Situace na Ukrajině se zpomaluje. Válka trvá už skoro dva roky. Skončila fáze snadných a velkých vítězství. Co to znamená pro Kyjev i obyvatele Ukrajiny?
Vyžaduje to určité přizpůsobení se. Je nutné pochopit, že to nebude krátká, nebo rychlá válka, ale bude pravděpodobně trvat ještě rok, dva, tři. Na to je potřeba se psychicky připravit. Je ale také nutné upravit strategii, co se týče budování dlouhodobé politické i vojenské mezinárodní podpory.
Ukrajina nemá formální spojence, podporu nedostává automaticky, je to opravdu úporná diplomatická a politická práce. Kyjev bude muset vymyslet, jak v ní nejlépe pokračovat. Už nestačí jen tvrdit, že brání Evropu a bojuje proti zlu. Musí si vybudovat dlouhodobé partnery. Bude to velmi obtížný úkol.
Podaří se to prezidentu Volodymyru Zelenskému?
Zelenskyj mnohé z nás překvapil tím, že jako válečný vůdce mobilizoval národ, který vedl přes velmi obtížné počáteční fáze války. A neustále se přizpůsoboval.
Je jenom člověk, který se už přes rok a půl pořádně nevyspal, ale musí být politicky prozíravější. Nemůže předvádět věci jako letos na summitu ve Vilniusu, kde se ukázal a tvářil se, že má nárok na podporu. Ukrajina je mimo alianční systémy. Musí usilovat o každý obranný systém, který dostane, o každý dolar, který dostane. Peníze bude stále obtížnější získat, jak se bude konflikt prodlužovat. V minulosti Zelenskyj překvapil a je naděje, že se postaví i této nové výzvě.
Konec západní pomoci
Pokud podpora Západu klesne nebo se zastaví, co se stane?
To je velmi dobrá otázka. A krátká odpověď zní: Nevím. Myslím si, že Ukrajina je velmi závislá na západních zbraních, zvýšila sice vlastní výrobu, ale ta není dostačující. Země navíc ekonomicky strádá, průmysl je poškozen.
Některé zbraně, které teď přicházejí ze Západu, včetně kazetové munice ATACMS a potenciálně i stíhaček F-16, jsou významné, ale neexistuje žádná zázračná zbraň. Hodně to bude záviset na ukrajinské vůli dál vzdorovat a bojovat. A na tom jak stabilní a vytrvalý bude ruský režim tváří v tvář dopadům války, které už prosakují i do Ruska. Jakmile začnou lidé pociťovat ztráty celostátně, bude omezena ekonomika, může to podkopat společenskou smlouvu, kterou ruský prezident Vladimir Putin se svým lidem uzavřel.
Kdybychom si ale řekli, že Ukrajina nedělá mnoho pokroků, přestaneme ji podporovat, anebo z vnitropolitických důvodů podporu omezíme, bylo by to jen krátkodobé řešení, které by vedlo k další eskalaci konfliktu. Problém by nezmizel, jen bychom ho o nějaký čas oddálili.
Mariana Budjerynová
- Mariana Budjerynová je vedoucí výzkumnou pracovnicí v rámci Projektu řízení atomu v Belferově centru pro vědu a mezinárodní záležitosti při Harvard Kennedy School.
- Dříve působila jako vědecká pracovnice v Davisově centru pro ruská a euroasijská studia Harvardovy univerzity nebo jako hostující profesorka na Tuftsově univerzitě v Massachusetts a v Mírovém výzkumném institutu ve Frankfurtu.
- Je expertkou na jaderné odzbrojení. Ve svém výzkumu se zaměřuje na otázku nešíření jaderných zbraní, kontrolu zbrojení či postsovětskou historii jaderné energetiky.
- Je autorkou knihy Inheriting the Bomb: The Collapse of the USSR and the Nuclear Disarmament of Ukraine.
- Letos na podzim vystoupila v Praze na konferenci Czech security forum.
Zastaví se postup vojsk na východní a jižní frontě a stane se z války zamrzlý konflikt?
Nemyslím si, že budeme svědky zamrzlého konfliktu v tom smyslu, že by se linie stabilizovala a obě strany by na sebe přestaly střílet - něco jako situace v Jižní Osetii, Abcházii nebo Podněstří. To je zcela zamrzlý konflikt. Toho se na Ukrajině asi nedočkáme. Západ nemá na Rusko prakticky žádné páky, aby ho k tomu donutil. Vždycky půjde o aktivní linii. Intenzita bojů se ale bude měnit.
Ať už se na frontové linii stane cokoli, nečekám, že by Rusko přestalo s raketovými útoky na ukrajinská města a kritickou infrastrukturu. Rusko se bude dál snažit podkopat Ukrajinu jako funkční stát, dusit její ekonomiku skrze vývoz obilí. Nestane se z toho zamrzlý konflikt.
Existuje něco, co by mohlo přivést Ukrajinu a Rusko k jednacímu stolu?
Ne v blízké budoucnosti. Ukrajinci se budou ještě nějakou dobu snažit posunout frontu a změnit situaci na bojišti, v určitém okamžiku ale nejspíš nastanou potíže s obnovou sil.
Může dojít k omezení dodávek zbraní. A pak by možná mohlo dojít k nějakému urovnání, ať už k míru nebo dohodě o příměří. Oficiálně se ale nebudou měnit mezinárodní hranice.
Východ Ukrajiny může skončit třeba jako pobaltské republiky, které anektoval Sovětský svaz, ale nikdy nebyly mezinárodně uznány. Taková velká šedá zóna. V takovém případě bude klíčové, co se stane se zbytkem země a jak se zabrání budoucím útokům nebo eskalaci. Aby to Rusko nebralo jako čas na přezbrojení, obnovu sil a dokončení toho, co začalo v roce 2022.
Poslední, co Rusko chce, je silná, prosperující Ukrajina. Je ale těžké situaci předvídat. V Rusku mohou nastat vnitřní změny, jako tomu bylo se vzpourou šéfa Wagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina, která přišla zničehonic. Věci se mohou velmi rychle změnit, nebo se mohou táhnout tak, jak se táhnou teď, po neurčitou dobu.
Členství v NATO jako ideální varianta
K tomu, aby jakékoliv budoucí řešení vydrželo, budou potřeba bezpečnostní záruky. Jak mohou vypadat?
Z ukrajinského pohledu by to v ideálním případě bylo členství v NATO nebo jasná cesta k němu. V přechodném období pak soubor bezpečnostních závazků od vybraných partnerů, mezi nimiž by rozhodně byly Spojené státy, Velká Británie, možná Polsko nebo další členové NATO, kteří by bezpečnost garantovali do doby, než bude možné získat plné členství v Severoatlantické alianci. Jak dlouho bude období trvat, opět nevíme. Předpokládám, že k nějakému významnému pokroku směrem k členství v NATO nedojde, dokud se přinejmenším výrazně nezmírní boje.
Musí jít ale hlavně o politický závazek. Pro Rusko je strašákem hlavně článek 5 Severoatlantické smlouvy (článek říká, že dojde-li k ozbrojenému útoku proti jednomu nebo více členům aliance, budou útok považovat za útok proti všem - pozn. red.). Není to poměr sil nebo fakt, že NATO má víc a lepší zbraně. Je to samotná představa, že když si vyberete boj s jedním státem, existuje velká pravděpodobnost, že se do toho zapojí všechny ostatní státy, a pak jste jeden proti mnoha.
To není dobrá vyhlídka, zejména existuje-li riziko jaderné eskalace. Na Ukrajině se situace už vyhrotila na maximum. Jaderné zbraně jsou jediným druhem zbraně, který ještě ve válce nebyl použit.
Může Rusko ještě jaderné zbraně použít?
Toho se obáváme dlouhodobě. Obavy poprvé vzrostly loni někdy kolem března, dubna, kdy bylo jasné, že Rusko nedosáhne svých původních cílů. Obavy pak opět posílily loni na podzim, kdy Ukrajina provedla úspěšnou protiofenzivu, která zvýšila očekávání na úspěch protiofenzivy letos v létě. Byla to medvědí služba, protože se na Ukrajinu vytvořil velký tlak, aby dosáhla úspěchu. Avšak v situaci, která byla velmi odlišná od té loňské - Rusové měli celý rok na to, aby si v oblastech vytvořili zákopy a dokázali oblasti lépe bránit.
Putin své výhrůžky použitím jaderných zbraní směřoval k Západu, aby se ho pokusil odradit od přímého zapojení do války, což bylo tak trochu zbytečné. Západ se chtěl přímému zapojení vyhnout od začátku.
Září ale bylo opravdu znepokojivé období, protože Putinovy hrozby šly za hranici ruské jaderné doktríny. V projevu řekl, že Rusko se bude cítit oprávněno použít všechny dostupné prostředky, což je eufemismus pro jadernou hrozbu, k ochraně své územní celistvosti. To teď zahrnuje i nelegální anexi části Ukrajiny. Vzbudilo to docela velké obavy. Tehdy se do toho výrazně zapojily Spojené státy, které Rusko před použitím jaderných zbraní varovaly.
Od té doby se obavy zmírnily, i když riziko použití jaderných zbraní zůstává a pro většinu z nás je stále příliš vysoké. Válka neprobíhá podle ruských představ. Pokud by se Rusko rozhodlo, že ji chce ukončit rychle, mohlo by potenciálně uvažovat o použití jaderných zbraní spíše pro politické cíle než pro skutečné vojenské zisky na bojišti. Rozhodně bychom to tedy neměli podceňovat.
Budoucnost jaderných zbraní
Jde jaderné mocnosti zabránit v tom, aby je použila proti zemi, která takové zbraně nemá?
To je problém. Na Ukrajinu se nevztahuje odstrašení jadernými zbraněmi ze strany Spojených států, jako to funguje u spojenců v NATO. Pak máte vakuum, kde nikdo negarantuje bezpečí jadernými zbraněmi. Zjišťujeme, že je v takovém případě velmi obtížné Rusku pohrozit, aby je samo nepoužilo.
Zároveň nám to ukazuje, jaká je skutečná role jaderných zbraní ve světové politice. Bohužel na nich stále velmi záleží. Rusku dávají manévrovací prostor, protože může napadnout zemi, jako je Ukrajina, a v podstatě správně kalkuluje s tím, že se do toho nikdo další přímo nezapojí. Srovnejte to s Kuvajtem nebo teď s Izraelem, kde Spojené státy nasazují obrovskou údernou skupinu letadlových lodí přímo do východního Středomoří.
Co to znamená pro smlouvy o nešíření jaderných zbraní a pro jaderné zbraně v budoucnosti?
Různé země si z toho vezmou různá ponaučení. Některé si řeknou, že odstrašování funguje. Rusko se neodvážilo zaútočit na spojence v NATO, dokonce ani na ty, kteří se velmi podílejí na pomoci Ukrajině. Polsko je hlavním přestupním uzlem pro ukrajinskou výzbroj. Dává Ukrajině hodně zbraní. Pobaltské státy v podstatě cpou Ukrajině veškerý svůj obranný rozpočet. Logistické řetězce jsou legitimními vojenskými cíli, ale Rusové si nedovolili na ně zacílit.
Ostatní si řeknou: podívejte, tohle vám jaderné zbraně umožní, umožní jaderným státům beztrestně jednat. Nejsou to rovné podmínky. Kdyby Rusko nebylo jadernou mocností, tak by některé země, třeba Polsko, poskytly Ukrajině možná i vojáky.
Co se týče šíření jaderných zbraní, nebude to mít za následek velký dominový efekt. Prostě není tolik zemí, které by v tuto chvíli byly schopné nebo chtěly mít jaderné zbraně. Ale budoucnost je dlouhá. Víme, že některé země bude mnohem těžší odradit i kvůli ukrajinské jaderné historii.
Jak to myslíte?
Ukrajina zdědila jaderné zbraně po Sovětském svazu. Měla možnost volby. Ne, nemohla zbraně použít hned. Chybělo jí velení a řízení, ale mohla to využít k tomu, aby časem vytvořila použitelný odstrašující jaderný prostředek. Z řady dobrých důvodů se rozhodla to neudělat. Ale zpětně už to jako tak dobré rozhodnutí nevypadá.
Mám z dobrého zdroje informaci, že dokonce v roce 2015, když probíhala jednání o íránské jaderné dohodě, přišli někteří íránští vyjednavači za Evropany a řekli: A vy chcete, abychom se vzdali našeho jaderného výzkumu a zastavili obohacování uranu? Podívejte se, co se stalo s Ukrajinou.
Země, které nikdy neměly žádné jaderné ambice, to nebude tlačit k tomu, aby takovými zbraněmi disponovaly. Ale u těch, které o tom již uvažují, by to mohlo posílit touhu po jaderných zbraních. Už teď jsme v situaci, kdy v rámci smlouvy o nešíření jaderných zbraní existuje pět jaderných států. A mimo ni čtyři další. Je to téměř stejný počet. A pokud se do klubu připojí Írán, tak to bude pět a pět. Pak se musíte ptát, jaký má taková dohoda smysl.
Rozhovor vznikl během konference Czech security forum.
