Viceadmirál peruánské armády, dlouholetý šéf námořního institutu MARPE a především příslušník peruánských tajných služeb Luis "Cucaracha" Giampietri, který byl nedávno zvolen novým viceprezidentem této jihoamerické země, nechce ani několik let po odchodu z tajných služeb říct, jakou funkci tam vlastně zastával.
"Já jsem expert ve speciálních jednotkách," říká s úsměvem. V Peru, kde ještě donedávna byl domácí terorismus na denním pořádku, je tato obezřetnost na místě.
Hrdina z japonské ambasády
Na přelomu roku 1996 a 1997 se však znalost prostředí tajných služeb Giampietrimu hodila a díky němu peruánské komando osvobodilo 71 rukojmích, které levicové komando Revolučního hnutí Túpaka Amarua (MRTA) zadržovalo dlouhých 126 dní v budově japonské ambasády v Limě.
A díky tomu, že nikdo z teroristů nevěděl o jeho pravé identitě, pravděpodobně přežil. "Teroristé věděli, že jsem voják. Už to bylo velmi komplikované. A jestli by objevili moji normální aktivitu, komplikovala by se situace daleko více. V době zadržování se objevilo ve dvou vydáních limských novin, že mám blízko k tajným službám. Teroristé se mnou uspořádali jakýsi lidový soud. Naštěstí ta zpráva z novin nedošla na rezidenci úplná, takže mě nezastřelili. A to mi dovolilo dělat určité věci k záchraně rukojmích," uvedl Giampietri.
Kolega zemřel, protože mě neposlechl
Přestože by to do postaršího urostlého pána nikdo neřekl, celých 126 dní bojoval proti teroristickému komandu. Předával informace z budovy ambasády do štábu tajné služby. Díky těmto informacím věděli šéfové speciálních jednotek, který okamžik je pro osvobozovací akci nejlepší. Giampietri jim v pravou chvíli dal znamení - "každé odpoledne hrají teroristé fotbal v jedné místnosti".
22. dubna 1997 v 15 hodin 17 minut policejní jednotka zaútočila - v době, kdy teroristé odložili zbraně a rozehráli mezi sebou fotbalovou řež. Policie dobyla rezidenci a zastřelila všechny teroristy. Při zásahu zahynuli dva policisté a jeden rukojmí. "To byla smutná událost. Krátce před útokem jsem obešel všechny rukojmí a řekl jsem jim, aby si lehli na zem. Jeden kolega si místo toho stoupl do skříně, byl zraněn a z toho leknutí dostal infarkt. Zemřel, protože mě neposlechl," vzpomíná Giampietri.
Šváb prozradil zákulisí
Nový peruánský viceprezident donedávna o své úloze v deset let staré události mlčel. Nakonec prozradil jen střípek, aby nenarušil vojenské tajemství, ale aby objasnil, proč si vlastně nechá dobrovolně říkat Šváb.
"Něco málo vám o tom řeknu. Jedna z prvních věcí teroristů, kterou vůči nám učinili, bylo, že nám zabavili všechny telefony, pagery, které jsme měli u sebe. Nicméně já obcházel budovu rezidence a mluvil jsem ke všemu, o čem jsem si myslel, že by do těch věcí naši lidé mohli dát nějaké odposlouchávací přístroje. Mluvil jsem k ohřívačům vody v koupelně, ke knihám, ke kříži, co visel na stěně, a ke všemu, co jsme dostávali zvenčí. Dělal jsem to mnoho dní, dost tajně. Ale lidé, kteří mě viděli, mě začali považovat za blázna," tvrdí viceprezident. Jako vzkaz, že na druhé straně skutečně jeho slova někdo poslouchá, si objednal oblíbenou píseň o švábovi (cucaracha). Dva dny nato zahráli v rádiu "cucaracha" v rytmu cumby. A od toho momentu jsem věděl, že mě slyšeli."
