reklama
 
 

Rok, kdy povolily ledy. Rekordně teplá voda v oceánech přináší svědectví o klimatických změnách

24. 12. 2016
Rok 2016 bude podle OSN nejteplejším rokem v historii měření. Projevuje se to mimo jiné masivním táním mořských ledovců nebo běláním korálových útesů. Ledové kry na severním pólu mizí nebývalou rychlostí a ledová krusta obklopující Antarktidu se tenčí. Vědecká analýza navíc odhalila, že ani ledy v Grónsku, které by v případě roztání zvýšily hladinu oceánu o celých sedm metrů, nejsou tak stabilní, jak se předpokládalo. Zvyšování teploty moří má ničivé dopady i na jejich ekosystém. Na postupné odumírání korálů doplácejí i miliony lidí.

New York – Masivní tání ledovců a bezprecedentní bělání korálů způsobené oteplováním světového oceánu se stalo symbolem klimatických změn pro letošní rok.

Podle předpovědi OSN bude rok 2016 tím nejteplejším rokem v historii měření. Překoná tak ten loňský a dokáže, že zahřívání planety a lámání teplotních rekordů jsou zřejmě trendy, které už nelze tak snadno přehlížet.

Mořské ledovce podle vědců ustupují nebývalou rychlostí. Americký národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) uvádí, že právě letošní vysoké teploty způsobily na Arktidě masivní tání ledu, který začal znovu zamrzat neobvykle pozdě.

Tající zemské póly

Množství ledu v Severním ledovém oceánu dosahuje rekordního minima. V období od října 2015 do září 2016 naměřili vědci nad severním pólem nejvyšší teplotu vzduchu za posledních více než sto let. Průměrná roční teplota na severním pólu je dnes o 3,5 stupně Celsia vyšší, než byla v roce 1900.

Stoupající teploty způsobují tání ledu v létě, v zimě pak zpomalují tvorbu ledu nového. To způsobuje, že stále větší část ledové plochy je tvořena pouze slabou vrstvou ledu, který vznikl během pouhého jednoho roku. Míst, kde je ledová vrstva silnější, protože odolá letním teplotám a vydrží i několik let, je tak stále méně. V roce 1985 tvořil "víceletý" led 45 procent ledovců v Arktidě, letos už jen 22 procent.

Za mnohem stabilnější je oproti tomu považována grónská ledová krusta, silná až tři kilometry. Ani ta však není tak stabilní, jak se dříve předpokládalo. Vědci z Kolumbijské univerzity přišli na to, že v relativně nedávné historii dokonce už jednou roztála. Zjistili to analýzou zemské horniny zveřejněné v odborném časopise Nature. V hornině našli stopy nejvzácnějších izotopů, které dopadají na zemský povrch z vesmíru. Podle doby jejich rozkladu vypočítali, že před zhruba 1,1 milionu let byla zemská hornina odkrytá, a v Grónsku tudíž nebyl žádný led.

Tři kilometry tlustý ledový štít, který pokrývá Grónsko, je považován za jedno z posledních míst na světě, která by při zvýšené teplotě začala tát. Pokud by se to ale stalo a všechen led by opět roztál, stoupne hladina moří o 7 metrů.

"Zatímco některé změny, jako je zvyšování teplot, jsou postupné, jiné, jako například zhroucení ledové krusty, mohou být velmi náhlé a také nevratné," stojí ve zprávě Arctic Resilience Report, na které vědci z několika zemí pracovali pět let.

Turbulentními změnami prochází podle posledních zjištění také jižní pól. Teplá voda tenčí ledovou krustu v samém srdci Antarktidy.

Hladina moří stoupá

Satelitní záznamy povrchu Antarktidy z posledních téměř 25 let ukazují, že vrstva ledu na pěti největších ledovcích na jižním pólu vlivem teplých proudů vytrvale taje. Každý rok se tak ztenčí o sedm metrů.

Do vody se kvůli tomu ročně rozpustí až 140 miliard tun ledu, který se z deseti procent podílí na stoupání hladiny světového oceánu.

Celková hladina světového oceánu stoupá ročně průměrně o necelé tři milimetry. Od roku 1994 ale podle měření NASA nabralo stoupání na rychlosti. V období mezi lety 1870 a 1993 stoupla hladina moří každý rok o zhruba 1,7 milimetru. Podle NASA se od roku 1870 zvedla hladina světového oceánu o téměř 20 centimetrů.

Na konci je zase člověk

Zvyšující se teplota mořské vody ale nemá dopady jen na tání ledovců. Výrazně ovlivňuje také ekosystém moří, na němž závisí i životy milionů lidí.

Nejvýraznějším ukazatelem a momentálně zřejmě nejpalčivějším problémem jsou koráli. Stačí dva týdny ve vodě, která má o několik stupňů vyšší teplotu, než je letní maximum, a začnou se dusit a ztrácet svou barvu. Vyplaví totiž řasy, které na nich žijí a které jim poskytují kyslík.

Bělání korálů má přitom i dopad na člověka. Miliony lidí žijí z toho, co uloví v moři. A miliony mořských živočichů přicházejí o své přirozené prostředí k životu.

Vlivem globálního oteplování se teplota vody za poslední století zvýšila o jeden stupeň a tím korály přiblížila k hranici životnosti. Pak už jen stačí, že například klimatický jev El Niño nabere na síle, a katastrofa je na světě. (El Niňo se projevuje zeslabením studeného Peruánského proudu a větru vanoucího z východu na západ. S tím souvisí oteplení oceánských vod u amerického pobřeží, obvykle kolem Vánoc – pozn. red.

Podle americké meteorologické společnosti dosáhlo letos bělání korálů úrovně, jaká ještě nebyla doposud v historii zaznamenána. Rekordní poničení navíc nezadržitelně pokračuje a šíří se po celé planetě. Napravit škody by přitom při výrazném zlepšení podmínek a zastavení oteplování vod trvalo podle australských vědců z univerzity Jamese Cooka alespoň 15 let. Za předpokladu, že do té doby nedojde k další vlně postupného odumírání a koráli se zregenerují. Celých 22 procent korálů totiž vybledlo během jediné vlny oteplení.

"K většině ztrát v roce 2016 došlo v severní, nejvíce nedotčené části Velkého bariérového útesu," vysvětlil pro britský list The Guardian profesor Terry Hughes. Během prvních devíti měsíců ztratilo svou barvu v mělkých vodách v oblasti na asi 700 kilometrech 67 procent korálů. "Tato oblast přitom jen s drobným poškozením unikla dvěma velkým běláním v letech 1998 a 2002, tentokrát ale byla silně zasažena."

Jižní část Velkého bariérového útesu je chráněna studeným proudem, který plyne z Korálového moře ležícího východně od australského pobřeží.

Nejde však jen o Velký bariérový útes, koráli jsou ohroženým druhem po celém světě; u Havaje, Floridy, západního pobřeží Austrálie, Malediv a také v Rudém moři nebo Karibiku.

Rok 2016 je ale významný i z jiného hlediska. Zvyšující se hrozby spojené se změnami klimatu přiměly klíčové průmyslové hráče včetně USA přistoupit na Pařížskou dohodu o klimatu, která letos vešla v platnost. Klade si za cíl snižování emisí a udržení růstu teploty na zeměkouli o méně než dva stupně Celsia ve srovnání s předindustriální érou.

autor: Simona Fendrychová | 24. 12. 2016

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama