Madrid (od našeho zpravodaje) - Ze zemí eurozóny a Evropské unie dopadla hospodářská krize obzvláště tvrdě na Španělsko.
Nezaměstnanost překročila 27 procent, recese trvá od roku 2011, první propad přitom přišel už v roce 2009.
Vláda premiéra Mariana Rajoye zároveň prosazuje politiku úsporných opatření a omezování státních výdajů, aby snížila španělský státní dluh, který činí zhruba 84 procent HDP (skoro 900 miliard eur).
Kabinet složený z Rajoyovy konzervativní Lidové strany vládne od konce roku 2011. Vystřídal u moci socialisty, jimž patřilo předchozích sedm let.
O vyhlídkách Španělska hovořil s Aktuálně.cz v Madridu ředitel Nadace Alternatívas a přední španělský ekonom Carlos Carnero.
Aktuálně.cz: Španělsko prochází tvrdými úspornými opatřeními. V době vysoké nezaměstnanosti. Vede tudy podle vás cesta z krize?
Bohužel ne. Úspory jsou samozřejmě nevyhnutelné, ale nemohou fungovat samy o sobě. Důkazem je neustále rostoucí nezaměstnanost. Samozřejmě, určité škrty jsou nutné, ale musí je provázet politika, která vede k vytváření pracovních míst, k obnově ekonomického růstu. A která zajistí přežití sociálního státu, což je velmi důležitá charakteristika Evropské unie.
A.cz: Premiér Mariano Rajoy a další ale namítají, že škrty a úspory jsou nutné ke snížení dluhu...
Vysoký státní dluh je jen jednou z tváří ekonomické krize, kterou procházíme, ale není jediná, Je to jeden z mnoha problémů. K těm hlavním a velkým patří například už zmiňovaná nezaměstnanost. A i Rajoy už vyzývá Evropskou unii nežádat po Španělsku další tvrdá úsporná opatření. Protože - jak říkám - důsledkem této politiky je neustále rostoucí nezaměstnanost, sociální problémy a záporný ekonomický růst.
A.cz: A co by se tedy mělo udělat pro snížení nezaměstnanosti, když přesáhla už 27 procent a 55 procent u mladých lidí do pětadvaceti let?
Není to jen španělský problém, je to problém celé Evropy. Evropský problém. Podívejte se na Itálii, Francii nebo dokonce na Nizozemsko. Podle posledních údajů je v Nizozemsku nezaměstnanost už na osmi procentech, což je pro Nizozemce hodně.
Evropská unie by měla schválit a přijmout plán na vytváření pracovních míst hlavně pro mladé lidi. A nejenom pro mladé, ale i pro ty, kterým je řekněme přes padesát let. Kteří vypadli z trhu práce a potřebují pomoc, aby se na něj vrátili.
Potřebujeme prostě akční plán, na kterém by se podílelo více zemí. Například společné sladěné daně, které by pomohly zaměstnanosti. Mám tím na mysli zaměstnanosti ve středních a malých podnicích, což je třeba pro Španělsko naprosto klíčová věc.
Máme fungující velké firmy s globálním rozsahem, jako jsou Telefónica nebo Repsol (ropná společnost - pozn. red.), ale pro snížení nezaměstnanosti jsou klíčové malé a střední podniky. Tam je většina pracovních míst, taková je realita.
A.cz: Tvrdé úsporné programy prosazuje německá vláda Angely Merkelové. Ta také nedávno španělského premiéra Mariana Rajoye pochválila za jeho kroky. Nezvedá se i ve Španělsku vlna protiněmeckého cítění, jako je tomu například v Řecku nebo Itálii?
Ne, to si nemyslím. Možná někteří lidé tvrdí, že Německo může za naše problémy, ale podstatně méně než ve vámi zmiňovaných zemích. Já osobně považuji za velmi nešťastné nějaké rozdělování eurozóny na severní a jižní země, na vyvolávání sporů mezi nimi.
A.cz: Jste tedy zastáncem teze, že k překonání problémů vede cesta přes hlubší evropskou integraci?
Ano, samozřejmě. Potřebujeme více Evropské unie, ne méně. Já jsem zastáncem společného evropského rozpočtu, evropské ekonomické unie, federální Evropy.
A.cz: Myslíte si, že nebezpečí rozpadu eurozóny, o kterém se hodně hovořilo, je zažehnáno?
Myslím si, že je zažehnáno. Ale podle mě ani před dvěma lety či rokem nebyl ten rozpad příliš reálný. Bylo to spíš přání některých lidí než skutečná hrozba.
Já si nedokážu představit Španělsko mimo eurozónu. Absolutně ne, to by byla katastrofa. Pro Španělsko a jeho ekonomiku je to zásadní věc. Budoucnost je jedině uvnitř Evropské unie a více integrované Evropy.
Podívejte se na město duchů. Lidé přišli o peníze, nikdo tu nebydlí:
