Rozhovor: Kubánci jen bránili teroru, dostali doživotí

Roman Gazdík
21. 6. 2009 22:10
Aktuálně.cz mluví s kubánskou chargé d´affaires v ČR Barbarou Montalvovou
Foto: Ludvík Hradilek, Reuters

Praha - Pro jednu stranu jsou to právem odsouzení nebezpeční špioni, pro druhou národní hrdinové, kteří konali pouze svou vlasteneckou povinnost. Řeč je o pěti agentech kubánské výzvědné služby, kteří byli odsouzeni ve Spojených státech ke čtyřem doživotním trestům a 75 letům vězení.

Podle miamského soudu se všichni provinili spiknutím proti bezpečnosti Spojených států, použitím nepravé totožnosti a falešných osobních průkazů a neregistrováním u příslušného úřadu coby agenti cizího státu. Tři z nich byli navíc obviněni ze spiknutí k páchání špionáže a jeden také ze spiknutí ke spáchání vraždy.

Nejmírnějším trestem bylo patnáct let vězení pro Reného Gonzáleze, nejtvrdším dva doživotní tresty plus patnáct let vězení pro Gerarda Hernándeze. Muži byli zatčeni v září 1998 a rozsudky padly v prosinci 2001. Od té doby se vlečou odvolací procesy, které na celém světě vyvolaly mimořádnou pozornost.

Existují totiž pochybnosti, zda byl jejich proces spravedlivý. Obhájci nemají z důvodu utajení dodnes přístup k některým důkazům prokuratury a přes jejich opakované žádosti nebyl soud přeložen z miamského okrsku, který je centrem exilového proticastrovského hnutí, jež proces v jeho průběhu podle pozorovatelů nepřístojně ovlivňovalo.

Plakáty či malby s hesly za osvobození kubánské pětky můžete najít na ostrově kdekoliv.
Plakáty či malby s hesly za osvobození kubánské pětky můžete najít na ostrově kdekoliv. | Foto: Jan Langer

Pozornost vzbuzovalo také nakládání s vězni, jež strávili sedmnáct měsíců před líčením na samotkách. Otazníky se vznášejí i nad obviněním ze špionáže - podle svědků totiž neměli odsouzení přístup k tajným materiálům.

Obhajoba tvrdí, že na Floridě nijak nekonspirovali proti USA, ale pouze pronikli do exilových kubánských organizací, kde měli za úkol shromažďovat informace o možných teroristických atentátech. Rok před jejich zatčením zasáhla kubánské hotely série bombových útoků, při nichž zahynul mladý italský turista. K útokům se později přiznal exilový Kubánec Luis Posada Carriles, který žije ve Spojených státech.

Výhrady k procesu vyjádřila například organizace Amnesty International, Komise OSN pro lidská práva (UNCHR), zákonodárci z mnoha zemí, bývalá irská prezidentka a Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Mary Robinsonová nebo deset nositelů Nobelových cen včetně Guntera Grasse nebo Josého-Ramose Horty.

V pondělí bez sdělení bližších podrobností zamítl projednání případu Nejvyšší soud Spojených států. Aktuálně.cz o pětici kubánských vězňů, ale také o politických vězních a lidských právech na Kubě hovořilo s kubánskou chargé d´affaires v České republice Bárbarou Montalvovou Álvarezovou.

Kubánská pětka

Aktuálně.cz: Co říkáte na rozhodnutí Nejvyššího soudu?

Upřímně si myslím, že je to nespravedlnost a barbarství. Je velice nešťastné, že soud rozhodl tímto způsobem. Přes veškeré informace, které měl možnost prozkoumat. Budeme ale pracovat dál na tom, aby pravda o tomto případu vyšla najevo. Náš parlament už vydal prohlášení, kde se k tomuto rozhodnutí vyjadřuje.

Bárbara Montalvová

Kubánská velvyslankyně Bárbara Montalvo Álvarez

  • Vystudovala žurnalistiku na Havanské univerzitě.
  • Na kubánském ministerstvu zahraničí pracuje 34 let.
  • V letech 1994 až 1999 byla poradkyní náměstka pro evropské a asijské záležitosti.
  • V letech 2000 až 2004 byla poradkyní pro politické záležitosti na ambasádě v Madridu.
  • Chargé d´affaires v ČR je od ledna 2007.

Aktuálně.cz: Kdo jsou muži z takzvané kubánské pětky?

Jde o pět politických vězňů. Infiltrovali do protikubánských teroristických organizací, aby zjistili informace o teroristických akcích, které byly podnikány proti Kubě a které se mohly dotknout i občanů jiných zemí.

Kubánské orgány předaly Spojeným státům informace (agenti FBI se do Havany rozjeli v roce 1998 v souvislosti s vlnou teroristických útoků předchozího roku - pozn. red.), aby mohly zakročit proti teroristickým organizacím pracujícím proti Kubě.

Ale americké úřady místo toho, aby zatkly teroristy, se skrze tyto informace dostaly k těmto Kubáncům, kteří neprováděli špionáž proti USA. Zadržely je a předvedly před soud v Miami, kde existují protikubánské předsudky, o kterých každý ví.

Byli odsouzeni k tvrdým trestům za to, co neudělali. Žádný důkaz o špionáži předložen nebyl. Jsou tak ve vězení deset let a jejich manželky je nemohou navštívit, protože jim USA nedají víza. Jediné, co spáchali, je, že nedeklarovali, že jsou špioni zahraniční země.

Kontroverzní proces

Aktuálně.cz: Myslíte si, že jde o politický proces? Že například někdo volal někomu z poroty, nebo soudu, aby na něj tlačil?

Zcela jistě jde o politický proces. Nemyslím si však, že by někdo někomu volal. Mezi americkými politiky a v americkém systému však máme padesátiletou historii agrese proti Kubě. Soud se konal v místě, kde neexistovaly podmínky pro nestrannost. Vytvořte si názor například na základě toho, co napsaly osobnosti, které nemají s Kubou nic společného.

Kubánskou pětici podporují držitelé Nobelových cen, právníci a intelektuálové různého typu, kteří se s Kubou nijak neidentifikují. Obhajují pouze spravedlnost.

Vězni platí pouze za to, že jsou Kubánci. Popuzuje nás, že je známo, že ten proces nebyl řádný a že neexistovaly důkazy, které by ukazovaly na špionáž, což přiznali i generálové Spojených států (coby svědkové obhajoby svědčili například generálové Charles Wilhelm, Edward Breed Atkeson, James R. Clapper Jr. a kontraadmirál Eugene Carroll - pozn. red.).

I místo trpaslíků mezi zelení
I místo trpaslíků mezi zelení | Foto: Jan Langer

A podívejte se také na tresty, které tito lidé dostali. Velmi tvrdé tresty.

Vyměnit za disidenty

Spekuluje se o tom, že je Kuba připravena vyměnit svobodu kubánské pětice za svobodu lidí zatčených během jara roku 2003 na Kubě (zatčeno a k vysokým trestům bylo tehdy odsouzeno 75 členů opozice, 57 jich stále zůstává ve vězení - pozn. red.).

Během návštěvy Raúla Castra v Brazílii se ho na to jeden novinář zeptal a on na to odpověděl, že Kuba už nemusí dělat žádná další jednostranná gesta. Jestli ale USA chtějí, tak ať osvobodí pětici, a my pak do USA pošleme všechny vězně i s jejich rodinami.  A to bude další gesto. A zopakoval to pak na veřejnosti ještě jednou. Ale je nutné, aby gesta učinily obě strany.

Myslím, že je důležité, aby se lidé s tímto případem seznámili, protože je to velmi tvrdé. Lidé, kteří cestují v letadlech nemají na čele napsáno, že jsou Kubánci a ti, jež zemřeli během letu 455 z Barbadosu, nebyli pouze Kubánci (při teroristickém útoku na kubánské letadlo roku 1976 zahynulo 73 lidí, jedním z podezřelých je opět Luis Posada Carriles - pozn. red.). Když vybuchla bomba v hotelu v centru Havany, obětí byl Ital. Takže jsou jedni teroristé a druzí teroristé?  Nebo se postavíme jakémukoliv terorismu? A to je pozice, kterou vždy zastávala Kuba.

Političtí vězni na Kubě nejsou

Mluvíte o tom, že jsou politickými vězni. Chci se vás zeptat ale také na politické vězně na Kubě. Například ty z roku 2003. Také oni přeci nepředávali USA žádné tajné dokumenty, protože k nim jako členové opozice z povahy věci neměli přístup.

Nebyli obviněni ze špionáže, ale z toho, že pracovali proti naší zemi a za svržení vlády naší země nepřátelskou vládou. Za peníze USA. Co byste říkali, kdyby se něco podobného stalo tady?

Foto: Reuters

Amnesty International, která vede kampaň i za spravedlnost pro kubánskou pětku, považuje lidi zatčené na jaře 2003 za politické vězně. Například zmiňuje případ Victora Rolanda Arroya Carmony, který dostal 26 let vězení za to, že si zařídil knihovnu, kde měl 6000 svazku „kontrarevoluční literatury", a za to, že spolupracoval s tiskovými agenturami, které neměly akreditaci kubánské vlády.

Neznám ten případ, nemusí být pravda všechno, co Amnesty International říká. V tom se s Amnesty International lišíme, Amnesty International je považuje za vězně svědomí. Amnesty International však také prosazuje, aby manželky Gerarda Hernándeze a Reného Gonzaleze dostaly víza do USA.

Rozhodně to není tak, že by na Kubě šel někdo do vězení za to, že má knížky v knihovně, ani kvůli tomu, že poskytl interview neregistrované agentuře. Každý, kdo chce ale na Kubě vést organizaci, ji musí zaregistrovat. Lidí, kteří píší proti režimu, mohou na Kubě klidně působit. Jak to, že tedy i dnes mnozí sedí v Havaně a poskytují interview do zahraničí, když to prý na Kubě nejde?

26 let, to je ale velmi tvrdý trest...

Mnoho z nich už ale bylo propuštěno (ze sedmdesáti pěti zadržených na jaře 2003 zůstává ve vězení stále 57 lidí - pozn. red.). Nemůžete to srovnávat s kubánskou pětkou, ti se snažili chránit svou zemi před terorismem.

Do OAS se nevrátíme

Jakým způsobem se Kuba postaví k pozvání Organizace amerických států (OAS), které chtějí, aby se tam po 57 letech vrátila (Kubě bylo členství na nátlak USA pozastaveno v roce 1962 - pozn. red.)?

Do OAS se Kuba vrátit nechce
Do OAS se Kuba vrátit nechce | Foto: Reuters

Revoluční vláda se ve svém prohlášení k této otázce jednoznačně vyjádřila. Latinskoamerické a karibské země chtěly napravit nespravedlnost na Kubě. A bylo na Kubě spácháno jen proto, že si vybrala jiný politický systém. Uznáváme snahy a úsilí států, které se snažily, aby bylo toto napraveno, ale jasně jsme řekli, že nemáme v úmyslu se vrátit.

Proč ne?

Protože si myslíme, že to není instituce, která slouží záměrům latinskoamerických zemí. Někteří členové požadují restrukturalizaci organizace a my úsilí našich latinskoamerických a karibských bratrů oceňujeme, přesto se nevrátíme. A to jsme říkali vždycky, že se vrátit nechceme. A naši přátele to věděli.

Není to trochu tvrdé vůči těm, kteří se za vás postavili?

Myslím, že to chápou. Přesto nyní ale prokázali velkou suverenitu rozhodování v mechanismu, který byl většinou podroben rozhodnutím Spojených států. OAS má za sebou dlouhou a neblahou historii všech možných intervencí na kontinentě, se kterými se nemůžeme smířit. A myslím, že to latinoameričané a obyvatelé Karibiku chápou.

Lepší volební systém než USA

Zahraniční tisk spekuluje, že nechcete uznat Meziamerickou demokratickou chartu, kterou přijalo valné shromáždění OAS v roce 2001 a která specifikuje povinnosti členů OAS týkající se zavedení a udržování demokratických institucí.

Tak to interpretuje zahraniční tisk, který si myslí, že Kuba není demokratickou zemí. My si myslíme, že demokratickou zemí je a že naše mechanismy účasti na demokracii fungují mnohem lépe než u jiných světových demokracií. S tímto to nemá nic společného.

Bárbara Montalvová při rozhovoru s Aktuálě.cz.
Bárbara Montalvová při rozhovoru s Aktuálě.cz. | Foto: Ludvík Hradilek, Reuters

Neříkeje mi například, že kubánský volební systém - jenž je občas tak kritizován - může být nedokonalejší, než ten severoamerický, který mohl zvolit prezidentem takového člověka, jako je Bush. Se známou manipulací s hlasy až podvodem (zda roku 2000 vyhrál na klíčové Floride Al Gore, nebo George W. Bush, není dosud jasné, protože Nejvyšší soud USA zastavil přepočítávání hlasů a tím definitivně přisoudil vítězství Bushovi - pozn . red.).

Proč je tento systém přijímán, přestože existuje tolik důkazů o jeho dekadentnosti, a proč náš, který je jiný, přijímán není?

Připraveni jednat - jako rovný s rovným

Mluví se nyní o možném zlepšení vztahů Kuby a USA. Raúl Castro prohlásil, že je Kuba připravena jednat o čemkoliv, i o politických vězních a lidských právech. Kde existují ústupky, které může Kuba učinit?

Chci to říci jasně a říkali jsme to vždycky. Jsme připraveni jednat o jakékoliv věci, pokud s námi bude jednáno jako rovný s rovným a bez předchozích podmínek. A to není naše pozice jen při jednáních s USA.

Setkal jsem se včera s panem Felixem Rodriguezem a panem Pedrem Fuentesem Cidem (prominentní exiloví Kubánci, Rodriguez jako agent před smrtí vyslýchal Ernesta „Che" Guevaru - pozn. red.) a nabízejí Vám si o tématu demokracie na Kubě a politických vězních veřejně debatovat.

Nechci se s nimi setkat. Víme, že tu byli na Ústavu pro studium totalitních režimů. Pan Rodriguez má za sebou dlouho historii… Nechci s nimi mít nic společného. Nemám si s nimi co říct.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Lille ukončilo letitou nadvládu PSG v Superpoháru

Fotbalisté Lille ukončili letitou nadvládu Paris St. Germain ve francouzském Superpoháru. V dnešním utkání hraném v Tel Avivu zvítězil mistrovský celek 1:0 brankou portugalského záložníka Xeky ze závěru prvního poločasu.

Paris St. Germain vyhrál předchozích osm ročníků Superpoháru včetně toho předchozího, který se kvůli pandemii koronaviru hrál až letos v lednu. Pařížané v minulé sezoně po třech letech nevyhráli ligu, ale uspěli alespoň v domácím poháru po vítězství 2:0 nad Monakem.

O Superpohár hráli svěřenci Mauricia Pochettina bez hvězdného Kyliana Mbappého. V posledních 20 minutách si odbyl soutěžní premiéru po příchodu z Liverpoolu kapitán nizozemské reprezentace Georginio Wijnaldum.

Francouzský fotbalový Superpohár v Tel Avivu:

Lille - Paris St. Germain 1:0 (1:0)

Branka: 45. Xeka.

Lille vyhrálo Superpohár poprvé v historii a ukončilo osm ročníků trvající nadvládu PSG.

před 3 hodinami

Nevládní organizace zachránily za poslední den ze Středozemního moře 500 migrantů

Lodě nevládních organizací v neděli poskytly pomoc a přijaly na palubu zhruba 500 migrantů, které vylovily ve střední části Středozemního moře, mezi Libyí, Tuniskem, Itálií a Maltou. Oznámila to francouzská organizace SOS Méditerranée. Její loď v sobotu zachránila dalších 200 osob a na palubě má v současnosti na 550 migrantů, uvedla agentura AFP.

Nejvýznamnější zásah byl v noci na neděli nedaleko libyjských břehů. "Záchranná akce v mezinárodních vodách byla velice nebezpečná, velké plavidlo postavené ze dřeva s více než 400 osobami na palubě začalo nabírat vodu," uvedla francouzská organizace. Záchranné akce se účastnily i lodě Sea Watch 3 a Nadir německých organizací Sea Watch a ResQship. Při dalším zásahu nedaleko Malty loď Ocean Viking přijala na palubu dalších 100 migrantů.

Za posledních 48 hodin lodě zachránily zhruba 700 migrantů, kterým poskytly základní pomoc.

Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky z Afriky do Evropy připlulo letos dosud po Středozemním moři zhruba 45 000 lidí. To je výrazně více než za stejné období v loňském roce. Více než polovina tohoto počtu připadá na trasu z Libye a Tuniska do Itálie a na Maltu. S růstem pokusů dostat se do Evropské unie se ale zvyšuje i počet úmrtí na moři. Mezinárodní organizace pro migraci uvedla, že v první polovině letošního roku zemřelo ve Středozemním moři přes 1100 migrantů, což je také více než vloni.

Zdroj: ČTK
Další zprávy