Höschl: Havel uměl přiznat chybu... i když ne úplně ve všem

Foto: Ludvík Hradilek

V čem byl Václav Havel tak výjimečný? V čem se odlišoval?

Václav Havla jsem – na rozdíl od jeho bratra Ivana – poznal letmo ještě před pádem komunismu na undegroundových vernisážích a bytových seminářích. A sblížil se s ním až po pádu režimu. Před pádem totality jsem si ho nejvíce cenil kvůli statečnosti, smyslu pro recesi a metaforu. V osobním kontaktu mně pak byla sympatická jeho jakási ostýchavost a zdvořilost. Tyhle dvě vlastnosti si ponechal i jako prezident republiky. V osobním kontaktu byl dost plachý. Otázkou ale je, do jaké míry šlo o "roli", kterou jen hrál, a v jaké míře šlo o skutečné rozpaky.

Ovšem i jeho političtí odpůrci, nepřátelé a koneckonců i věznitelé byli často uváděni do rozpaků Havlovou zdvořilostí.

Mluvíte tu o pokoře politika Václava Havla?

Dovolil bych si to tak nazvat. Nebyla to pokora zbožných, ale respekt k druhým. Protivníky a politické odpůrce nevyjímaje. Tváří v tvář je odzbrojoval slušností, tím, že se choval bezbranně a rozpačitě. Připouštím ale, že v jisté míře mohlo jít o strategii, jak dosáhnout svého.

Václav Havel uměl například v ženách spouštět pečovatelské chování. Ve vile Amálce přišel mezi nás jako bezradný, šourající nohama... a pokud tam byly nějaké ženy, tak u nich okamžitě probudil chuť mu něco uvařit anebo ho opečovávat.

On ve svém okolí dokázal až obdivuhodně spouštět pečovatelské chování. A bylo to až roztomilé, což kontrastovalo s jeho prezidentstvím.

Všichni máme chyby a nedostatky. Jaké byly ty Václava Havla?

Měl jich samozřejmě hodně a mnohé z nich jsou všeobecně známy. Výročí osmdesátých narozenin Václava Havla ale podle mne není dobrou příležitostí, abychom je právě teď znovu připomínali.

Tedy jinak. Na rozdíl od jiných své chyby a omyly Václav Havel – alespoň většinou – přiznával, nebál se o nich hovořit. Omluvil se například sudetským Němcům za vyhnání. Tahle jeho omluva se ovšem v Německu nesetkala s odpovídající vstřícností a pochopením. A Václav Havel to s odstupem času označil za jednu ze svých největších politických chyb.

To byla jedna z jeho dalších předností. Chybu uměl přiznat... i když ne úplně ve všem. Každopádně je velká škoda, že už není mezi námi, protože bychom se ho na mnohé věci, které dnes vidíme jinak, mohli zeptat.

Václav Havel mně stále velice chybí jako glosátor událostí a poměrů, který by mnohé z nich určitě výstižně komentoval, určitě by se – tak jak jsem ho poznal – veřejně angažoval. Určitě nejenom mně schází jeho hlas, jako zpětná vazba, v dnešním širokém politickém spektru. A třeba jen proto, aby své oponenty přiměl k argumentům.

Cyril Höschl je ředitelem Národního ústavu duševního zdraví.