Barcelona - Když generál Franco dobyl před jedenasedmdesáti lety Katalánsko, prchaly přes hranice do Francie statisíce republikánů. Když ale před několika dny nechal socialistický starosta Barcelony Jordi Hereu odstranit z centra města sochu Vítězství připomínající diktátorův triumf, přihlíželo dělníkům jen dvě stovky vesměs postarších obyvatel města.
Zákon o historické paměti schválený socialistickou vládou premiéra Josého Luise Rodrígueze Zapatera a nařizující odstranění všech památníků oslavujících diktaturu platí od roku 2007.
Kolektivní amnézie, ztráta této historické paměti, ovládá španělskou společnost už několik desetiletí.
Poprvé se o ní začalo hovořit v roce 1977, kdy Franco zemřel a v zemi byla obnovena demokracie. Zničehonic si totiž řada Španělů nedokázala vzpomenout na podrobnosti občanské války z let 1936-1939, která stála životy 600 000 osob.
Pro Katalánce byla porážka v občanské válce traumatem, ze kterého se pořádně nevzpamatovali dodnes.
"Frankův triumf představoval pro katalánskou kulturu a hodnoty velkou porážku," říká Hereu. "Není to nic, na co bychom mohli být hrdí. Patříme k městům, které zákon o historické paměti uplatnily jako první."
Přízraky minulosti
Události občanské války rozdělují španělskou levici a pravici dodnes. Pamětníci krvavého konfliktu by na ně nejraději zapomněli zcela a mladší generace si zase nechce kazit přítomnost oživováním přízraků minulosti.
S tím ale nesouhlasí Asociace pro obnovení historické paměti, která začala po roce 2000 odkrývat masové hroby obětí občanské války.
Leží v nich ostatky dvou set tisíc Španělů. Sto třicet tisíc nechali v průběhu konfliktu popravit nacionalisté, 75 000 republikáni. Naprostá většina obětí represí nebude nikdy identifikována, protože lokalizovat všechny hroby je nemožné.
Někteří přímí potomci zastřelených republikánů na jedné a Frankových stoupenců na druhé straně však chtějí vědět, kde leží jejich příbuzní.
"Mám radost, ačkoliv si na něj sotva pamatuji," řekla agentuře AFP osmasedmdesátiletá Paula Gonzálezová, když se dobrovolníkům Asociace pro obnovení historické paměti podařilo nalézt hrob s ostatky jejího otce. "Konečně ho budeme moci řádně pohřbít."
Španělská společnost zůstává rozdělena i v otázce, zda se má v odkrývání hrobů pokračovat. Mnozí mají strach nejenom z přízraků minulosti, ale hlavně z toho, že budou odhaleny dosud neznámé skutečnosti.
Vale de los Caídos
Historici i pamětníci se totiž neustále přou o to, kolik Španělů vlastně na obou stranách padlo a kolik se jich stalo obětí represí.
Popravovalo se totiž na obou stranách. Frankovi nacionalisté, kteří se rozhodli jednou pro vždy skoncovat s "rudým morem" na území Španělska, si jenom počínali poněkud horlivěji.
Po porážce republiky skončily ve frankistických věznicích statisíce lidí, desetitisíce byly popraveny.
Bez ohledu na to, zda se jednalo o komunisty, socialisty, anarchisty či liberály.
Aplikovat zákon o historické paměti beze zbytku bude ve Španělsku mimořádně obtížné. Známý soudce Baltazar Garzón vyšetřující excesy z dob občanské války se nyní sám ocitl před soudem, protože údajné zneužil své pravomoci.
A už vůbec nemůže být řeči o tom, že by socialistická vláda v Madridu nechala zbourat 150 metrů vysoký kamenný kříž tyčící se ve Vale de los Caídos jihozápadně od metropole nad mauzoleem obětí konfliktu, jejž kdysi nechal zbudovat Franco.
Kromě toho, že v okolních hrobech spočívají tisíce republikánských vězňů, kteří při stavbě památníku zahynuli, je mauzoleum místem posledního odpočinku samotného generála.
