Canberra - Vybíjet velbloudy s cílem získat emisní povolenky může člověku připadat jako poněkud extrémní způsob boje proti změnám klimatu, australská vláda ale připravuje přesná pravidla, jež mají investorům umožnit právě toto.
V pouštních oblastech centrální Austrálie žije největší populace velbloudů na světě. Jejich počet je odhadován na 1,2 milionu kusů. Do Austrálie byli dovezeni v 19. století a stali se postupně pro tuto zemi velkým ekologickým problémem.
Zvířata ničí vegetaci ve velkém, poškozují vodní zdroje a berou potravu původní australské zvířeně. Na nejmenším kontinentu nemají žádné přirozené nepřátele, a proto jejich stavy neustále rychle rostou.
Především však produkují ve svém zažívacím traktu velké množství metanu, který je mnohem škodlivějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý.
Dospělý velbloud vypustí ročně do ovzduší přes 300 kilogramů metanu, což je ekvivalent 1,1 tuny CO2.
Společnost Northwest Carbon, sídlící v Adelaide, vypracovala proto metodologii, jíž se má řídit program redukce počtu australských velbloudů, který má mít za následek snížení emisí skleníkových plynů.
Tato metodologie je jednou z mnoha, které byly vyvinuty v rámci australské vládní Iniciativy na snížení emisí skleníkových plynů v zemědělství (CFI), prvního australského programu na vydávání emisních povolenek, který má odměňovat farmáře a investory za snižování emisí těchto plynů.
V rámci CFI má být ale možné získávat emisní povolenky i za výsadbu stromů nebo za nové způsoby obdělávání půdy, které sníží emise CO2.
Díky velbloudům až 18 milionů povolenek
Vláda s plánem "zásadního snížení stavů velbloudů" souhlasí a zveřejnila ho, aby o něm mohla proběhnout veřejná diskuse.
Zákon, který bude upravovat CFI, je projednáván v australském parlamentu a má dobrou naději na schválení.
Proti CFI je mnohem méně námitek než proti záměru zdaňovat emise skleníkových plynů, především CO2, pro který vláda zatím nedokázala získat dostatečnou podporu.
Omezování počtu velbloudů podle navržené metodologie by mohlo podle Northwest Carbon přinést až 18 milionů emisních povolenek.
V prvních třech až pěti letech by to bylo asi 650 000 povolenek ročně. Jakmile by se tento program rozběhl, mohly by si australské podniky znečišťující ovzduší začít tyto povolenky kupovat, nebo by je vláda prodala do zahraničí.
CFI se však rozběhne zřejmě pomalu, protože dokud nebude schválen separátní zákon o zdanění emisí skleníkových plynů, nebude existovat stimul, který by znečišťovatele vedl k nákupu povolenek.
Smíšené reakce
Pokud jde o australské velbloudy, lze na ně narazit především v Západní Austrálii, Severním teritoriu, Jižní Austrálii a Novém Jižním Walesu.
"V divočině se dožívají klidně 30 až 50 let, je jich 1,2 milionu a jejich počet se každých devět let zdvojnásobuje, takže je to obrovský problém," řekl dr. Tim Moore, ředitel Northwest Carbon.
Podle Mooreova návrhu by velbloudi mohli být stříleni z helikoptér nebo terénních vozů, případně chytáni a odváženi na jatka, kde by jejich maso bylo zpracováno pro trh. Lov velbloudů by přinesl také pracovní místa pro původní australské obyvatelstvo.
Velbloudí maso by mohly odebírat ve velkém australské krokodýlí farmy. Například 60 000 krokodýlů na farmě Darwin Crocodile spotřebuje týdně 40 tun masa.
Odborníci velbloudí maso doporučují ke konzumaci i lidem, protože je podle nich velmi kvalitní a dietní.
Někteří Australané však snahu vybíjet velbloudy s cílem snížit emise skleníkových plynů označují za hysterii.
Namítají, že na tato zvířata je najednou svalována vina za všechno možné včetně oteplování klimatu a zdůrazňují, že myšlenka "Je třeba zlikvidovat velbloudy, abychom zachránili sami sebe" je od základu špatná.
