Obchodní válka mezi USA a Čínou začala. Země na sebe navzájem uvalily cla na některé zboží. Považují Číňané Spojené státy za nepřítele?
Mnoho Číňanů se domnívá, že komunistická strana měla v podstatě pravdu, když tvrdila, že Spojené státy se snaží Čínu omezovat a závidí jí. Pro tyto lidi je současná situace potvrzením tohoto tvrzení. Existuje také skupina Číňanů, která tomu v minulosti moc nevěřila, ale teď změnila názor. To je pro režim důležité: sjednotit lidi za svojí politikou vůči Spojeným státům.
Nicméně existuje skupina čínských byznysmenů a podnikatelů, kteří podporují Donalda Trumpa a způsob, jakým Čínu konfrontuje. Je to skupina, která je znepokojená většími státními zásahy do podnikání od nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga. Tito byznysmeni doufají, že spor s USA by mohl přinést větší volnost a prostor pro soukromé podnikání v Číně.
Stále je tedy téměř nemožné dělat v Číně soukromý byznys, aniž by se dotyčný dostal pod tlak státu a moci…
Je to prakticky nemožné. Například v Číně dnes v hodně věcech závisíte na mobilním telefonu. Používá se k platbám, k objednávkám čehokoli. Nemůžete uniknout monitorování a závislosti na straně a státu. Vliv režimu a jeho zásahy do sféry soukromého byznysu, jeho ovlivňování v posledních letech neklesají, ale naopak rostou. Proto si někteří Číňané z této sféry přejí, aby v obchodní válce uspěl Trump.
Množí se názory, že kontrola lidí a represe vůči kritikům režimu se od nástupu Si Ťin-pchinga zostřily. Že přitvrzuje vůči všem projevům neloajality. Skutečně režim přitvrzuje?
Jednoznačně ano. Jinak to nelze nazvat. Současné vedení má panickou hrůzu z nestability. Nicméně i mnoho Číňanů - mám teď na mysli normální občany, ne vedení - si myslí, že bez komunistické strany u moci by se země zhroutila. Že pro stabilitu země je důležitá silná komunistická strana.
Nebezpečím pro Si Ťin-pchinga by bylo, pokud by Čína upadla do takzvané pasti středního příjmu (stav, kdy země do jisté míry zbohatla, ale vyčerpala své dosavadní konkurenční výhody a nedaří se jí najít jiný zdroj ekonomického růstu - pozn. red). Pokud čínský stát zásadně nezmění svoji politiku, která stále obsahuje i konfiskování soukromých podniků, bude těžké udržet efektivitu v ekonomice.
Není jisté, zda se Čína stane v příštích dvaceti, třiceti nebo čtyřiceti letech opravdu bohatou zemí ve smyslu západních států. Ale i když nestane, bude samozřejmě stále nesmírně silná a vlivná. Více než dnes.
Stále platí, že ekonomický růst je hlavním zdrojem legitimity Komunistické strany Číny?
Platí jakási smlouva mezi stranou a občany v Číně. Strana říká: Necháte nás vládnout a my zajistíme ekonomický růst. Pokud by nastala recese nebo vážné hospodářské problémy, jistě to vyvolá nespokojenost mezi obyvatelstvem. Ale situace je dost odlišná ve srovnání s rokem 1989, kdy vypukly masové protesty. Čína má dnes mnohem silnější, početnější, lépe vybavené policejní síly. Možnosti režimu použít efektivně sílu jsou mnohem větší a domnívám se, že i většina Číňanů si tento fakt uvědomuje.
Často se o mladé generaci Číňanů tvrdí, že je velmi apolitická. Nezajímá se o politiku ani historii. Nevadí jí, že nemůže kritizovat režim. Nakolik tato představa odpovídá skutečnému stavu?
Na toto je velmi složité odpovědět, protože existuje málo ověřených informací, v tomto směru nejsou žádné průzkumy veřejného mínění. Nicméně existuje určitě povědomí o tom, že někteří členové komunistické strany jsou ve svých názorech řekněme liberálnější než řadoví občané. Strana v posledních patnácti až dvaceti letech přijala dost mladých lidí, vzdělaných a schopných, což samozřejmě souvisí s liberálnějšími názory ve straně.
Na druhé straně mnoho mladých Číňanů, kteří nějakou dobu žili nebo studovali v zahraničí, se nevrací domů s názory, že Západ je lepší než Čína. Vím, že zejména ti, co byli v Americe, často mají pocit velkého rozdílu mezi představami o této zemi a realitou, kterou tam viděli. A myslí si, že americký model není vhodný pro Čínu.
Je tedy pro většinu Číňanů zkrátka nepředstavitelné, že by mohl vládnout někdo jiný než komunistická strana?
Režim důsledně potírá jakékoliv možné mocenské alternativy a říká: Bez nás se země rozpadne. To je cílená politika. Mnoho Číňanů si myslí, že by takový rozpad nastal, ale přitom strana sama potíráním jakékoliv opozice a alternativy vlastně pracuje na tom, aby to byla pravda.
Mnoho Číňanů se navíc bojí neznámého. Je třeba vidět, že od začátku ekonomických reforem na konci 70. let se v Číně stamiliony lidí zvedly z chudoby a mají se dnes mnohem lépe. Nikdy v historii se ekonomicky nezlepšil život tolika lidí v tak krátkém čase. A opravdu mnoho Číňanů věří, že to je vlastně zásluha komunistické strany.
Co je vlastně tak specifického na Číně, že se takto a v takovém tempu změnila? Proč to nedokázala třeba Indie nebo Filipíny?
Reformy se paradoxně podařilo prosadit kvůli tomu, že bylo v Číně vše důsledně pod kontrolou státu. Budování železnice, letišť i přístavů bylo řízeno centrálně a v tomto konkrétním případě to bylo v obrovské zemi, jako je Čína, ku prospěchu.
Čínští reformátoři experimentovali s různými postupy na mnoha místech země současně a takto zjišťovali, co bude nejlepší - co se osvědčilo a co bude fungovat. Přitom základní podmínkou bylo zachovat stranickou kontrolu nad veškerými reformami. To trvá v Číně dodnes. Cílem Komunistické strany Číny není a nikdy nebyla ekonomická svoboda. Cílem je omezená ekonomická svoboda, která přispěje k rozvoji státu. Strana prostě nedělá věci způsobem, který by odpovídal zákonitostem svobodného trhu.
Ale když jste zmiňoval Indii, ta má do budoucnosti oproti Číně jednu výhodu. Mladou populaci. Ta čínská stárne a zemi tak hrozí, že zestárne, aniž by úplně zbohatla. To může být problém.
