Meadowbrook, Queensland - Stávkou mohou lidé dosáhnout změny organizace práce či vyšší mzdy.
Zároveň se však mohou dočkat i nečekaných a nevítaných důsledků - mezi jinými deprese či úzkosti.
Alespoň tak to naznačuje studie psycholožky Jane Fowlerové z australské Griffithovy univerzity. Ta sledovala dopady dlouhodobé stávky ocelářů z United Steelworkers of America v letech 2004 až 2006 na jejich duševní zdraví.
Stávkovat či nestávkovat?
Stávkující dělníci vykazovali oproti svým pracujícím kolegům větší míru deprese, stresu, úzkosti a podráždění. Obecně jejich duševní zdraví na tom bylo hůře než u těch, kteří nestávkovali.
Jak poznamenala sama Fowlerová, je to celkem pochopitelné, zejména vzhledem k nejisté finanční situaci a nejistému výsledku stávky.
Zajímavým faktem, který studie odhalila, bylo, že tyto negativní důsledky jsou tím menší, čím více je stávkující v rámci odborů aktivní - bez ohledu na to, zda se jedná o účast ve "frontové linii" demonstrací, či administrativní práce na ústředí odborů.
Síla kolektivu
Roli hraje kontakt s ostatními lidmi, "kolektivní" duch a v případě dlouhodobější stávky i jakýsi denní řád a pravidelný režim, který jinak chybí.
Odbory by tak měly, kromě příprav stávky samotné, myslet i na její důsledky, zejména v případech, že je stávka dlouhodobější či neúspěšná.
Studii doktorky Fowlerové a jejích kolegů publikoval časopis The Journal of Industrial Relations.
