pomsty na "Turkovi" a je čas předat "srbskou Srebrenici srbskému národu". Záborem Srebrenice a o týden později i Žepy získali Srbové kontrolu nad oblastmi, které měli podle všech mírových iniciativ zůstat muslimské. Z bezpečné zóny vyhnali Srbové během deseti dní na 23 tisíc muslimských žen a dětí a popravili na 8 tisíc mužů. |
