Gruzie (od našeho zvláštního zpravodaje) - Cesty v jednom ze zdejších národních parků zvaném Mtirala se táhnou podél kopců porostlých hustou vegetací rododendronů a nejrůznějších kapradin, které pokrývají stráně a zarůstají bahnitá údolí. Vlhký vzduch se zde mísí s potem, který na člověku vyráží cestou do strmých kopců, a cestovatel si tak brzo připadá, jako by byl zabalený do mokré deky. Ostatně právě zdejší vlhkost a časté deště daly místu jméno. Mtirala doslova znamená "plakat".
Hutným vzduchem se nese bzukot hmyzu. Podél silnic do národního parku lze zahlédnout četné včelí úly. Gruzie je svým medem proslulá. Ve stáncích ho poblíž vesnic prodávají i místní. Obchod se stvrzuje panákem pálenky.
Voda je zde skutečně všudypřítomná. Na stezku skrz jednoho z pralesů národního parku je tak například možné vstoupit po krátké lanovce, která funguje jako přívoz přes řeku. Tok ale překonává v několikametrové výšce. Cesta dále vede podél řeky lemované oblými balvany a obřími listy lopuchů až k vodopádu.
Na cestě zpátky k přívozu potkáváme další turisty. "Budu střílet," vtipkuje rusky protijdoucí muž a míří na nás plastovou lahví s vodou. Směje se. Rusů je v Gruzii několik desítek tisíc. Ke vstupu do země totiž nepotřebují vízum. Jejich počet vystoupal hlavně po ruské invazi na Ukrajinu. Místní tvrdí, že se po jejich příchodu zvedly ceny či nájmy a že vyšší zůstaly i poté, co se Rusové začali vracet do své vlasti.
Deník The Guardian v této souvislosti píše, že další vlna příchozích Rusů do Gruzie přijela po začátku ruské mobilizace v roce 2022. Zatímco ale prvotní příchozí byli podle listu většinou opozičně ladění, druhou vlnu politika příliš nezajímá. "Víme, že ne každý zdejší Rus je proti Putinovi, a dokonce i ti, kteří jsou proti němu, mají na Gruzii velmi koloniální pohled," uvedl pro deník profesor historie a ředitel tbiliského muzea literatury Lasha Bakradze.
"Rusko patří do minulosti, už ho bylo dost," říká anglicky reportérovi Aktuálně.cz na ulicích města Batumi místní mladý muž na otázku, jaký je vztah Gruzínců k Rusku. Samotné Batumi je jedno z turistických center města, část ruských turistů míří právě sem. Když reportér oslovuje několik rusky mluvících mužů kouřících cigarety na zahrádce restaurace, příliš se o svých důvodech návštěvy Gruzie bavit nechtějí. Jeden z nich pouze říká, že je zde poněkolikáté.
Schválení sporného zákona
Batumi leží na pobřeží Černého moře, i město je pojmenované podle vody. Jeho název pochází z řeckých slov pro hluboký přístav. Přítomnost moře zde připomíná například rybí trh s nejrůznějšími vodními živočichy. Kromě historického centra ve městě vyniká nová zástavba, hlavně mrakodrapy. Monstrózní stavby skrývají četná kasina a hotely. Na jednom z nich se dokonce otáčí ruské kolo. Stejná atrakce je k vidění i na promenádě na pobřeží.
Zdráhavost místních vůči severnímu sousedovi je dána historií. Především pak prozápadní politikou, kterou nastavila vláda několik let po získání nezávislosti na Sovětském svazu v roce 1991. Rusko také podporuje neuznané separatistické státy Jižní Osetie a Abcházie, které leží na území Gruzie.
Na jaře letošního roku v zemi navíc vyvolal protesty takzvaný zákon o zahraničních agentech, který prosadila současná vláda. Kritici zákon označují za napodobeninu ruského zákona, kde obdobná legislativa pomohla vládě potlačit opozici a umlčet nezávislá média. Podle zákona se organizace, která přijímá více než pětinu svého rozpočtu ze zahraničí, musí registrovat jako "organizace nesoucí zájmy cizí moci".
"Myslím, že s tím velká většina Gruzínců nesouhlasí, a je otázka, jak dopadnou příští volby. Byl to pro mě velký šok a zklamání," říká ředitelka Českého centra v Tbilisi Ivana Bursíková, která v zemi dlouhodobě žije. "Hrozně nám to komplikuje práci, děláme například různé výstavy, kde zapojujeme místní. Třeba výstavu významných českých a gruzínských žen, se kterými se seznamují děti v místní škole. A myslím, že nás do škol teď už nepustí," dodává. Říká, že všechno, co nyní centrum udělá, bude vnímáno jako politický krok.
Stopy protestů jsou v Batumi zřejmé v ulicích, kde dodnes kromě gruzínských vlajek visí i ty Evropské unie. Gruzie o členství v unii požádala v roce 2022, získala i status kandidátské země. Po přijetí zákona o zahraničním vlivu unie uvedla, že kvůli němu proces vstupu zastaví.
Vedle unijních vlajek jsou v ulicích vidět i ukrajinské. Gruzínci skutečně většinou stojí na straně napadené země. Samotných Ukrajinců ale v kavkazské zemi o 3,7 milionu obyvatelích příliš není.
Po začátku invaze v únoru 2022 sem podle údajů Člověka v tísni uprchlo z Ukrajiny 189 tisíc lidí. Stejně jako Rusové pro vstup do země nepotřebují vízum. Rok poté jich ale v zemi bylo pouze 26 tisíc. Podle místních z Gruzie pořád odchází. "Málo, málo," odpovídá rusky muž před kavárnou s vyvěšenou ukrajinskou vlajkou na otázku, zda ve městě potkává ukrajinské uprchlíky. Když reportér Aktuálně.cz odjíždí z města, míjí nápis "Free Azov" nasprejovaný na torzu rozestavěného hotelu (s odkazem na obránce ocelárny Azovstal v Mariupolu, kteří se ocitli v ruském zajetí - pozn. red.).
Česká stopa v Gruzii
Málo je zde i Čechů, kteří zde natrvalo žijí. "K posledním volbám přišlo asi 70 lidí, z toho jde vidět, že jejich počet je opravdu malý," říká Bursíková. Česká stopa přesto v Gruzii je. "Jeden z nejznámějších Čechů je tady pěvec Josef Navrátil, což byl současník Bedřicha Smetany," dodává ředitelka.
Významný hudebník v Gruzii dlouhodobě působil, zachovával místní lidové písně a vedl první gruzínský sbor, který je zpíval. "V minulosti zde bylo Čechů málo, ale rozhodně víc než Gruzínů v Čechách," říká ředitelka centra a dodává, že do země cestovali čeští hudebníci, lékaři či spisovatelé jako například Svatopluk Čech. V roce 1898 zde byl dokonce založen první zahraniční Sokol.
V současnosti v zemi působí i české firmy. Poblíž Kobuleti na pobřeží Černého moře funguje například Hotel Magnetic Beach Resort. Každý jednotlivý apartmán vlastní čeští investoři. Česky mluví i někteří lidé z personálu. Tuzemsko zde má i velvyslance či zmíněné České centrum.
