Peking - Do Číny ji ze Severní Koreje před 11 lety nalákali převaděči na vidinu práce. Místo toho skončila jako nevěsta pro místního farmáře, který si ji koupil.
Od té doby se už domů nikdy nevrátila. Nechala doma dvě vlastní děti, ale teď se bojí, že ji čínské úřady najdou a pošlou zpátky do KLDR. V Číně žije nelegálně, v Koreji by ji místo setkání s dětmi čekalo přinejmenším vězení.
Žena s iniciálami S. Y., která pod podmínkou anonymity promluvila s novináři z agentury AP, je jednou z možná desítek tisíc Severokorejek, které se od poloviny 90. let staly oběťmi obchodu s bílým masem. Mladé ženy doufaly, že v Číně najdou práci a vydělané peníze pošlou zpátky domů.
Za severokorejskými hranicemi na ně ale čekal život v ilegalitě a muži, kteří za ně předem zaplatili.
Farmáři žijící v čínských provinciích sousedících s KLDR tak řešili problém se sháněním manželek. Dlouho prosazovaná politika jednoho dítěte se podepsala na demografickém složení čínské společnosti.
Někteří z nich pak se svými severokorejskými nevěstami založili rodinu. Zdaleka ne všechny případy ale dopadly takto idylicky. Agentura AP nasbírala příběhy o zneužívání, nucené práci, psychickém teroru, osamocení a vyloučení ze společnosti.
Nejdůležitější je nerozbít znovu rodinu
S. Y. nechala doma v Pchjongjangu dva syny. Ani se pořádně nerozloučila, protože měla být s vydělanými penězi brzy zpátky. Její rodina ale z 2100 amerických dolarů (téměř 46 000 korun), které za ni její čínský manžel zaplatil, nedostala nic.
Dnes 53letá žena si na svého druha nestěžuje, dokonce spolu zplodili dceru. Bolestivou vzpomínku na původní rodinu ale zahnat nejde.
Stejně jako ostatní prodané Severokorejky žije v Číně v ilegalitě jako občan druhé kategorie. Mluví špatně čínsky, ze strachu před namátkovou kontrolou raději nikam necestuje, má jen málo přátel. Žije v osamění.
Smutek a frustrace ji dokonce jednou dohnaly až k pokusu o sebevraždu. Až když jí pumpovali prášky na spaní z žaludku, došlo jí, že i její čínská dcera ji potřebuje.
Šanci na útěk do Jižní Koreje zavrhla. Znamenalo by to pro ni znovu si projít tím samým, znovu opustit svoji rodinu. "To, na čem nejvíc záleží, je neničit naši rodinu," říká dnes.
Sňatkový podvod
Takových jako ona ale není moc. Většina z nich nakonec přesto odejde. Někdy je přemůže strach z toho, že je chytí a odvede čínská policie. Jiné utíkají před svými manželi. Prchají do Jižní Koreje, kde jako severokorejské uprchlice získají občanství, byt a finanční podporu.
"Každou noc jsem měla slabé spaní," popisuje 41letá Kim. "Pokaždé, když jsem uslyšela zvuk aut, bála jsem se, že to bude policie."
Do Číny přišla těhotná, aniž by to v té době ještě věděla. Vydržela tam jen dva a půl roku a v roce 2009 utekla do Jižní Koreje. Doufala, že za ní její čínský manžel s dvouletou dcerou přijedou. Ten to ale odmítl a před čtyřmi lety ukončil veškerý kontakt, když zjistil, že se Kim znovu vdala.
Cítí se být podveden. Za svou manželku zaplatil v přepočtu 7530 amerických dolarů (přes 160 tisíc korun). "Přišla sem, porodila dítě a odešla," popisuje padesátiletý muž. "Měla jídlo a střechu nad hlavou. Nechápu, proč odešla."
Většina obyvatel čínských vesnic na hranicích s KLDR, kde "severokorejské nevěsty" končí, jeho názor sdílí. Dívají se na ně skrze prsty. "Říkají, že nejsme skutečné matky," vysvětluje S. Y. "Říkají nám slepice. Jenom tady naklademe vajíčka a pak utečeme jinam."
Děti, které za sebou v Číně nechají, to nemají o nic jednodušší. Nesou si stigma a ve škole čelí šikaně. Ostatní děti Severokorejek se pak bojí, že je jejich matky taky opustí.
S. Y. nemá sílu na to, aby začínala potřetí znovu v Jižní Koreji. Se svým manželem vychází dobře. Jeho rodina našetřila peníze a zaplatila převaděčům, kteří ji už jednou ošálili, aby zkontrolovali její syny v KLDR. Zjistili, že je vychovává její bratr.
S. Y. se teď znovu snaží našetřit peníze, které by jim mohla poslat. Zdaleka ne každá severokorejská nevěsta si to ale může dovolit.
