Niamey - Niger patří k největším vývozcům uranu na světě. Zisky z prodeje této suroviny představují pro tamní ekonomiku nejvýznamnější zdroj příjmů. Většina uranových dolů leží na severu země, v pouštních oblastech obývaných po staletí kočovnými pouštními národy, které nyní těžařské společnosti vyhánějí z pastvin.
Jenže zisky míří jinam - vládě a zahraničním těžařským společnostem. Navíc je okolí dolů zamořeno radioaktivitou: lidé trpí nemocemi, které nikdy dříve nemívali.
A příslušníci pouštních národnostních menšin se bouří - chtějí mít na zisku z obchodu s uranem svůj podíl. A tak napadají doly i vojenské základny a unášejí vojáky i pracovníky zahraničních společností.
V červnu drželi čtyři zaměstnance francouzské společnosti Areva tři dny, loni unesli jednoho Číňana. Právě do Francie, velmoci ve výrobě jaderné energie, putuje uran z bývalé její kolonie nejčastěji.
Sami povstalci tvrdí, že hlavním důvodem povstání je dlouholeté utlačování pouštních etnik vládou. Porušování lidských práv v Nigeru přitom potvrzují i některé významné mezinárodní organizace, jako je Amnesty International.
Co se děje v Nigeru? Svět neví
Spory mezi vládou Nigeru a pouštními národy trvají řadu let, v minulém roce se však situace vyhrotila a kočovníci zahájili regulérní ozbrojené povstání.
Svět ale neví, co se v pusté oblasti přesně děje. Zahraniční novináři mají na sever Nigeru zakázán vstup - kdo se pokusí do oblasti vstoupit, toho vláda pošle do vězení.
Občas médii bez bližších souvislostí proběhnou zprávy o útoku povstalců a případných obětech. Není ale například jasné, kolik vlastně povstalců je. Různé zdroje udávají cifry od několika set až po několik tisíc. Nejasný je také počet obětí bojů.
Jedny z mála ucelených reportáží přímo z Nigeru najdete v angličtině na stránkách stanice Al Džazíra.
Vláda Nigeru tvrdí, že se vojska snaží bojovat proti teroristům a drogovým překupníkům. Na severu země platí výjimečný stav a objevují se zprávy, že armáda i povstalci v oblasti porušují lidská práva, rabují vesnice a zabíjejí civilisty. Tisíce lidí utekly před nepokoji ze svých domovů a přežívají ve volné přírodě.
Spory trpí nejvíce místní obyvatelstvo - do chudé oblasti sice nikdy nejezdily davy turistů, přesto saharští cestovatelé byli významným a často takřka jediným zdrojem příjmu tamních osad. Teď žádní cizinci nejezdí.
Obyvatelé živoří, bez přístupu ke vzdělání a často i mimo dosah lékařské péče. Čtyřicet procet dětí v Nigeru trpí podvýživou. Dvě třetiny lidí živoří pod hranicí chudoby. Země patří k nejchudším státům světa.
Banditi v Mali
Situace v oblasti je komplikovaná: ke střetům z vládou totiž dochází také za hranicí Nigeru - v sousedním Mali - a nepokoje jsou navíc i na alžírské straně.
Vláda Mali tvrdí, že povstalci v Nigeru a Mali se vzájemně podporují. „V Mali je však situace diametrálně odlišná - nejde o skutečné povstání, ale o ozbrojené akce pouze části jednoho z pouštních etnik - jedné skupiny Tuaregů z kraje Kidal, která vyhlašuje, že bojuje za všechny Tuaregy. Nikdo ale neví, za co přesně bojuje, protože se její požadavky často mění," vysvětluje Romana Kratochvílová, která se situací v Mali a Nigeru dlouhodobě zabývá.
Vůdce skupiny válečníka Ibrahima ag Bahangu považuje i většina ostatních Tuaregů za zločince, a tak i někteří Tuaregové bojují v řadách vládních vojsk.
Po sérii ozbrojených akcí povstalců v posledních měsících se prezident Mali Amadou Toumani Touré rozhodl situaci radikálně řešit a poslal do oblasti těžkou techniku.
Celkově se však vláda Mali podle zahraničních pozorovatelů chová k pouštním menšinám vstřícněji než v Nigeru. Podle Romany Kratochvílové, která Mali navštívila letos v lednu, se vláda i bandité snaží nezaplétat do svých střetů civilisty a vztahy Tuaregů a černošských vojáků se nezdají být nepřátelské: „V jednom z měst spolu hráli na školním hřišti fotbal, přátelsky se spolu zdravili a i naši místní průvodci se na chvíli stavili u kasáren na kus řeči s několika vojáky," popisuje.
| Čtěte další články speciálu Aktuálně.cz: Zapomenuté války |
