Londýn - Podle britského deníku The Times zbývá ke konstrukci íránské jaderné zbraně pouze poslední krok. A tím je souhlas Nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího.
Zdroje deníku ze západních tajných služeb tvrdí, že Írán disponuje technologiemi potřebnými ke konstrukci jaderné bomby již od léta 2003.
Íránští představitelé západní obviňování z úmyslu vyrobit jadernou zbraň, odmítají. I Chameneí veřejně prohlásil, že země má zájem pouze na mírovém využití jaderné technologie.
Anonymní zdroje listu však hovoří o tom, že pokud by nejvyšší ajatolláh na bombu skutečně kývl, bude Teheránu stačit na její zkonstruování pouhý rok. Tedy mnohem méně času než se dosud odhadovalo.
Půl roku by údajně trvalo obohacování uranu v jaderném komplexu v Natanzu a dalších šest měsíců konstrukce jaderné hlavice. Ta by mohla pak být umístěna na raketu Shahab-3 s doletem 2000 kilometrů.
Podle zdrojů však není jasné, zda už Chameneí potají rozkaz k sestavení jaderné zbraně vydal, nebo nikoli.
Výzkum u konce
Zpráva amerických tajných služeb týkající se Íránu (NIE) z podzimu 2007 hovořila o tom, že Teherán přestal v roce 2003 s konstrukcí zbraně kvůli americké invazi do Iráku. Nové informace by však nahrávaly jiné verzi - výzkum, jak zkonstruovat jadernou zbraň a umístit ji na raketovou hlavici již byl u konce.
„Hlavní věcí v roce 2003 byl nedostatek štěpného materiálu, takže bylo lepší to zpomalit," citoval deník své zdroje. „Domníváme se, že sám vůdce tehdy po dobrých výsledcích rozhodl zastavit program."
Jaderným vojenským programem byla ministerstvem obrany údajně pověřena tajná vnitřní agentura Amad, kterou vedl profesor fyziky a předák Revolučních gard Mohsin Fakrí Zadech. Na tento program byly údajně vydány miliardy dolarů a pracují v něm stovky vědců.
Do konce září
Stále obnovovaná a opět zastavovaná jednání ohledně íránského jaderného programu se vlečou mnoho let. Rada bezpečnosti OSN již několikrát zakázala Teheránu uran obohacovat. Americký prezident Obama mu dal ultimátum, aby jednání obnovil do konce příštího měsíce.
To se však ve světle protestů po íránských prezidentských volbách a dalšího vyostření vztahů mezi Teheránem a západem jeví spíše jako zbožné přání.
