Zkáza parníku Titanik, která britský konstruktér Harland and Wolff začal stavět přesně před 115 lety, byla jedna z největších lodních tragédií v historii. Hollywood o nehodě natočil slavný film, přední spisovatelé napsali desítky knih. Přesto jeden příběh vyčnívá.
Bratři Edmond a Michel Marcel Navratilovi se v Southamptonu na obří parník nalodili ve svých dvou a tří letech. Na výletní plavbu je vzal jejich otec Michel Navratil.
Příjmení slovanského původu není náhoda - Michel Navratil starší byl Slovák. Narodil se v roce 1880 na západě Slovenska ve městě Sereď, které leží asi 60 kilometrů od Bratislavy. V mládí ale odešel za lepším živobytím do Francie, kde se uplatnil jako krejčí.
Ztroskotání Titaniku nepřežil. Oba jeho synové ale ano. Stejně jako ostatní cestující, i je zachránil parník Carpathia. Starší z bratrů Michel později vzpomínal na chvíle před potopením lodi: "Můj otec vešel do kajuty, ve které jsme spali. Velmi teple mě oblékl a vzal mě do náruče. Neznámý muž, s kterým do kabiny přišel, udělal to samé s mým bratrem. Když o tom teď přemýšlím, cítím dojetí. Věděli, že zemřou."
Kudrnatí bratři se po ztroskotání lodi stali mediální senzací. Jako jediné děti z Titaniku byli zachráněni bez rodiče nebo opatrovníka. Sourozenci si tak vysloužili přezdívku "sirotci Titaniku" a světový tisk zahltily jejich fotografie.
Falešná identita
Že přežili lodní neštěstí, přitom byla jen část jejich silného životního příběhu. S otcem vyrazili na plavbu Titanikem poté, co je unesl od jejich matky Marcelle Navratilové, která pocházela z Itálie. Za Michela staršího se provdala v roce 1907, později se jim ve francouzském Nice narodili Michel s Edmondem. Pět let nato se ale manželé rozešli a děti připadly do péče matky.
Otec si je o jednom velikonočním víkendu přijel vypůjčit a chlapce už nevrátil. Synky odvezl do Southamptonu a pod falešnou identitou s nimi nastoupil do druhé třídy Titaniku. Chtěl je dovézt do Spojených států, kam parník mířil. To ale netušil, že loď narazí pátý den cesty do ledovce.
Titanic platil za nepotopitelný, konstruktéři ho vybavili patnácti ocelovými přepážkami pro naléhavé případy. Celkem na něj cestovalo okolo 2200 pasažérů, nepřežilo asi 1500 z nich. Dětí bylo na lodi 110, zhruba polovina zahynula. Přesné údaje však neexistují.
"Moje děti, až si pro vás přijde vaše matka - a že se tak určitě stane -, řekněte jí, že jsem ji vroucně miloval a stále miluji. Vzkažte jí, že jsem očekával, že za námi přijde, abychom mohli všichni pohromadě žít v míru a svobodě v Novém světě," vybavoval si Michel jedna z posledních otcových slov.
Michel Navratil starší byl později pohřben na hřbitově Baron de Hirsch Cemetery v kanadské provincii Nové Skotsko. Místo na hřbitově bylo určeno speciálně pro židovské oběti Titaniku. Otec si lístek na loď koupil pod židovským jménem Louis M. Hoffman, dětem změnil jména na Lota a Louise.
Podle některých výpovědí se bál, aby někdo nepřišel na to, že cestuje s unesenými syny pod falešnou identitou. Na lodi se tak s nikým prý moc nebavil a existují i nepotvrzené zprávy o tom, že si s sebou na parník vzal nabitý revolver.
"To jsou moji synové"
I přestože sourozenci měli obrovské štěstí, trvalo ještě měsíc, než se mohli vrátit domů do Francie. Jejich zoufalá matka Marcelle zpočátku netušila, kam je bývalý partner odvezl. Ani jí ale nemohly uniknout články o údajných dvou sirotcích z Titaniku.
Když v novinách zahlédla fotografii synků, čekal ji nelehký úkol - přesvědčit úřady, že jde skutečně o její děti. Její plány komplikoval to, že děti cestovaly pod falešnými jmény. Nakonec jí ale úřady uvěřily.
V mezidobí se o chlapce starala Američanka Margaret Haysová, která na Titaniku také plula. Chlapců se ujala, i protože nechtěla, aby museli jít od sebe. Žila s nimi v USA do doby, než si pro ně šestnáctého května 1912 přijela jejich matka. Společně se pak všichni tři vrátili do Francie.
"Sereď? Tady máme kořeny?"
Z Edmonda se později stal stavař. Životní peripetie ho ale nikdy nadobro neopustily. Za druhé světové války bojoval ve francouzské armádě a padl do zajetí. I přestože se mu podařilo dostat na svobodu, těžké boje poznamenaly jeho zdraví. Zemřel v roce 1953 v pouhých 43 letech.
Michel, který se vydal na dráhu filozofa, se stal naopak nejdéle žijícím mužem z těch, kteří katastrofu Titaniku přežili. Zemřel v lednu 2001 v 92 let. Zanechal za sebou čtyři dcery včetně Élisabeth Navratilové. Ta ještě za otcova života napsala o osudu rodiny knihu Děti Titanicu.
Na slovenské město Sereď Michel i Edmond zanevřeli. Michel se tam poprvé vydal až v 60. letech minulého století. "Když ale přicházeli do města a z dálky viděli Niklovou huť (dnes chátrající továrna, ve které se za socialismu vyráběl kov a která "proslula" jako extrémní znečišťovatel životního prostředí, pozn. red.), otočili se. Byli překvapení, v jakém hnusném městě mají kořeny," vzpomínala v roce 2012 pro slovenský deník SME Magdaléna Papánková, jejíž dědeček byl bratrancem Michele Navratila staršího.
Podle ní chtěl možná tehdy, v roce 1912, otec se syny docestovat do Chicaga, kde žila část rodiny ze Seredi. Jde ale o pouhé spekulace, důkaz k tomu Papánková žádný nemá.
Michel Navratil starší je jediný potvrzený Slovák, který na parníku cestoval. Jestli parník vezl i nějaké Čechy, se nikdy nepodařilo stoprocentně ověřit. I přestože se mluvilo hned o několika jménech.
