Murmansk – Jaderný ledoborec Lenin, pýcha sovětského režimu z časů tehdejšího dobývání Arktidy, kotví trvale v ledových vodách murmanského přístavu. Tento relikt studené války nyní slouží jako muzeum.
Dnes, tři desetiletí poté, co byl Lenin poslán do výslužby a stal se turistickou atrakcí, se Rusko připravuje na další arktické výboje a staví nové ledoborce na nukleární pohon.
Plavidla jsou nedílnou součástí moskevských plánů na ovládnutí dalekého severu. Vedle tradičních rivalů, jako je Kanada, Spojené státy a Norsko, musí ale Rusko nyní počítat také s tím, že se v boji o Arktidu utká i s Čínou.
Rozhovory s ruskými představiteli a vojenskými analytiky i některé vládní dokumenty ukazují, že současné navyšování arzenálu ruského arktického námořnictva je nejmohutnější od roku 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz. V určitých oblastech otevře Moskvě ve vojenské oblasti takové možnosti, o jakých mohli sovětští vůdcové jenom snít.
Ruská expanze na sever bude mít se vší pravděpodobností dalekosáhlé ekonomické a geopolitické důsledky. Odhaduje se, že Arktida v sobě skrývá ještě větší zásoby ropy a plynu, než má dnes Saúdská Arábie. Vojenské plány Moskvy mohou v souboji o ovládnutí moří v blízkosti Severního pólu posloužit jako příklad, kterého budou následovat také další země.
Rusko si nárokuje milion čtverečních kilometrů
"Historie se opakuje," říká Vladimir Blinov, který na Leninovi pracuje jako turistický průvodce.
"Na vrcholu studené války v padesátých letech nás Spojené státy v některých oblastech předstihly. My jsme ale Američany porazili, když jsme postavili první plavidlo na nukleární pohon na světě. Dnešní situace je obdobná."
Moskva se za prezidenta Vladimíra Putina usilovně snaží znovu uvést do provozu opuštěné vojenské základny, letiště a radarové stanice na dalekých arktických ostrovech. K tomu staví i nové. A bez rozpaků si činí nárok na téměř milion čtverečních kilometrů arktických moří.
Pravidelně proto pouští do světa záběry svých vojáků, prodělávajících výcvik v bílých maskovacích oděvech pro boj v zasněženém terénu a používajících sobí spřežení.
Podle Americké geologické služby představují zásoby uhlovodíků v Arktidě ekvivalent 412 miliard barelů ropy, což je dvaadvacet procent dosud neobjevených, tedy potenciálních ložisek.
Nízké ceny ropy a západní sankce, uvalené na Moskvu v souvislosti s anexí Krymu a podporou proruských separatistů na východě Ukrajiny, plány Kremlu na otevření nových nalezišť v pobřežních vodách Arktidy na čas poslaly k ledu. Putin a jeho nejbližší okolí však přemýšlí v dlouhodobější perspektivě.
Rusko nyní staví tři jaderné ledoborce. Jeden z nich bude dokonce největší svého druhu na světě. Posílí tak flotilu čtyř desítek plavidel pro cesty zamrzlým mořem, z nichž šest je na nukleární pohon. Žádná jiná země podobnou flotilu, prorážející ledový příkrov před vojenskými, stejně jako civilními loděmi, nemá.
Ruská Severní flotila, jejíž mateřská základna leží v chladných vodách Kolského zálivu poblíž Murmansku, svůj ledoborec dostane také, stejně jako dvě korvety schopné plavby ledovými poli a vybavené střelami s plochou dráhou letu.
"Za Gorbačeva a Jelcina byly naše arktické hranice obnažené," říká profesor Pavel Makarevič, přední člen Ruské geografické společnosti. "Teď je znovu budujeme."
"Rusko podniká agresivní kroky"
Navyšování kapacit Severomořské flotily, které kráčí ruku v ruce s podobným postupem na Krymu nebo v kaliningradské enklávě, nezůstalo nepovšimnuto ve Washingtonu. Nový americký ministr obrany James Mattis se nedávno vyjádřil v tom smyslu, že to pro USA "nebude znamenat žádnou výhodu, pokud přenechají kteroukoli část světa druhým".
Podle Mattise podniká Rusko v Arktidě "agresivní kroky", a šéf Pentagonu proto naléhá na to, aby se pro Spojené státy stalo nyní prioritním vyvíjet novou strategii v dané oblasti.
Pro prezidenta Trumpa to však představuje dilema, protože nový nájemník Bílého domu chce vztahy s Moskvou naopak zlepšit a spíše se věnovat společnému boji s Islámským státem v Sýrii nežli se pouštět do zbrojních závodů v Arktidě.
Ruský postup však u Američanů přesto vyvolává nervozitu. Washington poslal tento měsíc do Norska tři stovky příslušníků námořní pěchoty, kde zůstanou nejméně půl roku. Je to vůbec poprvé od druhé světové války, co vláda v Oslu povolila, aby na norském území pobývaly cizí jednotky.
Ruská anexe Krymu z roku 2014 je stále příliš živá a NATO sleduje bedlivě každý pohyb jednotek, jež Moskva přesouvá do blízkosti svých hranic. Celkem šest členských zemí Aliance uspořádalo v roce 2015 v dané oblasti manévry.
Bitva o suroviny
Sovětští vůdcové se v Arktidě připravovali na jadernou, a ne na konvenční válku. Na arktických ostrovech proto vybudovali letecké základny, z nichž měly v případě konfliktu s USA startovat bombardéry dlouhého doletu.
Avšak v časech, kdy na dalekém severu pomalu, ale jistě začíná bitva o zásoby energetických surovin, Rusko vytrvale pracuje na tom, aby zde navýšilo vlastní vojenskou přítomnost právě v oblasti konvenčních zbraní. Vydává se přitom jiným směrem než za sovětské éry a v řadě ohledů převyšuje své konkurenty.
Ruský ministr obrany Sergej Šojgu osobně dohlíží na znovuotevření či vybudování šesti vojenských zařízení, z nichž některá budou připravena k převzetí již koncem tohoto roku.
Zahrnují vojenskou základnu na Alexandřině zemi, nejzápadnějším ostrově v souostroví Země Františka Josefa v Severním ledovém oceánu, na níž má být umístěno sto padesát vojáků schopných přežít po osmnáct měsíců, aniž by byli zásobováni z pevniny. Na základně, jež ponese název Arktický trojlístek, budou podle ruského velení schopny přistávat bojové stíhačky MiG-23, schopné sestřelit bombardéry dlouhého doletu. Stejné zdroje tvrdí, že základna bude vhodná i pro stíhací bombardéry SU-34.
Největší ruská arktická základna, označovaná pro změnu jako "Severní čtyřlístek", vzniká na odlehlém ostrově Kotělnyj. Od Moskvy ji bude dělit vzdálenost čtyř tisíc kilometrů a bude vybavena nejmodernějším systémem protivzdušné obrany. Na největší z Novosibiřských ostrovů pošle Rusko navíc 250 vojenských specialistů.
Modernizovány jsou v současné době také radarové stanice ze sovětské éry a letiště na čtyřech dalších arktických ostrovech. Rusko sem navíc přemisťuje nejnovější typy raket země-vzduch a raketové systémy, určené k eliminaci nepřátelských plavidel. Moskva navíc rovněž intenzivně investuje do vojenské techniky s cílem umožnit její nasazení v podmínkách kruté severské zimy.
"Modernizace arktických sil a vojenské infrastruktury v Arktidě se děje bezprecedentním tempem, jaké jsme nikdy nezažili ani za sovětských časů," řekl agentuře Reuters šéfredaktor časopisu Moscow Defence Brief Michail Barabanov. Ten upřesnil, že v současnosti vznikají v Rusku dvě arktické brigády, což je něco, co tu v dobách SSSR nikdy nebylo. Navíc podle něj existují plány na vytvoření třetí brigády a na vybudování speciálních divizí, určených pro ochranu arktického pobřeží.
"Ruské vojenské aktivity v Arktidě jsou trochu provokativní," míní Barabanov. "Mohou rozpoutat závody ve zbrojení."
"Jsme velmi přátelští lidé"
V domovském přístavu ruských ledoborců Murmansku, od něhož je velitelství Severní flotily vzdáleno co by kamenem dohodil, je perspektiva renesance vojenské přítomnosti Ruska v dané oblasti předmětem pýchy.
Město je plné historie vojenského dobývání Arktidy. Z pahorku nad přístavem shlíží dolů věž ponorky Kursk, která se v roce 2000 potopila v Barentsově moři po explozi v torpédometu i se stotřicetičlennou posádkou.
V prostorách Murmanské námořní plavební společnosti v centru Murmansku jsou k zhlédnutí modely desítek ledoborců, zatímco po ulicích města bloumají námořníci, zachumlaní do dlouhých, teplých kabátů.
"Naše arktické základny jsou na našem území," říká další člen Ruské geografické společnosti Denis Mojsejev. "Na rozdíl od jiných zemí jsme je nemuseli stavět v zámoří."
"Jiné země jsou také velmi aktivní ve snahách o posunutí svých hranic směrem k severnímu pólu," dodává Mojsejev. "Naše armáda musí být schopna operovat v extrémních podmínkách na celém našem území."
Jedna země je v poslední době pravidelně zmiňována jako velmi netradiční soupeř Ruska v souboji o daleký sever. Je to Čína, která má v Arktické radě, nejdůležitějším fóru pro koordinaci mezinárodní spolupráce v této oblasti, status pozorovatele a začíná nyní se stavbou vlastních ledoborců.
Politici rádi diskutují o perspektivách ekonomického využití arktického bohatství.
Rusko, jež usilovně navyšuje své přepravní kapacity pro dopravu po moři, buduje na sibiřské pevnině směrem k přístavům u Severního ledového oceánu nové silnice a železnice. Spoléhá se přitom na zesilující se efekt globálního oteplování, jež by měl umožnit příští využití tzv. Severní mořské cesty i během arktické zimy.
Moskva doufá, že se mořská cesta vedoucí z Murmansku do Beringovy úžiny jednou stane stejně významnou jako Suezský kanál, a podstatně tak zkrátí přepravní časy pro nákladní přepravu mezi Asií a Evropou.
Ačkoliv její popularita v Rusku roste, poměrně vysoké náklady a těžko předvídatelné meteorologické podmínky a s tím spojené zamrzání Severního ledového oceánu mají za následek, že pro zahraniční firmy a investory je tato trasa stále málo lákavá.
Náměstek gubernátora Murmanské oblasti Grigorij Stratij agentuře Reuters prozradil, že některé asijské země přesto projevují o Severní mořskou cestu velký zájem, zejména když nové ledoborce umožní do několika málo let její celoroční využívání.
"Ať již bude počasí jakékoli, Severní mořské cesty bude zapotřebí," zdůrazňuje Stratij. Rusko podle něj dělá vše pro to, aby sem přilákalo zahraniční investory. "Míra jejího využívání v každém případě poroste."
Když byl dotázán na navyšování vojenské přítomnosti Ruska v dané oblasti, jen se pousmál.
"Není důvodu k tomu, dělat si starosti," řekl. "Tohle se děje jen v rámci modernizace armády. Rusko nikdy nemělo žádné agresivní úmysly. Jsme velmi přátelští lidé."
