Ústav, který se zabývá podobnými problémy jako v Česku Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, shromažďuje dokumentaci k více než čtyřiceti případům lidí, kteří zahynuli na slovensko-rakouském úseku hranice.
Pracovník ústavu Ĺubomír Morbacher deníku Aktuálně.sk potvrdil, že chystají podnět pro orgány v trestním řízení.
Ani sedmnáct let po pádu komunismu totiž nebyl na Slovensku za trestné činy spojené s "ochranou" státní hranice nikdo odsouzený. Dokonce nepadlo ani žádné obvinění.
Jak to bylo v Česku
"Věřím, že v blízké budoucnosti orgány činné v trestním řízení prokážou, že komunistické bezpráví nemůže zůstat nepotrestané," uvedl Morbacher.
Česko? Jen podmíněné tresty
V Česku není situace se stíháním pohraničníků, kteří stříleli po lidech utíkajících přes hranice o mnoho lepší.
Několik pohraničníků se dostalo před soudy, ty je však většinou osvobodily. V některých případech byli pohraničníci odsouzeni k podmíněným trestům.
"Případů, kdy došlo k potrestání pohraničníků, kteří někoho zastřelili, je strašlivě málo," říká vyšetřovatel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Kamil Černý. "Že by byly některé procesy v Česku obnoveny? K tomu jsem velmi skeptický," dodává.
O systému ochrany hranic před rokem 1989 pojednává vůbec poprvé publikace, kterou právě vydalo nakladatelství Baset. Knihu s názvem Železná opona - Československá státní hranice od Jáchymova po Bratislavu 1948 - 1989 sepsal kolektiv českých, slovenských a německých historiků pod vedením Aleny a Tomáše Jílkových.
Inspirací byly koncentrační tábory
"Kniha je první ucelené, naučně-populární dílo, které se týká železné opony v Čechách, na Moravě a Slovensku," tvrdí její autoři.
Československo začalo přísněji střežit svoje hranice po únoru 1948, kdy moc převzali komunisti. "Určitě není náhoda, že se inspirovali koncentračními tábory," tvrdí šéf týmu historiků Tomáš Jílek.
Pohraniční stráž, která hlídala hranici se Západem, tvořilo 16 tisíc příslušníků. Od července 1951 mohli proti "narušitelům" použít i zbraň.
Ochranný systém se skládal z ostnatých drátů, které byly rozmístěny ve třech řadách za sebou. Každý plot byl dva metry vysoký a na exponovaných úsecích byl do ostnatého drátu vpouštěn elektrický proud od pěti do patnácti tisíc voltů. Na hranicích byly nainstalovány i výstražné systémy s dělobuchy a světlicemi. Nepřehledné úseky byly zaminované.
Vzhledem k množství úmrtí a úrazů byl tento systém později změněn. Od roku 1965 byl do plotu vpouštěn pouze slaboproud, hranice byly úplně odminovány.
