* Němečtí politici hájí úder, při němž minulý týden uhořelo více než sto Afghánců, vojáci prý byli v nebezpečí * Američané i afghánský prezident jsou jiného názoru * Téměř dvě třetiny Němců jsou pro stažení vojáků z Afghánistánu
Kábul/Berlín - Předvolební Německo zasáhla nečekaná aféra až z Afghánistánu. Politici i vedení armády musí řešit a vysvětlovat páteční bombardování dvou cisteren s leteckým benzínem na severu asijské země.
Při útoku uhořelo více než sto lidí, z toho přibližně sedmdesát civilistů, zbytek tvořili ozbrojenci Talibanu.
Média píší a hovoří o akci s největším počtem obětí, do níž se zapojili němečtí vojáci, od konce druhé světové války.
Útok se odehrál v provincii Kunduz, kterou má v rámci mezinárodních jednotek na starosti německý kontingent. Talibanci zavraždili řidiče cisteren, vozy unesli, ale pak uvízli v říčním korytu. K místu se seběhly desítky, možná stovky lidí.
Zničení cisteren nařídil ze země německý velitel. Bomby shodil na jeho žádost americký pilot stroje F-15.
Začal tak spor mezi Němci a Američany přímo v Afghánistánu. O to, kdo může za smrt civilistů a jestli takový zásah byl v pořádku. Zároveň německá vláda obhajuje rozhodnutí svých vojáků před domácí a stále drtivější zahraniční kritikou.
Deník The Washington Post s odvoláním na americké vojáky napsal, že německý velitel požádal o vzdušný úder, přestože si nebyl jistý, zda v místě není mnoho civilistů. Záběry, které měl k dispozici, prý nebyly průkazné.
Mluvčí sil NATO v Afghánistánu Gregory Smith nedokázal novinářům jednoznačně říci, na čí straně je vina. Podle něj o letecké podpoře rozhoduje pozemní velitel, ale pilot má za určitých okolností právo odmítnout útok.
Šéf amerických jednotek v Afghánistánu generál Stanley McChrystal ovšem Němcům vytkl, že na místo, kde desítky lidí zahynuly, dorazili s mnohahodinovým zpožděním, přestože se nacházelo nedaleko jejich základny.
Německá vláda je zase napadána za to, že při hodnocení akce se dlouho vůbec nezmiňovala o civilních obětech. Přiznala je až později. Přesto jsou politici neústupní.
"Nebudeme nic skrývat, ale odmítám akceptovat nějaká překotná, uspěchaná obvinění. To nebudu tolerovat. Ani z domova, ani ze zahraničí," prohlásila kancléřka Angela Merkelová.
Ministr obrany Franz Josef Jung prohlásil, že hluboce lituje smrti civilistů, ale nálet byl podle něj správný.
"Bylo naprosto nutné zlikvidovat cisterny, které se dostaly do rukou Talibanu. Měli jsme informace, že budou použity při sebevražedném útoku na naše vojáky, kteří mají šest kilometrů od toho místa základnu," řekl ministr.
Vyšetřováním události byl pověřen kanadský generál, k vyšetření na mezinárodní úrovni poněkud překvapivě vyzval i Taliban, přestože jinak jednoznačně odmítá veškeré působení zahraničních sil v zemi.
Smrt několika desítek civilistů rozbouřila Afghánistán jen několik týdnů poté, co velitel amerických jednotek generál McChrystal oznámil, že mění taktiku a jednou z hlavních priorit nyní bude bránit smrti civilistů.
Generál se také telefonicky omluvil afghánskému prezidentovi Hamídu Karzáímu a ujistil ho, že on útok nenařídil.
Karzáí si kritikou přisadil v rozhovoru pro francouzský deník Le Figaro. "Proč Němci nevyslali pozemní oddíly, aby cisterny dostali z rukou Talibanu na zemi?" položil si řečnickou otázku.
Zatím není jasné, jak se masakr v Kunduzu podepíše na německých volbách 27. září. Křesťanští demokraté i sociální demokraté jsou pro to, aby němečtí vojáci v Afghánistánu dál působili, takže tato otázka nepatří mezi hlavní předvolební témata.
Podle posledního průzkumu je ale 61 procent Němců pro stažení kontingentu, který v Afghánistánu čítá celkem 4200 lidí, a je tak nejpočetnější po americkém a britském.
Na rozdíl od Američanů a Britů ale Němci nemají mandát k bojovým, ofenzivním operacím proti Talibanu. Přesto už v Afghánistánu zahynulo 35 německých vojáků.
Analytici se domnívají, že aféra může vynést hlasy navíc straně Levice (Die Linke). Ta jednoznačně odmítá německou angažovanost v zemi.
Nečekaně se do záležitosti vložil bývalý kancléř Gerhard Schröder. Vyzval ke stanovení data odchodu Němců z Afghánistánu nejpozději do roku 2015. Schröder proslul tím, že v roce 2003 ostře odmítal americkou invazi do Iráku.
