Prodiho vláda se poroučí. Plánuje však brzký návrat.
Různorodá koaliční vláda složená z katolíků, komunistů či zelených hledala společnou řeč velmi složitě, ale přesto se až do včerejšího hlasování v Senátu vždy shodla na kompromisech.
Vaz jí zlomila až zahraniční politika. Nikoliv velký problém, ale jen poslední kapka, s kterou přetekl pohár nespokojenosti levicových členů koalice.
Tři možnosti
O budoucnosti Itálie se tak v těchto okamžicích jedná v prezidentském paláci, kam si exkomunista Giorgio Napolitano pozval nejen premiéra Romana Prodiho, ale také představitele obou komor parlamentu.
- Kdo je Romano Prodi - FAKTA O PREMIÉROVI
Rozhodnutí záleží na něm a na výběr má ze tří možností:
Prodiho může požádat, ať znovu předstoupí před zákonodárce s žádostí o vyslovení důvěry, což se zatím jeví jako nejpravděpodobnější možnost. Prodi je rozhodnut v úřadu zůstat, pokud mu jeho koaliční partneři slíbí plnou podporu.
Italská vláda padá
- Prodi: Vyvádím Itálii z otroctví
- Italská vláda: Levicovější, než se čekalo
- Berlusconi označil volby za plné podvodů
- Italské volby: Souboj Titánů
Napolitano také může vybrat jiného premiéra z řad vládnoucí koalice či jmenovat vládu odborníků.
Nejradikálnějším a nejméně pravděpodobným řešením je rozpuštění parlamentu a vyhlášení nových voleb, což si nepřejí politici ani veřejnost.
Analytici se však shodují na tom, že případnou druhou Prodiho vládu čekají krušné chvíle. "I kdyby se podařilo Prodimu sestavit vládu, její osud bude viset na vlásku a nebude mít dlouhého trvání," tvrdí Gianfranco Pasquino z Boloňské univerzity.
Prodi si však s případným neúspěchem hlavu příliš neláme. " Pokud neuspěji, vrátím se na univerzitu (v Boloni)," řekl včera před novináři. Itálie si již od konce druhé světové války na časté střídání vlád zvykla.
Historie se opakuje
Prodiho koalice levého středu Jednota zvítězila v loňských dubnových volbách těsnou většinou a Prodiho předchůdce Silvio Berlusconi, vůdce poraženého pravicového tábora Dům svobody, dlouho odmítal svou porážku uznat.
Pro sedmašedesátiletého Prodiho to bylo již druhé vítězství nad Berlusconim. Poprvé se tak překvapivě stalo v roce 1996. A právě nejednotnost koalice, která v říjnu 1998 odmítla především zásluhou komunistů schválit návrh rozpočtu, ho stála post premiéra.
I loňské vítězství bylo pro mnohé analytiky překvapením, protože pro Berlusconiho hovořilo větší charisma. Dlouholetý profesor ekonomie Prodi však dokázal sjednotit strany levého středu v jeden blok a část Italů také ocenila Prodiho tichý styl v kontrastu s ukřičeným Berlusconim.
Úspěchy nechybějí, ale...
Prodiho kabinet se začal s menšími problémy potýkat hned od počátku, což pramenilo především z jeho rozmanitosti.
"V koalici, která sdružuje devět stran, a s vládou, která překonala všechny rekordy v počtu ministrů, jejich náměstků a tajemníků, nebude chybět touha po střetech," napsal hned po volbách prozíravě deník La Stampa.
Spory, které se většinou týkaly obsazování vládních postů, však nikdy fungování vlády neohrozily. Koalice bodovala i v místních volbách a úspěchem bylo také to, že Italové odmítli ústavní reformy navržené opozicí, třebaže Prodi nutnost reforem uznává.
Prodi po nástupu do čela vlády potvrdil, že Itálie stáhne své vojáky z Iráku, což se také stalo. Slova chvály si vysloužil za svou proevropskou politiku. Po Berlusconim, který preferoval USA, se obrátil k Unii a podle politologů upevnil pozici Itálie jako regionální velmoci ve Středomoří a na Blízkém východě.
"Řím se symbolicky vrátil na kontinent a Unie se dostala do lichotivějšího světla," napsal francouzský deník Le Figaro. Nyní je jeho vláda rozpolcená kvůli požadavku na stažení italských vojáků z Afghánistánu a rozšíření americké základny ve Vicenze.
