V roce 2004, kdy Lavrov nastoupil do funkce ruského ministra zahraničí, měl mezi západními partnery ještě dobrou pověst. "Tu si vytvořil v osmdesátých a devadesátých letech, kdy Rusko bylo docela aktivním a platným partnerem na mezinárodní scéně. Kdo si ho pamatoval z té doby, najednou nechápal toho Lavrova, který se objevil potom," popisuje bývalý ministr zahraničí z let 2014 až 2017 Lubomír Zaorálek, který se s šéfem ruské diplomacie několikrát setkal.
"Působil na mě dojmem skoro superpočítače, tedy jako někdo, koho se zeptáte na jakékoliv téma a on vám na všechno odpoví. Ještě lépe bych ho popsal jako šachistu, což u Rusa není překvapující, mně ale připadal jako výborný hráč šachu," doplňuje Zaorálek.
Čtyřiasedmdesátiletý rodák z Moskvy strávil skoro celá osmdesátá léta jako diplomat při sovětském zastoupení v OSN v New Yorku. Od roku 1994 působil jako ruský velvyslanec v OSN. V této funkci vydržel deset let, pak jej prezident Vladimir Putin povolal do Moskvy a jmenoval šéfem ruské diplomacie, kterým je dodnes.
Exministr zahraničí z let 2002 až 2004 Cyril Svoboda popisuje Lavrova jako přesný otisk Putina. "Je to člověk bez názoru. Vždycky byl jen projekcí instituce nebo člověka, kterému dělal diplomacii. To je jeho charakterová vlastnost, s Putinem táhnou za jedno lano," říká Svoboda, který se s ním potkal dvakrát.
Jazyk Kremlu
Na rozdíl od ruské hlavy státu je Lavrov známý svým obzvlášť ostrým vystupováním, uvádí novinář žijící v Moskvě Jiří Just, který se s ním potkal při jedné z akcí pro zahraniční novináře působící v Rusku. Just se domnívá, že Lavrov sice nesdílí stejné pohledy na svět jako Putin, režimu je ale loajální a mluví jazykem, který Kreml používá v komunikaci se svými lidmi i s okolním světem.
"Osobně mě překvapilo, že si dokonce během neformálních akcí za zavřenými dveřmi neodpustí výrazy jako Anglosasové a tak podobně. Ale to je v soudobém Rusku vlastně normální," popisuje Just.
Na Lavrova vzpomíná i nynější poradce českého prezidenta Petr Kolář, který s ním zasedl k jednomu stolu, když v letech 2011 až 2012 působil jako velvyslanec v Rusku.
"Setkali jsme se během jednoho z mnoha diplomatických obědů. Lavrov tam byl krátce, v místnosti si arogantně zapálil, i když se tam nesmělo kouřit. Já jsem se ho tenkrát zeptal, proč napadli Gruzii a oddělili Jižní Osetii a Abcházii, které v té době nebyly schopny samostatné existence bez přílivu ruských peněz. Řekl jsem mu, že z toho přece nic nemají, jen poškozenou mezinárodní reputaci," vybavuje si Kolář.
Ruský ministr zahraničí se na něj podíval, popotáhl si z cigarety a řekl jízlivě: "No tak my si dotujeme Jižní Osetii a Abcházii a vy si zase dotujete Řecko, co z toho máte?" "Vedle mě seděl řecký velvyslanec, ve kterém tak hrklo, až mu zaskočilo. Bylo to zrovna v době, kdy Řekové zažívali tu nejtěžší finanční krizi," dodává Kolář.
Změna chování
Když v roce 2014 Rusko anektovalo Krym, jednání s Lavrovem podle Zaorálka krátce nato postupně ztratila na racionalitě. "V otázkách východního partnerství jsme se vždycky trochu přeli, ale byl to výborný debatér a chtěl o všem diskutovat. Pak se ale najednou změnil v někoho, kdo když narazil, debata skončila a začal vystupovat velmi nekompromisně. To mě znepokojovalo a hodně jsem nad tím přemýšlel," vybavuje si.
Lavrov podle něj začal být útočný a agresivní a s dalšími ministry se bavili o tom, jak se proměnil. "Najednou nám připadalo, že to je jiný Lavrov, než jakého jsme znali z minulosti. Později už se o něm mluvilo jen jako o figuře, která dělá Putinovu politiku," dodává.
Podle Koláře už Lavrov bez šéfa Kremlu nemůže existovat, což si sám ministr uvědomuje. Bývalý velvyslanec o něm hovoří jako o Putinově oddaném lokaji, který za něj odvedl na mezinárodním poli hodně špinavé práce. "Už pro něj není cesty ven," uzavírá.
