V 80. letech toto údolí nedobyla sovětská armáda, v 90. letech se sem nedostal Tálibán. Bude se historie opakovat, nebo region tentokrát padne a s ním i příběh o neporazitelném Masúdovi?
Dlouho byla historie rodiny Masúdů celkem všední. Pocházela z etnické komunity Tádžiků, největší na severu Afghánistánu. Otec Lva z Pandžšíru byl plukovníkem v armádě krále Záhira. Ten vládl v letech 1933 až 1973 a těchto čtyřicet let je zpětně hodnoceno jako období stability a míru v Afghánistánu. Neválčilo se, na rozdíl od dalších desetiletí až do dneška.
Rodina bydlela v Kábulu a v roce 1973, kdy krále svrhl převrat republikánských důstojníků, bylo Ahmádu Šáhu Masúdovi jednadvacet let. Jeho otec v puči nefiguroval a mladý muž se okamžitě přidal k opozici. Uprchl do Pákistánu a o dva roky později se vrátil, aby se pokusil se svými spolubojovníky dobýt Pandžšírské údolí. Tehdy se mu to nepodařilo.
Vládnoucí režim řadu rebelů pochytal a popravil, sám Ahmád unikl a znovu utekl do Pákistánu. Když se v roce 1978 vrátil domů do Pandžšírského údolí, měl s sebou třicet mužů ve zbrani, několik stovek dolarů v hotovosti a vytištěné plakáty s výzvami k džihádu proti levicovému režimu, tehdy už podporovanému Sovětským svazem.
Příměří nad šálkem čaje
Sovětská invaze na konci roku 1979 zastihla Masúda v Pandžšíru, a protože byl mužem, který uměl strhnout ostatní, vypracoval se na velitele zhruba tří tisíc místních vojáků. Stal se legendou. Jeho jednotky v úzkém údolí s prudce stoupajícími kopci odolaly mnoha sovětským ofenzivám. V lednu 1983 v Moskvě pochopili, že na rozdíl od jiných oblastí Afghánistánu odpor v Pandžšíru prostě nezlomí. Vyslali jednoho z velitelů za Masúdem, aby s ním uzavřel příměří. Dokument podepsali nad šálky čaje, který popíjeli.
Masúda některá západní média kvůli úspěšnému vedení války proti přesile přirovnávala k Che Guevarovi, ačkoliv mezi oběma muži byl podstatný rozdíl. Lev z Pandžšíru nebyl komunista, naopak proti nim bojoval. Americký novinář Edward Girardet v 80. letech pronikl do Pandžšíru a všiml si, že Masúdovi bojovníci mají vojenské boty československé výroby. Zřejmě z dřívějších dodávek pro afghánskou armádu.
Odpor Masúdových bojovníků si ale vyžádal obrovské ztráty. Sověti při ofenzivách zničili osmdesát procent domů a vypálili úrodu. Velká část obyvatel musela odejít. V roce 1989 se Sověti z Afghánistánu stáhli, aniž by kdy Pandžšír měli pod kontrolou. Masúd se stal jedním z hlavních aktérů následující občanské války, která uvrhla Kábul do chaosu a dalšího kola ničení a zabíjení.
Nevzdáme se
V polovině 90. let se ale s pákistánskou podporou vydal na vítězné tažení Afghánistánem Tálibán. V září 1996 stanul před Kábulem a Ahmád Šáh Masúd své vojáky stáhl. Když na jednom konci města ustupovali směrem k Pandžšíru, na druhém už tálibánci do metropole vstupovali. Svoje údolí si ale Masúd uhájil: Tálibán neměl šanci uspět tam, kde neuspěla sovětská armáda se svou technikou a výzbrojí.
Zatímco Tálibánu se Lva z Pandžšíru dostat nepodařilo, al-Káida v tom uspěla. Teroristé vyslali do údolí dva muže s belgickými pasy, kteří se vydávali za novináře. Masúdova ochranka podcenila bezpečnostní opatření.
Jinak by zjistila, že údajný kameraman má na sobě pás s výbušninami. Odpálil ho ve chvíli, kdy začal rozhovor. Zkrvavený a zraněný Masúd několik minut po explozi zemřel. Bylo to jen dva dny před atentáty al-Káidy v New Yorku a Washingtonu.
Lva z Pandžšíru pochovali v údolí v mauzoleu nedaleko jeho rodné vesnice Gandalak. Jeho synovi Ahmádovi bylo v té době dvanáct let. Dnes - o dvacet let později - je v podobné situaci jako jeho otec. Velí několika tisícům lidí proti mnohonásobné přesile.
Vzdát se bez boje neplánuje. "Moji bojovníci se nevzdají a já budu bránit Pandžšír jako poslední baštu afghánské svobody. Naše morálka je nezlomená a víme, co nás čeká. Ale potřebujeme zbraně a munici," napsal Ahmád Masúd v komentáři publikovaném v americkém deníku Washington Post.
Po smrti otce studoval mladý Masúd nejprve v Íránu a pak na University of London, kde před pěti lety získal doktorát z mezinárodních vztahů. Osud mu však teď nepřipravuje kariéru diplomata, ale válečníka, podobně jako jeho otci.
