Reportáž z Doněcka: Silnice strachu vede do prázdného města

Martin Novák Martin Novák
9. 9. 2014 5:30
Reportér Aktuálně.cz Martin Novák přijel do ostřelovaného Doněcka krátce předtím, než začal v pátek platit klid zbraní.
Památka na jedno z mnoha bombardování silnice v Doněcku.
Památka na jedno z mnoha bombardování silnice v Doněcku. | Foto: Aktuálně.cz

Doněck (Od našeho zpravodaje) – Popadané stožáry a díry po granátech "zdobí" dlouhou rovnou silnici, která se stala spojnicí mezi separatisty ovládaným Doněckem a Ukrajinou.

Bombardovaný okraj Doněcka.
Bombardovaný okraj Doněcka. | Foto: Martin Novák

Po posledním ukrajinském kontrolním stanovišti se auta štosují už nadohled města před prvním check-pointem povstalců. Fronta je dlouhá přes kilometr, v tom se ozvou duté rány. Několikrát za sebou a pak znovu, v pravidelných intervalech.

Je pátek, poslední desítky minut před vyhlášením příměří ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem. Armáda se ještě na poslední chvíli pokouší na povstalce udeřit.

Střely padají přibližně sto metrů od silnice. Jedna zasáhla mlékárnu, kterou odděluje od vozů jen pole. Řidiči zůstali uvězněni mezi stanovišti ukrajinské armády a separatistů, nemohou tam ani zpět.

Fronta mezi posledním ukrajinským a prvním separatistickým checkpointem.
Fronta mezi posledním ukrajinským a prvním separatistickým checkpointem. | Foto: Martin Novák

"Když to začne padat sem, nejlepší je rychle si lehnout za auto," říká zkušeně mladík vystupující z toyoty a kouřící cigaretu, zatímco salvy pokračují.

"Silnici strachu" mělo příměří uklidnit. V sobotu se ve městě - k úlevě těch, kteří v něm ještě zbyli - dodržovalo. Po dlouhé době byl klid. Od neděle jsou ale znovu slyšet výbuchy od doněckého letiště.

Bývalý horník Sergej z doněckého předměstí Makijivka na válku nadává, protože kvůli ní ztratil práci. Byl horníkem na šachtě, kde ale zkolabovala kvůli výpadku proudu veškerá technika a do dolu se dostala voda.

Poničený stožár u silnice v Doněcku.
Poničený stožár u silnice v Doněcku. | Foto: Martin Novák

Válka mu dala práci jinou, jenže dost nebezpečnou. Zájemce, kteří nemají vlastní dopravní prostředek, vozí mezi Doněckem a oblastmi kontrolovanými Ukrajinou.

"Je strašné, že tady došlo na válku. Všem nám to změnilo život k horšímu. Samozřejmě bych raději byl zpět na šachtě, jenže kdy to všechno skončí? Já mám příbuzné a kamarády na Ukrajině i v Rusku, mezi stoupenci jednotné Ukrajiny i povstalci.

Je pro mne strašně těžké se postavit na jednu, nebo druhou stranu. Hlavně musí všichni přestat střílet a začít spolu mluvit," říká bývalý horník, který ženu s dětmi poslal už dávno do bezpečí z Doněcka do Oděsy.

Bývalý horník Sergej, dnes převozník.
Bývalý horník Sergej, dnes převozník. | Foto: Martin Novák

Separatisté na kontrolním stanovišti jsou v dobré náladě, usmívají se, vtipkují. Je vidět, že jsou z nejhoršího venku - po posledních dvou týdnech, kdy byla ukrajinská vojska z některých míst vytlačena. "Co jste? Žoldnéř? Aha, jen novinář," směje se velitel check-pointu.

„Co napíšete? Že jsme teroristé a separatisté, že jo? Jaký já jsem terorista... Já žiju celý život tady, bráním svoji zemi, svoje lidi."

Jeho dotaz na žoldnéře z Česka není tak zcela náhodný. Městem se šíří fáma, že na doněckém letišti bojují na ukrajinské straně žoldáci z Polska a České republiky.

Vítejte v Doněcké lidové republice.
Vítejte v Doněcké lidové republice. | Foto: Martin Novák

Město je vylidněné a hlavně bez automobilů. Sem tam jede nějaký trolejbus, ale téměř prázdný. Restaurace a obchody jsou převážně zavřené.

Nefungují bankomaty, kvůli obavám ze zásahu raketami jsou kolem stojanů u benzínových pump pytle s pískem. Ozbrojené separatisty v ulicích vidět není, policie tady už neexistuje.

Elektřina a voda momentálně fungují, ale ne všude.  

Prázdné ulice v Doněcku.
Prázdné ulice v Doněcku. | Foto: Martin Novák

Na domech jsou cedule se šipkou, která nasměrovává lidi do krytů. Z milionu obyvatel jich zůstalo přibližně 400 tisíc.

Člověka napadne, jak by asi vypadaly Praha nebo Brno, kdyby skoro polovina populace odjela. Je až neuvěřitelné, že to jsou teprve dva roky, co se tady hrálo fotbalové mistrovství Evropy a Ukrajina dva ze svých tří zápasů hrála tady v Doněcku.

Ukrajinské modro-žluté vlajky jsou další věc, která - vedle lidí a aut - zmizela. Všude jsou billboardy oslavující Doněckou národní republiku. A také výzvy k vytrvání v boji proti fašismu.

Doněck: Benzínová pumpa.
Doněck: Benzínová pumpa. | Foto: Martin Novák

Na jednom z billboardů je rok 2014 označen za pokračování roku 1941, kdy do Donbasu vtrhla německá armáda.

Obyvatelé Donbasu jsou potomky lidí, kteří přišli v minulosti v několika vlnách za prací v dolech a továrnách z carského Ruska nebo Sovětského svazu. Ukrajina nebo ukrajinština řadě z nich nikdy nic moc neříkala.

Podle Sergeje většina obyvatel chce hlavně konec střelby a bombardování. Co bude dál, to nikdo teď neřeší. Paní vycházející z obchodu má podobný názor, ale rozhodně není shovívavá k ukrajinské vládě a armádě.

Průvod v Doněcku.
Průvod v Doněcku. | Foto: Martin Novák

"Nedovedete si představit, když se normální život najednou změní. Když vidíte na ulici lidi upálené v autě po zásahu raketou nebo jak vynášejí po bombardování z domů mrtvé. Přála bych si, aby naši (tedy separatisté – pozn. red.) došli do Kyjeva a tam jim udělali to, co tady dělají nám," říká.

Místní většinou viní z ostřelování ukrajinskou armádu. Podle některých svědectví ale pálí i povstalci z některých okrajových čtvrtí.

Alexander Maranatha patří v Doněcku k těm, kteří podporují jednotnou Ukrajinu. Už to ale dělá jen na Facebooku a sociálních sítích. Projevovat veřejně odpor na území Doněcké lidové republiky je vstupenkou do velkých problémů.

"Počet lidí, kteří byli pro separatisty a pro Ukrajinu, byl dříve vyrovnanější, ale teď převládají sympatie k separatistům. Velká část proukrajinských obyvatel odešla, protože tu pro ně nebylo bezpečno," říká Maranatha, který se nedávno vrátil, protože se bojí o osud svého bytu.

Horník Sergej tvrdí: "Ti lidé, kteří to tady ovládli, i ti, kteří jim věří, už nikdy nebudou souhlasit s tím, aby byli podřízeni Kyjevu. Zapomeňte."

V budově, kde sídlí vedení města, to je vidět. V přízemí je památník těm, kteří "padli za Doněckou lidovou republiku".

V chodbách a kancelářích s vysokými stropy už Ukrajina neexistuje. Úředníci mají nová razítka a nové hlavičkové papíry. Novináři zde dostanou akreditaci pro působení v Doněcké lidové republice. Zajímavé ovšem je, že na budově vlaje ruská vlajka…

Pomník mrtvým povstalcům v budově vedení Doněcké lidové republiky.
Pomník mrtvým povstalcům v budově vedení Doněcké lidové republiky. | Foto: Martin Novák

Vojáci, kteří budovu střeží, mají na uniformách červenou vlajku s modrým křížem uprostřed. Považují se za armády Novorosije, Nového Ruska. Území, které v minulosti zahrnovalo celý severovýchod a jihovýchod Ukrajiny. Tedy nejen Doněck a Luhansk, ale také třeba Charkov a Oděsu.

Je tedy příměří začátkem konce války, nebo naopak koncem začátku?

 

Právě se děje

před 34 minutami

V červnu vzrostla důvěra v českou ekonomiku mezi spotřebiteli i podniky

Důvěra v českou ekonomiku v červnu opět stoupla, a to meziměsíčně o 4,3 bodu na 104 bodů. Potřetí v řadě přitom vzrostla důvěra spotřebitelů i podnikatelů. U spotřebitelů se zvýšila o 2,7 bodu na hodnotu 105,5 a mezi podnikateli o 4,6 bodu na 103,7 bodu, uvedl ve čtvrtek na webu Český statistický úřad. V podnikatelském prostředí se důvěra zvýšila ve všech odvětvích. V porovnání s loňským červnem jsou všechny hodnoty výrazně vyšší.

Zdroj: ČTK
Další zprávy