Moskva /Od našeho spolupracovníka/ - Nové kolo snižování jaderného dědictví studené války nemá pouze o krok přiblížit Obamovu ideu světa bez jaderných zbraní, o níž hovořil na Hradčanském náměstí v roce 2009.
Smlouva má současně ukázat, že restart rusko-amerických vztahů není jen červené tlačítko v dárkovém balení od Hillary Clintonové, ale že se hezky znějící slova podařilo přetavit v závazný dokument.
Zatím co v Bílém domě a Kremlu budou slavit výsledek ročního vyjednávání, Rusové na něj hledí s mírnou skepsí. Snížení jaderných zbraní vítají, ale jejich vztah k Spojeným státům zůstává stejný.
Bez kontaktu
"Většina Rusů si přeje, aby stát dodržoval větší odstup od Spojených států," říká tiskový mluvčí sociologické agentury Levada-centr Denis Volkov. Ruská společnost podle jeho slov kladně hodnotí Obamovy iniciativy, podobně jako samotný proces odzbrojení, v otázce restartu vzájemných vztahů je situace opačná.
"Převážná část společnosti nevidí ve změně rusko-amerických vztahů nějakou výhodu. Tito lidé necítí, že by sblížením něco osobně získali. Jim příliš nezáleží na tom, jestli dojde nebo nedojde k restartu vztahů," tvrdí Volkov.
Samotný postoj Rusů k Spojeným států prý přesto není konstantní a průběžně se mění.
"K zásadní změně vztahů došlo několikrát," říká Volkov a přitom ukazuje na grafu tři křivky. "Poprvé byl prudký výkyv zaznamenán během války v Kosovu, poté během války v Iráku a naposledy předloni během kavkazského konfliktu. Tyto tři události razantně vychýlily vztah společnosti k Americe z kladné hodnoty do negativní."
Podstatný vliv na utváření vztahu k bývalému studenoválečnému protivníkovi přitom mají podle tiskového mluvčí vládou kontrolované sdělovací prostředky, především televizní stanice. Většina obyvatelstva žijící mimo velkoměsta dostává informace o tom co se děje doma a v zahraničí pouze ze zdrojů filtrovanými těmi, kdo se nachází u moci.
Jak zároveň Denis Volkov zdůrazňuje, postoj Rusů k Spojeným státům a Západu celkově ovlivňuje absence přímého kontaktu.
"Do zahraničí jezdí okolo patnácti procent obyvatel, naopak podle našich údajů až šedesát procent dotazovaných hovoří o tom, že jejich příjmy jim stačí pouze na jídlo a ošacení. O nějakých cestách do ciziny nemůže být ani řeč," říká.
Nechci druhý Černobyl
Doktorandka Marina studující na Moskevské státní univerzitě patří mezi zmíněných patnáct procent Rusů, kteří mají kontakt se zahraničím. Avšak Spojené státy ani samotní Američané, se kterými se na studijních pobytech setkala, na ni podle jejich slov dojem neudělali. Nijak zvlášť se jí prý nelíbí ani americká kultura.
Nerozumí prý ani kultu okolo Baracka Obamy, především proč mu byla udělena Nobelova cena míru. O jaderném odzbrojení má však své představy.
"Politika mě moc nezajímá," přiznává otevřeně Marina. "No dobře, setkají se, znovu něco podepíší, znovu o trochu sníží arzenál a něco nechají. Co se změní? My se ve skutečnosti nedozvíme, co obě strany novou smlouvou o jaderném odzbrojení dosáhly. Mně se zdá, že hlavní příčina netkví ve snížení jaderných zbraní, ale spíš v ekonomických výhodách," tvrdí.
Jaderné odzbrojení mladá doktorandka nicméně nezavrhuje. "Z hlediska politiky nevím, ale k snížení jaderných zbraní by mělo dojít především proto, aby se neopakovala katastrofa podobná té černobylské," myslí si Marina.
Rozumné odzbrojení
S Borisem Petjuškovem a jeho ženou Tatjanou sedíme v bytě na jednom z moskevských předměstí. Oba postarší manželé jsou učitelé. Z okna jejich kuchyně je vidět malý kostelíček obklíčený hradbou paneláků, k němuž se trousí skupinky věřících. Také podle jejich názoru jim Spojené státy nejsou blízké.
"Ve vztahu k ostatním zemím je pro mě nejdůležitější kultura. Co to je americká kultura buď nechápu, nevím, nebo žádná taková není. Daleko bližší mi je například Francie nebo Polsko," říká Boris. Současně ho prý popuzejí pokusy Washingtonu všem mentorským tónem vysvětlovat co je správné a co špatné.
Jak sám Boris tvrdí, jaderné odzbrojení podporuje, ale tento proces nemůže být definitivní. Musí mít rozumný rámec. Především proto, aby obě bývalé studenoválečné velmoci mohli udržovat mezinárodní stabilitu.
"Rusko a Spojené státy musí mít takový počet jaderných a konvenčních zbraní, aby mohly včas umravnit třetí státy. Zejména ty padlé na hlavu, jako je třeba Írán," říká.
Jeho žena je naopak odpůrce jaderných zbraní a jaderné energetiky vůbec. S riziky, která s sebou mohou nést, se seznámila na vlastní oči - jako biolog se účastnila měření dopadů havárie v Černobylu.
"S jadernou energetikou se zvyšuje nebezpeční onkologického onemocnění," tvrdí Tatjana. Čím více radionuklidů vypouštíme do okolního prostředí, tím větší je pravděpodobnost výskytu rakoviny. Děkuji, nechci. Po energii za takovou cenu netoužím," uzavírá.
