Od naší zpravodajky v Bruselu - Katrien se rozloučí s lidmi, kteří sem přišli zvědavě okounět, a zlehka pokyne hřebci pod sebou. Mohutné tunové zvíře s velkým proutěným košem na každé straně vykročí vpřed a za chvíli se už noří do nažloutlých vln Severního moře. Mladou ženu čeká třicet nebo čtyřicet minut, kdy bude se svým zvířetem chodit vodou podél pobřeží a doufat, že se síť, kterou za sebou kůň táhne, naplní. Osmadvacetiletá Katrien Terrynová je belgická lovkyně krevet.
Před pěti sty lety se výlovem krevet na koních živily tisíce rodin od Belgie přes Francii až po Velkou Británii. Teď zbývá z celého světa sedmnáct rybářů, kteří udržují tenhle způsob zisku krevet při životě. A všichni loví tady, v osmitisícovém letovisku Oostduinkere na severozápadě Belgie. Katrien je jednou z nich.
Paardenvissers, rybářům na koních, zvonil už pomalu umíráček. Pak ale Belgie v roce 2013 uspěla se svojí žádostí a tradiční lov krevet se dostal na seznam kulturního dědictví UNESCO. Znamenalo to několik věcí. Například zajištění dotací pro činnost, která by jinak velmi pravděpodobně zanikla, protože síť za tažným koněm nemůže konkurovat rybářským flotilám.
Katrien se na základě rozhodnutí mezinárodní organizace splnil její osobní sen. Registrace u UNESCO přinesla zákaz diskriminace na základě pohlaví pro ty, kdo chtějí zvyky udržovat, a tak rybáři na koních mezi sebe poprvé po mnoha stech letech přivítali ženy. Katrien Terrynová je teprve druhou takovou rybářkou na světě.
Loni úspěšně zvládla výcvik a tohle je její druhá sezona v sedle. Dvakrát do týdne několik měsíců v roce proto po ránu vyráží do vln. Loni lov narušila pandemie koronaviru, letos to vypadá lépe. Jedenáctimilionová Belgie má průměrně 2100 nově nakažených denně za poslední týden, první dávku očkování dostalo 43 procent dospělé populace. Rybáři na koních proto začátkem května zahájili sezonu. "Už jsem šestkrát vyrazila lovit," usmívá se Katrien.
Krevet ubývá
Z břehu působí tým paardenvisserů jako záběr ze zpomaleného filmu. Koně, ponoření často až po břicho, jdou vodou pozvolna, aby je nestrhl proud nebo náraz vln. Rybáři je vedou rovnoběžně s pobřežím, protože malé šedivé krevety, které se tu loví, žijí v podélných koloniích.
Lov funguje tak, že rybářská síť za koněm má tvar nálevky, jíž udržují otevřenou speciální dřevěné desky po obou stranách. Síť je připevněná k řetězu, který způsobuje na mořském dně drobné vibrace a krevety žijící těsně pod povrchem to vyruší. Začnou pak vyskakovat z písku a končí v síti.
Ještě před deseti lety takhle rybáři v několika týmech vytáhli i patnáct kilogramů krevet, dnes je to maximálně mezi pěti a šesti kily. "Krevety vymírají," tvrdí Katrien, když propláchne dnešní úlovek a nechá přítomné děti, aby v úžasu pozorovaly chobotnici, kterou síť zachytila. "Otepluje se moře vlivem změny klimatu, a tak jich tu žije míň a míň. V létě je na ně tady moc teplá voda," dodává vlámská rybářka.
O tomhle poznatku mluví i "druhá parta", jak rybáři na koních označují kolegy, kteří chodí mořem po svých a sami za sebou táhnou síť. Tenhle způsob výlovu krevet tradičně vykonávaly ženy, protože lov na koních byl považován za "mužskou" práci. Muži v minulosti vyráželi na koních a svůj úlovek prodávali, ženy šly na několik hodin s menší sítí nachytat oběd.
Skvělá meditace
Na rozdíl od pardenvisserů nejsou pěší rybáři uznaní UNESCO, členům týmu to ale nevadí. "Je to nelogické, ale i tak si to užíváme. Je to naše hobby," usmívá se padesátník Ray De Loose, který s místním klubem De Slepers chodí na krevety už šest let.
Pro cizince jsou tito lovci od těch na koních těžko rozpoznatelní: mají stejné žluté rybářské mundúry, sítě na stejném principu, podobně soustředěně chodí vodou - ale jen po svých. "Je to skvělá meditace, být tam na moři a soustředit se jen na své kroky. A taky jde o dobrý sport," pokračuje Ray. "Za hodinu pohybu ve vlnách spálíte stejně kalorií jako při uběhnutí deseti kilometrů," dodává. Jen prý jeho kolegu, co takhle rybaří už třicet let, tak bolí záda od tahání sítě proti proudu, že se skoro nemůže ohnout.
A co se děje s pár kily čtyř až pěti centimetrových tvorů, které rybáři uloví? Většinou se uvaří a prodají místním nebo si je rybáři rozeberou, když je jich málo, jako teď na začátku sezony. Nejlepší k snědku jsou krevety prý jen tak, krátce povařené ve slané vodě. Případně opečené v bramborové krustě a podávané s majonézou - a samozřejmě zalité jedním z bezpočtu druhů belgických piv.
