Štrasburk - V Africe žije téměř miliarda lidí a není možné, aby byli opomenuti při řešení finanční a ekonomické krize.
To je hlavní poselství, které západním zemím v rozhovoru s Aktuálně.cz adresuje gabonský diplomat a exministr financí Jean Ping, předseda komise Africké unie, která sdružuje všechny africké státy mimo Maroka.
Podle Pinga jde o otázku pouhé logiky. Afričané se musejí na rozhodnutích, která se jich budou týkat, sami podílet. Jinak hrozí, že jim bude opět vnucen systém, se kterým nebudou souhlasit - jako například neregulovaný kapitalismus Miltona Friedmana, Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové.
Ten je podle něj nyní mezinárodně zdiskreditován, což se projevuje i ve znárodňování bank, ke kterým se západní státy při řešení finanční krize uchýlily.
Rozhovor byl uskutečněn při příležitosti Evropských dnů rozvoje ve Štrasburku.
Otázka logiky
Aktuálně.cz: Bojujete za to, aby měly africké státy větší slovo v mezinárodních finančních institucích, jako je Světová banka (SB) a Mezinárodní měnový fond (MMF), stejně jako u jednání, která probíhají v rámci skupiny G20. V čem je současný stav podle vás problematický?
Ping: Za prvé, není možné, aby se důležitá rozhodnutí, která se nás týkají, konala jako v minulosti bez nás. Afrika má téměř miliardu obyvatel, máme největší zásoby surovin na světě. Jsme velikostí desetinásobek Indie, desetinásobek Evropy.
Už to je pádný argument, proč s námi jednat. Rozhodnutí se budou týkat celého lidstva. Myslím, že je to otázka prosté logiky. Myslíte si, že můžeme reformovat celou Organizaci spojených národů jen skrze pět zemí Rady bezpečnosti? OSN má 192 členských zemí.
Co by se mělo podle vás udělat v současné ekonomické a finanční krizi?
Navrhuji, abychom systém zreformovali. Zaprvé jde o otázku reprezentace. Také se musejí změnit některá rozhodnutí týkající se demontáže vlád, zmenšení úlohy státu a deregulace. Systém neregulovaného kapitalismu je pryč. Byl tu třicet let a nyní čelíme systémové krizi.
Evropanů je tam příliš
Co se stane, pokud nebude Afrika k jednacímu stolu přizvána?
To, co tu bylo vždycky. Několik zemí, možná jedna, rozhodne a ekonomické kasino bude pokračovat. Musíme si všichni sednout a systém rozhodování změnit.
Myslíte si, že při jednáních má být přítomen zástupce Africké unie, nebo má být přizváno několik zemí?
Dobrá otázka. Neříkám, že tam musí být všichni, ale je to možné. Už několik let se pokoušíme systém v OSN změnit a účastní se toho všechny státy (OSN). Za účasti všech lze změnit finanční systém.
Ale já nezacházím tak daleko. Vezměte si třeba Evropu. Ta má (ve skupině G20) zastoupení větší, než je zdrávo. Máte tam hned několik zemí najednou, prezidenta předsedající země EU, tedy Francie, a předsedu Evropské komise. Neříkám, že nás má v OSN být tolik jako Evropanů, říkám jen, že tam být musíme.
Které země by měly být přítomny?
Není to na mně, abych vám to tady říkal. Protože my svá rozhodnutí uskutečňujeme demokraticky. Ne jako vy (smích).
Je to logické: nemůžete rozhodovat za někoho jiného. A nás Afričany nezvou nejen do Washingtonu, ale i jinde rozhodují za nás bez nás. Afrika se zbytkem světa musí spolupracovat, ale nechceme svět, v němž za nás budou ostatní rozhodovat. Nejsme už otroci, prosím vás.
Konec friedmanismu
Postoje Miltona Friedmana a chicagské školy propagující neregulovaný kapitalismus se v Česku stále těší úctě. Friedmana například velmi obdivuje náš prezident Václav Klaus. Vy mluvíte o tom, že tento přístup je mrtvý. Je to podle vás postoj celé Afriky?
Ano, všech - a nejen u nás. Aplikace ekonomických teorií Friedmana, Reagana a Thatcherové jsou záležitostí minulosti. Dokonce i vaše země to pochopily. Spojené státy od nich opustily a nyní zachraňují banky, což je přesně proti duchu chicagské školy. I to, čím teď prochází Evropa, znamená konec chicagské školy.
Celá léta tu vládla a nastal kolaps světové ekonomiky. Pokud znárodňujete banky - jako například v Británii, v zemi madam Thatcherové, je to protiklad doktríny, která se doposud propagovala - to jest minimální vliv státu, minimální regulace ze strany státu. A teď děláte naprostý opak.
Všichni vědí, že to skončilo, ale nikdo to nechce přiznat. Je to pryč. Řekněte jim, že je s tím konec. (smích)
Dobře, opusťme teď toto téma. Jedna otázka na závěr. Jakým způsobem je možné dosáhnout míru na východě Konga, kde bylo v posledních měsících vyhnáno z domovů čtvrt milionu lidí?
Myslím, že nejdůležitější je zastavit palbu a přestat bojovat. Za druhé, musíme se rychle postarat o humanitární pomoc. A k tomu potřebujeme spolupráci se zbytkem světa. Potřebujeme OSN, potřebujeme mezinárodní organizace. Za třetí, je nutné prozkoumat kořeny tohoto konfliktu a dosáhnout dlouhodobého míru v Kongu. To pravděpodobně zabere delší čas a nebude to lehké. Ale jinak se nevyhneme opakování krize.
