Kramatorsk (Od našeho zpravodaje) – Rozvířený prach z vojenské cisterny pokrývá ženu, která veze na kole květiny. Před pytli s pískem, betonovými zátarasy a plotem s několika řadami ostnatého dráhu uhýbá na vedlejší cestu.
Za ní jdou pěšky, jedou na kolech nebo pomalu autem další, zatímco tříčlenná hlídka vojáků ozbrojených samopaly jen kyne rukama. Za nimi je srdce veškerých ukrajinských vojenských operací na Donbasu. Vojenské letiště v Kramatorsku, kde je hlavní štáb takzvané ATO neboli antiteroristické operace, jak Ukrajinci nazývají válku proti separatistům na východě země.
Lidé projíždějí a procházejí, protože u cesty, vedoucí podél základny, leží velký hřbitov. Je zrovna po pravoslavných Velikonocích, a tak míří pozdravit své zemřelé příbuzné.
Kromě hřbitova jsou za základnou také malá pole, kde obyvatelé Kramatorska pěstují brambory či zeleninu.
Na kramatorském letišti válka před rokem de facto začala. Separatisté zde sestřelili helikoptéru, což byla první větší ztráta na životech v ukrajinské armádě. Letos 10. února se válka vrátila, když z území ovládaného separatisty přiletěly rakety Smerč. Zemřelo šestnáct lidí a pětašedesát bylo zraněno.
Terčem bylo právě letiště a hlavní štáb ukrajinské armády.
Město ve stresu
Na hřbitov a zahrádky se smí jen od sedmi do sedmi, po setmění je cesta uzavřená.
"Všechno hodně zdražuje, tak pěstujeme o to víc, co se dá. Je to strašné, co se děje kolem nás, ale nějak se žít musí. Manžel pracoval v Rusku, ale už ho tam také nechtějí. Mají svých problémů dost," říká žena, která míjí vojáky s vědrem a motykou.
Kramatorsk zažil nejtěžší boje v létě, když ukrajinská armáda separatisty vytlačovala. Byl to ovšem její poslední velký úspěch, od té doby je na postupu druhá strana. Město je od frontové linie vzdáleno několik desítek kilometrů, ale válka je tu znát.
Zhruba třetinu z 300 tisíc obyvatel teď tvoří uprchlíci z jiných měst, kde se válčilo a válčí. "Mnozí z nich potřebují pomoc psychologa, protože třeba týdny přežívali ve sklepech kvůli bombardování. Většina z nich si to ale nechce přiznat a je třeba říci, že i mnoho původních obyvatel Kramatorska žije ve stresu, že se válka vrátí. Znám případy, že nespí, někteří lidé pořád - obrazně řečeno - sedí na kufrech," říká Alexandr Voroškov, ředitel organizace SOS Kramatorsk, která se stará o uprchlíky.
Strach z 9. května
Podle něj není největším problémem jim sehnat přístřeší nebo jídlo, ale práci. "Máme omezené zdroje, ale snažíme se shánět třeba šicí stroje, aby mohli být samostatně činní. Ale není toho mnoho, co můžeme v této věci udělat," říká.
Ukrajina podle něj potřebuje radikální ekonomickou reformu, jakou prošla Česká republika, jinak prý budou problémy pořád.
Andrij Krusin přišel před rokem v Kramatorsku skoro o život. Pracoval roky v Německu, a protože tu zrovna byl v autě s německou poznávací značkou, jeden ze separatistů ho označil za fašistu a střílel mu nad hlavou.
Část peněz, které vydělal v Německu, Krusin vložil do nadace, která pomáhá vojákům ve válečné zóně a také uprchlíkům. Rozváží jídlo, teplé oblečení nebo raněné, když je třeba.
"Celé dny trávím za volantem. Z Debalceve jsem při ústupu odvezl patnáct raněných. Celkem jich byly stovky, vláda ta čísla zmenšuje. Stovky," říká Krusin.
Podle něj je nejhorší nejistota plynoucí z toho, jak se válka ještě může vyvinout. "Všichni jsou nervózní. Je jasné, že část Donbasu, kterou mají separatisté teď, jsme ztratili. Ale nevíme, zda nebudou chtít ještě víc území. Jsou jen dva scénáře. Dobrý a špatný. Dobrý bude ten, když konflikt zamrzne. Špatný, když Putin po oslavách výročí konce druhé světové války 9. května rozhodne o další ofenzívě," říká Krusin, který je po matce Ukrajinec a po otci Rus.
Stojí ale na ukrajinské straně. "Kdyby Rusko neposlalo v srpnu vojáky a techniku, už by bylo po všem," soudí.
Všichni bez rozdílu názorů si stěžují na zdražování. Válka Ukrajinu ekonomicky vysává.
Sehnat české vízum? Těžké
"Hodně pracuji, ale platy jsou směšně malé. Je to nespravedlivé a smutné," říká Ella Ozolleová, která kdysi pobývala v Praze a teď si přivydělává tím, že zájemce z okolí učí česky. Většinou lidi, kteří chtějí v České republice pracovat.
"Teď mám mezi žáky mladý pár lékařů, ona je anestezioložka. Dostali v Česku povolení, ale jinak je těžké dostat české vízum. Těžší než do jiných zemí Evropské unie. Mně už končí, ale nemám peníze na nové," říká.
Připouští, že nemálo obyvatel Kramatorsku podporuje separatisty a raději by žilo v takzvané Doněcké lidové republice. "Těžko se to vysvětluje. Někteří lidé prostě věří na propagandu, že se budou mít lépe," podotýká.
Místní člen mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci (OBSE), který si nepřál být jmenován, protože pracovníci OBSE nemají povoleno vyjadřovat se pro média, vidí určitý posun.
"Zezačátku si lidé mysleli, že vše půjde hladce jako na Krymu. A když budou v Rusku, budou se mít lépe. Teď ale vidí, jak špatně je v Doněcku a okolí, a hodnotí to už střízlivěji.
Leninova socha na hlavním náměstí jako kdyby měla být indikátorem smýšlení místních obyvatel. Před rokem vypadala tak, jak tu stála po desetiletí. V létě Iljičovi přivázali na krk šálu v ukrajinských modro-žlutých barvách. Teď má i modro-žluté nohy a podstavec.
V budoucnosti možná úplně zmizí, anebo se naopak vrátí do původní podoby. V prvním případě zůstane Kramatorsk ukrajinským, ve druhém se vrátí vojáci s vlajkou "Doněcké lidové republiky".
