Padesátiletý Andryj Bolblat začal tento týden jinak, než byl zvyklý. Po třiceti letech práce v uhelném dole odešel do důchodu. Volnější režim si však dlouho neužil, protože ve středu doněcké město Marjinka, kde bydlí, zasáhly střely. Bolblat byl zraněn a převezen do nemocnice.
"Domy v každé ulici Marjinky byly zasažené," řekl reportérce Rádia Svobodná Evropa na pokoji, kde seděl s kanylou v hrudi a obvázanou rukou. Stanice uvádí, že zničeno bylo nejméně šest tamních domů.
"Třicet let dřel jako kůň v uhelném dole. Před třemi dny odešel do důchodu. Skvělé," říká ironicky jeho soused, který ukazuje na Bolblatův dům poničený od šrapnelů.
Ještě hůře dopadl dům Eduarda Mašarského ze stejného města. "Tady je kráter po ostřelování. Několik dalších je za domem. Dům je úplně zničený," popisuje novinářka Olha Omeljančuková. Ze střechy zbyly jen trámy, zničená jsou také okna a plot. V době útoku v domě nikdo nebyl. "Utekli jsme včas. Hned jak začalo ostřelování, jsme prchali do sousedova sklepa," líčí Mašarskyj.
#RFERL #Ukrainian Service reporter @OlayOmelya talking to civilians in #Maryinka and #Novoluhanske in the #Donbas region who have had their homes shelled by #Russia backed separatists. https://t.co/bIthjmUSOm pic.twitter.com/aQ1iDd81RJ
— Stuart Greer (@globalgreer) February 24, 2022
Marjinka leží jen 30 kilometrů od Doněcku, města pod kontrolou separatistů. Právě ti začali město ostřelovat, důvodem je podle rozhlasové stanice přítomnost ukrajinských vojenských sil, které město chrání.
Válka si pro nás přišla
Stejně chráněná je vesnice Trjochizbenka, která se nachází na východě země, na území dosud kontrolovaném Ukrajinci. Situace je však nepřehledná a každou chvílí se mění.
Trjochizbenka zažila ostřelování už v úterý večer. Střepy a cihly z poničených domů se teď mísí na zemi s osobními věcmi, dětskými hračkami nebo kuchyňským nádobím, popisují reportéři.
Když sedmapadesátiletý Serhij Averko zaslechl, že se blíží útok, utíkal se svou ženou Allou do sklepa, kde se mačkali s vojáky a čekali, až hluk přestane. Střelba trvala něco mezi patnácti minutami a půl hodinou. Averko si není jistý, jak byla situace napjatá. "Když to začalo, bylo to hrozné. Mysleli jsme, že se pětipatrová budova zhroutí," vypověděl. Stavba to však nakonec ustála. "Je zázrak, že jsme přežili. Mohlo to být daleko horší," myslí si.
Averkovi jsou na noci strávené v krytu s vojáky zvyklí. Loni v září přišli kvůli ostřelování o svůj dům a od té doby nemají kde bydlet. Vzali je k sobě ukrajinští vojáci, kteří oblast střeží. Sdílí s nimi nejen sklep, kde manželé spí na jednolůžku, ale také jídlo. "Chceme odejít, ale nemáme kam a nemáme žádné peníze," vysvětluje muž, který je teď nezaměstnaný.
Manželé se přistěhovali do vesnice v roce 2013 a těšili se, jak budou využívat zahradu a chovat zvířata. Místo toho už po roce přišly první boje, které dosud zcela nepřestaly. V posledních dnech, kdy ruská armáda vstoupila i na další ukrajinské území, je situace ještě horší. "Říkal jsem si, že už nemám důvod pokračovat v životě. Tohle je konec," popisuje své pocity Serhij.
🛑🛑🛑Damage from the #Putin regime backed terrorists shelling of Tryokhizbenka civilians har occurred overnight.#Ukraine #Russia pic.twitter.com/6cjvgcY7UN
— parallel_universe🇺🇦 (@ignis_fatum) February 23, 2022
Alla Averková mluví o traumatu. "Víte, jak se koukáte na filmy v televizi nebo na zprávy z války? Vždycky je to daleko: tady je válka v Afghánistánu, tamhle v Jugoslávii. Vždycky je to daleko, někde jinde. Ale teď si válka přišla pro nás a všechno zničila. Nic nezbylo. A proč?" ptá se.
Místní vojáci, kteří si nepřáli zveřejňovat svá jména, uvedli, že k poslednímu útoku byl použit sovětský salvový raketomet BM-21, který není moc přesný, ale rychle pálí. Je podle nich schopný srovnat celou vesnici se zemí během pár minut.
Stačilo půl hodiny a vše je pryč
Útok, při kterém zemřel jeden člověk, zažili už v pondělí obyvatelé obce Novoluhanske. Mladá žena Iryna Sušková ukazuje v reportáži Rádia Svobodná Evropa svůj dům, skrz který prolétla střela. Chodba je teď plná dřeva ze stropu a stěn.
S devítiletou dcerou byly v době útoku v kuchyni, která stojí odděleně. "Je zázrak, že nás nezasáhl šrapnel. Jako by mě a moje dítě ochraňoval Bůh. Můj muž byl v práci," líčí.
"Když ostřelování začalo, přišla za mnou dcera a říkala, že se bojí. Když začaly být střely hlasitější, řekla jsem jí, ať si lehne na zem. Kdyby to uhodilo sem, nebyly bychom naživu," říká Sušková a ukazuje před malý domek s kuchyní.
Poškozené domy mají i její sousedé. Ti se nyní rozhodují, zda na místě zůstanou a opraví to, co zbylo, nebo odejdou. "Pokud získám nějakou pomoc, tak svůj dům přestavím. Pokud ne, odejdu. Nemám, kde bych nyní mohla žít. Celý život jsem vkládala všechny své peníze do tohoto domu a stačilo půl hodiny a všechno pryč," říká jiná obyvatelka obce Novoluhanske.
