Moskva (Od našeho spolupracovníka) - Rusko s těžbou v Arktidě nespěchá. S plynem z nalezišť z oblasti okolo severního pólu počítá až po roce 2030. Alespoň to tvrdí Valerij Jazev, prezident Ruské společnosti pro plyn a místopředseda ruské Státní dumy.
Těžba v oblasti Severního ledového oceánu podle jeho slov naráží na několik zásadních problémů, v první řadě mezinárodněprávního a technologického rázu.
"Není vyřešena otázka vymezení hranic sektorů Arktidy. Hned několik států, jako je Rusko, Kanada, Norsko a řada jiných zemí, si dělají nároky na svou část. Další hlasy jsou slyšet i od zemí, které přímo nehraničí s Arktidou, ale považují toto území za majetek všeho lidstva," prohlásil Jazev.
Problém spočívá rovněž v extrémních klimatických podmínkách, v nichž se suroviny budou těžit. K tomu jsou potřeba nejmodernější technologie, které, jak přiznává místopředseda ruské dolní komory, Rusko nemá.
"K osvojení Arktidy je nutné mít speciální ledoborné plošiny, tankery ledoborné třídy, které odtud budou vozit zkapalněný plyn do Evropy nebo do Ameriky. Rusko nemá potřebné technologie, ty je nutné vyvinout nebo zakoupit v zahraničí. Není třeba se za tuto skutečnost stydět," míní Jazev.
S těžbou v Arktidě jsou podle jeho názoru spojeny také velké výdaje. Valerij Jazev odhaduje, že pouze samotná cena těžby plynu bude minimálně 120 dolarů za tisíc metrů kubických, což je zhruba dvakrát více, než současné těžební náklady.
Sám prezident Ruské společnosti pro plyn však není přesvědčen o tom, že se pod dnem Severního ledového oceánu nachází pokladnice nerostného bohatství.
"Nemám potvrzeno, že tam jsou kolosální zásoby energetických surovin, srovnatelné například se Saúdskou Arábií nebo s naší Západní Sibiří," oponuje nedávným zprávám o bohatých ložiscích ropy a plynu, která má Arktida ukrývat.
Rusko rovněž podle jeho slov nemusí s osvojením arktických ložisek energetických surovin pospíchat. Na nejbližších 20 let si vystačí s nalezišti, které jsou lépe dostupnější, než ty v oblasti severního pólu.
"Zatím nevidím, že by Arktida do roku 2030 měla být započítána do energetické bilance. To není potřeba. My ještě máme velké množství svých šelfů a nalezišť - Východní Sibiř, Dálný Východ, sachalinské projekty. Tedy, kromě Arktidy máme kde brát plyn," dodává expert.
Oblast okolo severního pólu, která má skrývat okolo 13 procent neprozkoumaných světových zásob ropy a 30 procent plynu, se stala jablkem sváru mezi Ruskem, Kanadou, Spojenými státy, Norskem a Dánskem. Všechny tyto státy si nárokují svůj podíl arktického nerostného bohatství.
Celý, dlouhá léta doutnající spor odstartoval v srpnu 2007, když se na dno Severního ledového oceánu přímo pod severním pólem ponořily ruské batyskafy Mir-1 a Mir-2, které tam umístily ruskou vlajku a nabraly geologické vzorky ze dna.
Na jejich základě chce Moskva dokázat, že Lomonosovův hřbet, podmořské pohoří táhnoucí se pod pólem, je přirozeným pokračováním Sibiře, a tedy patří Rusku.
V polovině září Rusko a Norsko podepsaly smlouvu o hranicích teritoriálních vod, která ukončila čtyřicetiletý spor a umožňuje oběma zemím zahájit těžbu na sporných územích v Barentsově moři.
