Řím - Už nechtěl.
Giorgio Napolitano strávil v římském Prezidentském paláci (italsky Quirinale) sedm let. V půli května - až mu vyprší mandát - se měl stěhovat jinam.
Tomu, že by na prezidenta kandidoval znovu, se italský politický matador ještě před týdnem smál. Své fanoušky odmítal s tím, ať se podívají do jeho osobních dokladů.
Stojí v nich, že se narodil 29. června 1925 v Neapoli. Letos mu tedy bude 88 let. Přál si konečně odejít do důchodu.
Přesto se nakonec nechal uprosit a kandidoval. V prezidentské volbě v Římě dostal v sobotu 738 ze 1007 možných hlasů a v pondělí složil přísahu.
Pokud by měl Italům vládnout až do konce svého volebního období, opustí úřad jako 94letý stařec.
Jeho zvolení je pro Itálii přesto záchranou, byť zřejmě jen dočasnou. Rozhádaní italští politici se totiž na nikom jiném nedokázali shodnout. I to je důkaz, v jak hluboké krizi se třetí největší ekonomika eurozóny v současné době nachází.
Tři prosebníci
Hned tři ze čtyř klíčových italských politiků přišli za Napolitanem s prosíkem. To když nový prezident nebyl zvolen ani v pátém kole.
Nejstarší státníci světa
1. Šimon Peres (Izrael, nar. 2. 8. 1923)2. Robert Mugabe (Zimbabwe, nar. 21. 2. 1924)
3. Abdalláh ibn Abd al-Azíz (Saúdská Arábie, nar. 1. 8. 1924)
4. Girma Wolde-Giorgis (Etiopie, nar. 8. 12. 1924)
5. Giorgio Napolitano (Itálie, nar. 29. 6. 1925)
Hrozilo tak, že Itálie zůstane nejen bez premiéra (od únorových voleb se zatím nepovedlo sestavit vládu), ale i bez hlavy státu.
Poté, co v hlasování obou komor italského parlamentu jasně propadli Franco Marini a někdejší šéf Evropské komise Romano Prodi, slíbili Napolitanovi podporu sociální demokraté Piera Luigiho Bersaniho i centristé Maria Montiho.
Už před volbou ho vychvaloval také šéf Lidu svobod Silvio Berlusconi, byl dokonce hlavní politickou silou, která za něj lobbovala. A to přes to, že spolu v minulosti měli zásadní spory.
Byl to ostatně právě Giorgio Napolitano, kdo ukončil éru Berlusconiho coby premiéra Itálie.
Koncem roku 2011, kdy Itálie po vládnutí mediálního magnáta z Milána mířila ke státnímu bankrotu a nikdo nedokázal sestavit vládu, prezident povolal bývalého úspěšného eurokomisaře Maria Montiho, aby stanul v čele úřednického kabinetu.
"Je nevyhnutelné, abychom získali zpátky důvěru investorů a evropských institucí tím, že nebudeme ztrácet čas," uvedl tehdy.
Nejmilejší komunista
Když obě komory italského parlamentu Napolitana zvolily v roce 2006, Silvio Berlusconi nadšený nebyl. O bývalém komunistovi prohlašoval, že volba levicového prezidenta je "na hranici demokratického výjimečného stavu".
Napolitano se svou komunistickou minulostí nijak netají. Už jako mladý student práv se angažoval v odboji proti italským fašistům.
Pak vstoupil do Komunistické strany Itálie, záhy nato se stal jedním z jejích nejviditelnějších lídrů.
V sedmdesátých letech tehdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger prohlásil, že Giorgio Napolitano je jeho "nejmilejším komunistou", tvrdí zpravodaj rozhlasové a televizní stanice ARD v Římě Tilmann Kleinjung. Po pádu komunismu ve východní Evropě se pak přetransformoval v sociálního demokrata.
Pochod na Řím
Skoro 88letý Napolitano kandidaturu přijal pod podmínkou, že spolu italské politické strany konečně začnou spolupracovat.
Čeká se od něj, že podnikne hned několik kroků, které mají Itálii znovu postavit na nohy. K těm nejdůležitějším patří změna ústavy, volebního práva a daňového systému.
Snažit se bude o vznik velké koalice Lidu svobod a Demokratické strany (PD), aby v Itálii skončilo současné bezvládí.
I proto je Giorgio Napolitano proti srsti populistickému Hnutí pěti hvězdiček (M5S) komika Beppeho Grilla, momentálně třetí nejdůležitější politické síly v zemi, která by v případě vyhlášení předčasných voleb dokonce mohla vyhrát.
Sám Grillo vyzval hned po prezidentské volbě miliony svých příznivců k "pochodu na Řím".
Trhy naopak zvolení starého muže uvítaly. Navzdory svému věku je totiž uznávaný vyjednavač zřejmě jediným Italem schopným dostat rozhádané italské politiky za jeden stůl.
