reklama
 
 

Reportáž z ruského hřbitova, kam se letí poklonit Češi

29. 5. 2013 11:11
Petr Nečas navštíví místa, kde bojovali legionáři. Českých stop je tu ale víc

Jekatěrinburg (od našeho spolupracovníka) - Na okraji centra Jekatěrinburgu leží v poklidné čtvrti starý Michajlovský hřbitov. Už půl století se na něm nepohřbívá. Přesto sem ve středu přijede premiér Petr Nečas s velkou českou delegací.

Staré železné náhrobky zarůstají křovím a marně vzdorují korozi. Jen pár kroků od pravoslavné kaple stojí památník československým legionářům, kteří v okolí města padli v letech 1918 až 1919.

Dějiny Čechů na Uralu jsou ale mnohem delší, zdůrazňuje historik a vedoucí katedry historie Uralské federální univerzity Nikolaj Dmitrijev.

"První zmínky o Češích na Uralu se objevily v první polovině 19. století. Jedním z prvních byl významný český průkopník železnice František Antonín Gerstner, který na pozvání cara Mikuláše I. navštívil Rusko a vybudoval zde první ruskou železniční trať. Také čtyři měsíce pobýval na Urale," řekl Dmitrijev Aktuálně.cz.

Do Jekatěrinburgu a jeho okolí ale začali Češi přijíždět hlavně v 60. letech 19. století.

"Do Ruska se donesly zprávy o talentu českých hudebníků. Na pozvání podnikatele Pavla Ušakova dorazil na Ural do města Sergi pražský dirigent Jan Ticháček, který s sebou do Ruska vzal nejen rodinu, ale také další hudebníky. Poté, co Ušakov zkrachoval, se Ticháček přestěhoval do nedalekého Jekatěrinburgu, kde následně se svým synem Josefem řídili různé hudební soubory, včetně městského divadla," říká.

Sokol a pivo

Na přelomu 19. a 20. století se v Rusku začínají zajímat o hnutí Sokol. Sokolská gymnastika se stala dokonce součástí přípravy ruské armády. Podle historika na Uralu působilo šest českých sokolů, z toho dvě sokolky.

Nejznámějším z nich je pozdější major československých legií a následně generál československé armády Matěj Němec, který vyučoval na místním gymnáziu tělesnou výchovu. V Jekatěrinburgu se dokonce v roce 1912 uskutečnil velký sokolský slet.

"Kromě tělesné výchovy se Češi na Uralu věnovali neméně bohulibé činnosti - vaření piva. V Jekatěrinburgu se dokonce vařilo pivo plzeňského typu značky Kozel," vysvětluje Dmitrijev.

Jak ale dodává, počet Čechů v Jekatěrinburgu nebyl před první světovou válkou velký. Pouze několik rodin. "To se změnilo po vypuknutí první světové války. Jako levná pracovní síla začali v uralských továrnách pracovat čeští váleční zajatci."

Legionáře na Uralu vítali

Československé legie vstoupily do Jekatěrinburgu 25. července 1918. Jen několik dní poté, co v Ipaťjevově domě byla popravena carská rodina. Bolševici opustili Jekatěrinburg prakticky bez boje. Během obsazení města zemřel pouze jeden legionář, kterého zasáhla zbloudilá kulka.

Podle ruského historika byl však Ural v tu dobu - jako dělnická oblast sympatizující s bolševiky - místem krvavých bojů, v nichž zahynuly stovky Čechů. Jen na Michajlovském hřbitově jich leží 357.

Další legionáři byli pohřbeni v nedalekém Nižním Tagilu nebo na hranici Sverdlovské a Čeljabinské oblasti.

Československé legie se v Jekatěrinburgu zdržely bezmála rok. Sídlilo zde velitelství Sibiřské armády generála Radoly Gajdy, byl zde otevřen československý generální konzulát i pobočka Československé národní rady. Legionáři v Jekatěrinburgu také podnikali - organizovali třeba výrobu protéz pro invalidy nebo potrubí.

Celkem v Jekatěrinburgu působilo okolo 5000 československých legionářů.

"Když Češi vyhnali bolševiky, občané je vítali. Poté, co bělogvardějci začali na frontě prohrávat, vztah k legionářům se postupně měnil. Přesto 25. května 1919 občané oslavovali osvobození města Čechy," připomíná Dmitrijev.

Zapomenutá historie

Československé legie opustily Jekatěrinburg 11. července 1919 a s nimi odešla i většina Čechů, kteří ve městě žili. Dnes už je připomínají jen náhrobky, cedule na několika domech a památník z černého mramoru na starém hřbitově.

"V Jekatěrinburgu toho o československých legiích vědí málo. Po pravdě řečeno, nikoho to tu nezajímá. Snad kromě skupiny historiků a místních nadšenců. Ale to je výsledek přístupu k našim dějinám," s hořkostí říká Nikolaj Dmitrijev.

Ani se znalostmi o České republice to na Uralu není výrazně lepší. "Moji studenti znají jen Prahu, Karlovy Vary a Kutnou Horu. O češtinu se zajímají převážně ti, kteří chtějí dál v ČR studovat nebo podnikat," dodává lektor českého jazyka Radan Kapucián, který působí na Uralské federální univerzitě.

autor: Jiří Just | 29. 5. 2013 11:11

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama