Dům původně patřil Lajosovým prarodičům. Muž se ho rozhodl opravit, aby vyhovoval jeho nárokům. "Nikdo mě sem neposlal, přišel jsem sám. Rozhodl jsem se jednoho letního dne, když jsem byl doma u rodičů. Řekl jsem si, že se na tenhle dům přijedu podívat. Jen na pár dní," zavzpomínal Gilanyi na to, proč vyrazil ke stavení, které leží zhruba kilometr za obcí Čierna, necelých dvě stě metrů od slovensko-ukrajinských hranic.
"Jsem hned vedle hranice, takže Ukrajina je ode mě doslova co by kamenem dohodil, přímo na konci mé zahrady. Od druhé strany mě dělí opravdu jen vlaková trať. A to je Ukrajina," vypráví Lajos o svém domově. Ten leží kousek od mrtvého ramene řeky Tisy, zhruba čtyři kilometry na jih se nachází trojmezí Slovenska, Ukrajiny a Maďarska.
"Když jsem přijel, dům byl zarostlý stromy a keři. Byl tady nepořádek. Uvnitř bylo všechno zničené. Pak jsem začal uklízet, venku jsem zapálil provizorní gril, a pak jsem se rozhodl zůstat," vzpomíná Lajos. Na život na "konci světa" si už zvykl a cítí se prý šťastný, že bydlí v domě svých prarodičů.
Od 24. února letošního roku jeho nostalgické štěstí narušil agresivní vpád Ruska na sousední Ukrajinu. "Střelnice je v těsné blízkosti, ukrajinští vojáci se na tom poli cvičí ve střelbě," tvrdí Gilanyi. Každodenní sirény pro letecké poplachy ho z jeho samoty také vytrhují. "Můžete zesílit televizi, ale stejně to slyšíte, zvlášť když víme, co se v sousední zemi děje," říká Lajos.
Slovák také vypráví o dodávkách zbraní pro Ukrajinu. "Za poslední rok jsem viděl nejméně dvě až tři vlakové soupravy plné tanků, raket a spousty věcí, které byly v zakrytých vagonech," dodává Lajos Gilanyi, který sám osobně je proti dodávkám zbraní zemi, kterou napadl ruský okupant. "Pokud budou dál posílat materiál na Ukrajinu, znamená to, že se nesnaží válku zastavit, ale přilévají olej do ohně," je přesvědčený Slovák maďarského původu.
