Myšlenka Rigela Woidy, posluchače Arizonské univerzity v Tucsonu, natolik nadchla americkou kosmickou agenturu NASA, že mu v květnu dala devět tisíc dolarů (asi 200 000 korun) na to, aby ji mohl rozvinout.
Ohřátí na pokojovou teplotu
Nyní Rigel Woida svůj nápad propočítal a představil na odborném kongresu. Vyšel z faktu, že proměnit celou planetu na místo vhodné pro lidské osídlení je s dnešní technikou nemožné. Co by se však dalo, je vytvořit přijatelnější podmínky aspoň na malé ploše, kde by mohla časem stát výzkumná základna s lidskou posádkou.
Podle Woidy je možné umístit na stacionární oběžnou dráhu kolem Marsu tři stovky balónů o průměru 150 metrů z materiálu, který odráží sluneční světlo. Balóny by se uspořádáním bok po boku přeměnily v obří zrcadlo. A to by soustředilo sluneční paprsky na povrch planety, na plochu zhruba jeden čtvereční kilometr.
Obvyklá teplota na povrchu Marsu se pohybuje v rozmezí mezi minus 140 a minus 60 stupni Celsia. Soustředění slunečních paprsků by ji však mohlo zvednout na přijatelnou a pro lidi obvyklou úroveň kolem dvaceti stupňů nad bodem mrazu.
Pro lehčí skafandry
Výzkumníci by samozřejmě i tak museli venku nosit skafandr se zásobou vzduchu pro dýchání. Avšak mohl by to být skafandr lehký, pohodlný a umožňující snadno vykonávat potřebné práce. Nikoli vysoce izolovaný, těžký skafandr bránící před umrznutím.
"Také sluneční články by měly více světla, a vyráběly proto více elektřiny," popsal Woida v tiskové zprávě své univerzity. Teplem by se rovněž rozpustil led, který leží na povrchu Marsu. Vzniklá voda by se dala použít pro výrobu vodíkového paliva potřebného pro cestu zpět na Zemi, anebo třeba pro přímou konzumaci výzkumníky. Lidé by díky ní a díky teplu nakonec mohli přímo pěstovat rostliny."
Margarita Marinovová z Kalifornského technologického institutu v Pasadeně, která se na studii nepodílela, její význam ocenila pro časopis New Scientist. "Sluneční energie dodaná navíc by misi na Marsu prospěla. A to jak lidem, tak třeba robotům," uvedla.
Pozor na záření gama
V silách Rigela Woidy bylo propočítat, jak by jeho systém zrcadel fungoval a jak by změnil podmínky na území pod sebou. Upozornil také, že materiál pro zrcadla by musel být sestaven tak, aby odrážet pouze viditelné světlo a infračervené záření, ale ne tvrdé kosmické záření, například gama paprsky. Nad Zemí totiž filtruje nebezpečné kosmické záření atmosféra, která však nad Marsem chybí. Nevhodně zvolené zrcadlo by tedy soustředilo nežádoucí kosmické paprsky na výzkumníky.
Woida však už dále nemůže příliš ovlivnit to, zda jeho projekt výzkumníky v NASA zaujme natolik, že jej zařadí do svých projektů na výzkum Marsu.
Světlo pro polární noc
O využití zrcadel v kosmu, ale nad povrchem naší planety, již uvažují i ruští inženýři. Chtěli by s jejich pomocí přinést sluneční světlo do polární noci.
Předpokládají, že velké zrcadlo z lehounkých materiálů umístěné ve vesmíru by odráželo sluneční paprsky. Dopadaly by pak do oblastí nad polárním kruhem, kde v zimě slunce vůbec nesvítí.
Zatím se uskutečnily jen malé experimenty. Roku 1993 sestavili kosmonauti na vesmírné stanici Mir pětadvacet metrů široké zrcadlo a osvětlili jím na Zemi oblast o průměru šesti kilometrů rozptýleným světlem. Druhý pokus v roce 1999 selhal, protože se zrcadlo nepodařilo správně nastavit.
