Madrid - Předčasné parlamentní volby ve Španělsku vyhrála opoziční Lidová strana (PP) vedená Marianem Rajoyem. Podpořilo ji 44 procent těch, kdo se dostavili k volebním urnám.
Potvrdily se tak předvolební průzkumy, které jasné vítězství pravice avizovaly řadu měsíců dopředu.
Po sečtení 97 procent odevzdaných hlasů získali lidovci podle deníku El País 186 z 350 poslaneckých křesel, a tím i absolutní většinu v kortesech. Dosud jich strana měla 154.
Španělská dělnická socialistická strana (PSOE), která je u moci od roku 2004 a kterou podpořilo o 15 procent voličů méně než Lidovou stranu, by měla mít v parlamentu jen 110 poslanců.
Jedná se o vůbec nejhorší volební výsledek socialistů od pádu frankismu, jenž se zhroutil v polovině sedmdesátých let.
Nečekejte zázraky
Dosavadního socialistického premiéra Josého Luise Zapatera by tak měl vystřídat v čele kabinetu šéf PP Mariano Rajoy.
Šestapadesátiletý politik v prvním prohlášení slíbil, že bude bojovat proti krizi, ale připustil, že nelze očekávat žádné zázraky v tak těžké ekonomické situaci, jakou Španělsko prožívá.
"Pro nikoho není tajemstvím, že budeme vládnout za nejchoulostivějších okolností, jimž Španělsko čelilo za 30 let," prohlásil v povolebním projevu. "Pro mě nebude jiných nepřátel než nezaměstnanost, deficit, nadměrný dluh, hospodářská stagnace a všechno, co v naší zemi vytváří tuto kritickou situaci," dodal dosavadní vůdce pravicové opozice.
Volby do parlamentu se konaly v mimořádně napjaté atmosféře ovlivněné hospodářskou krizí a hrozbou, že Španělsko bude muset v boji s dluhovou spirálou požádat o pomoc Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond.
"Mohli jsme si vybrat omáčku, ve které nás budou vařit, na tom, že nás ale budou vařit, nic nezměníme," řekl agentuře Reuters pětačtyřicetiletý státní zaměstnanec José Vasquéz.
Hlasování bez iluzí
Úsporná opatření, která hodlá zavést Rajoy, budou totiž ještě mnohem tvrdší než ta, s nimiž přišla loni v létě vláda socialistického premiéra Josého Luíse Zapatera. Ta zmrazila penze, posunula věk odchodu do důchodu, snížila platy státních zaměstnanců a seškrtala rodičovské přídavky.
O vítězství pravice nepochybovali ani analytici. Španělé podle nich ztratili důvěru v dosavadní socialistickou vládu, která nedokázala zkrotit téměř dvaadvacetiprocentní nezaměstnanost, která je dnes vůbec nejvyšší v Evropské unii.
Podle londýnského analytika Nicholase Spira bude muset Rajoy postupovat velmi obezřele, aby neuváženými škrty nesrazil spotřebu a neuvedl tím zemi do hluboké recese. Trhy ovšem parlamentní většinu PP vítají, protože lidovci budou moci vytvořit stabilnější vládu než socialisté a nemusí se spoléhat na podporu baskických a katalánských nacionalistů.
Rajoy se po vyhlášení volebních výsledků snažil velká očekávání svých příznivců tlumit s tím, že jeho vláda "nebude moci dělat zázraky".
Španělé volili v čase všeobecného znechucení politikou, nespokojení jsou přitom se zástupci obou velkých stran. Často sympatizují spíše se světoznámým protestním hnutím 15-M a jeho místní pobočkou Indignados (Rozhořčení) kritizující nezaměstnanost, na druhé straně ale také zkorumpovanost mocných.
"Hlasoval jsem bez iluzí, krize je celosvětová a její řešení neexistuje," domnívá se 56letý domovník z Barcelony Antonio Donono, který odmítl říci, koho volil.
Do kortesů se dostaly s několika poslanci některé nové formace, jako je levicová Unie pokroku a demokracie (UPyD), levicový baskický svaz Amaiur či hnutí ekologů Equo. Posílila i Sjednocená levice (IU) či katalánská centristická Konvergence a jednota (CiU).
V přísně většinovém systému však nemají tato uskupení možnost výrazněji promluvit do politického dění v zemi. UPyD podpořil kupříkladu milion voličů, tedy přibližně desetina počtu těch Španělů, kteří hlasovali pro PP, strana ale bude mít oproti 186 lidoveckým jen pět poslanců.
Podívejte se: Každý pátý Španěl nechodí do práce. Změní to volby?
Ve Španělsku je 34 milionů oprávněných voličů. Ti z nich, kteří v neděli odevzdali hlasovací lístky, si vedle 350 zástupců do Kongresu poslanců zvolili také 208 senátorů.
Předčasné hlasování před řádným termínem v březnu 2012 si vyžádal tlak veřejnosti pobouřené narůstajícími životními náklady a neschopností vládní strany čelit účinně krizi.
